Krátce z historie jachtingu v Černé v Pošumaví

 Český jachting oslaví v letošním roce 120 výročí svého vzniku.

 Bylo to dlouho před tím, než se pole, louky, lesy, ale i mnoho vesnic a osad  půvabné jihočeské krajiny naplnilo vodami Lipenské přehradní nádrže.Trvalo však ještě několik dalších let, než její vody začaly opatrně a sporadicky brázdit první jachty. Tehdy jachtaři objevili, že na našem největším přírodním jezeře jsou nejvhodnější podmínky a že voda, vítr a plachty nerozlučně patří k sobě.Na Lipně se sice pořádaly od roku 1963 pohárové i mistrovské závody v různých třídách, ale první místní plachtaři se začali objevovat kolem roku 1969.

Byli to usedlíci i chataři z míst kolem Lipenského jezera, ani se zpočátku neznali a ani neměli chuť se nějak organizovat. Přece jenom jich však dvanáct našlo k sobě cestu a ti tvořili základ budoucího oddílu, který vznikl v roce 1971 v Černé v Pošumaví.Ke vzniku oddílu a problémech, které začátky provázely, se již před třemi desítkami let v rozhovorech vyjádřil dlouholetý předseda jachtingu a duše celého oddílu Karel Smetana. Oddíl vznikl v Černé v Pošumaví právě proto, že zde byly a stále jsou podmínky nejpříznivější, zejména, co se týká šířky jezera. Oddíl byl tehdy součástí Tělovýchovné jednoty v obci, kterou posléze svými výsledky a úspěchy proslavil nejen v tehdejším Československu, ale daleko za hranicemi vlasti. Počáteční amatéři, bez pořádných lodí a dalšího vybavení, ale i bez potřebných zkušeností, se postupně objevují na předních místech výsledkových listin republikových i evropských přeborů.

Důležité bylo mít potřebné zázemí, vybudovat vlastní loděnici, zejména když se začíná vážně uvažovat o uspořádání mistrovství Evropy v roce 1973, jehož technickým zabezpečením byl oddíl jachtingu v Černé pověřen. Obrovský kus práce tehdy udělali členové oddílu, jejichž počet vzrostl na čtyřicet. Za pomoci MNV získali pozemek, v květnu začaly vyměřovací práce a na začátku srpna již byla stavba zastřešena.

Pořadatelem mistrovství Evropy ve třídě 420 v srpnu 1973 se poprvé stala TJ a oddíl jachtingu v Černé v Pošumaví. Svého úkolu se pořadatel zhostil jak po pořadatelské, tak hostitelské stránce na výbornou. ME se tehdy zúčastnilo 150 závodníků z 21 zemí, samotný rok 1973 byl dle členů oddílu rokem největší aktivity i největších úspěchů.

Rovněž v dalších létech navázal oddíl na dosavadní úspěšné výsledky, což přineslo i další rozvoj členské základny. V roce 1974 má oddíl 48 členů a v roce 1975 již 62 členů, Přemysl Vycpálek se stává přeborníkem ČSSR ve třídě „Q“, do přeboru ČSSR postoupili i Smetana a Dvořák, oddíl si amatérsky postavil v tomto roce 14 lodí a stále se pracuje na vybudování dalšího zázemí v loděnici.

V roce 1976 získal oddíl čtyři tituly krajských přeborníků, František Postl vybojoval na přeboru ČSSR dorostu druhé místo, oddíl má již 82 členů.

Úspěšná byla i další léta, Přemysl Vycpálek se opět stal přeborníkem ČSSR a byl mezi deseti nejlepšími sportovci Jihočeského kraje. Tělovýchovná jednota, především a jedině díky oddílu jachtingu získává tehdejší ocenění – „Vzorná“ a dokonce v rámci aktivity je vyhlášena  na 1. místě, jako nejlepší v ČSSR.

Uplynulo přibližně čtyřicet let od doby počátků oddílu v Černé v Pošumaví, řada lidí stojících u zrodu již není mezi námi. Pamětníkem a legendou však zůstává velký nadšenec, propagátor i aktivní závodník MUDr. Alexandr Jegorov, CSc.který trávíval většinu volného času na vodě nebo v loděnici v Černé.Tento lékař- chirurg, člen Vodní záchranné služby, stavitel lodí, ale i mykolog a všestranně nadaný člověk, byl vedle Karla Smetany duší oddílu a své zkušenosti a znalosti předával vždy svým následovníkům.

Oddíl jachtingu v Černé se jednoznačně zasloužil o propagaci obce, která tak vešla ve známost nejen  mezi příznivci jachtingu celého světa. Oddíl i nadále navazuje na svou úspěšnou minulost, zázemí loděnice doznalo podstatných změn a při pohledu na kotvící lodě si můžeme připadat přímo jako někde v mořském přístavu.

Českokrumlovský deník, 9.5.2013, František Záhora

Procházka možnou budoucí naučnou stezkou v Černé

Černá v Pošumaví

 Žijeme v oblasti hojně navštěvované turisty, ať již pěšími nebo cyklisticky vybavenými, kteří stále více touží poznávat zajímavosti zdejšího kraje. Těmi jsou zde především přírodní rezervace, přírodní památky i další chráněná území, vlastně celá okolní zemědělská a lesní krajina. Kolem je i dostatek historických církevních památek, zejména křížů a božích muk, která se dočkala obnovení a opravy po roce 1990.

Oblast obce Černá v Pošumaví je sice protknuta cykloturistickými trasami, ale cyklisté by přivítali na trase větší množství informačních panelů, vhodně rozmístěných a na zajímavosti kolem upozorňujících. Na katastru obce Černá v Pošumaví najdeme takzvané infopointy, například u Muckovských jeskyň, na Radslavi, u jachtklubu i jinde, přesto je to stále málo a bylo by účelné informovanost rozšířit.

Z toho důvodu obec Černá v Pošumaví uvažuje o vytvoření některých účelových naučných stezek, které by propojily zajímavé úseky obce. Pokud by se dokonce podařilo získat část dotací z některých fondů, bylo by možné tyto plány a myšlenky uskutečnit.

Na požádání starostky obce jsem proto začal připravovat materiály, především z hlediska přírodního, vlastivědného, ale i hornického a geologického, neboť máme řadu míst tomuto charakteru odpovídajících.

Jako první jsem připravil návrh naučné stezky, která provede turisty z obce směrem na Slavkovice, Muckov a zpět přes Pláničku do Černé. Na celé trase dlouhé sedm kilometrů by bylo deset zastavení s informačními tabulemi. Čtenáře Českokrumlovského deníku bych si tedy dovolil pozvat k procházce, či projížďce touto stezkou. Seznámíme se pouze s obrysem trasy, podrobnosti by měly být vždy vyznačeny na informačních tabulích, spolu s potřebnými fotografiemi.

Po silničce, která je zároveň cyklostezkou, se dostaneme k prvnímu zastavení. Tím jsou boží muka, takzvaná Vatzlova kaplička, nazývána též Wirtova, a postavena v roce 1856, která byla zasvěcena ke cti „Marie pomocné“. Pokračujeme dále na Slavkovice, ležící v nadmořské výšce 740 metrů, založeny byly roku 1375 a jejich název býval též Budice. Muckovské vápencové lomy jsou již známé, jako přírodní památka byly vyhlášeny v roce 1990 a rozloha činí 3,38 hektaru. Jedinečné přírodní útvary a z přírodovědného hlediska cenná lokalita je však z bezpečnostního hlediska veřejnosti nepřístupná.

Dále přicházíme do osady Muckov, založené v roce 1518, dlouho patřící k rychtě Hořice, od roku 1900 pak samostatnou obcí. V roce 1939 zde žilo 188 obyvatel. Z Muckova směrem na Pláničku vidíme po levé straně jeden statek, který zbyl z původní obce Jámy, vzniklé roku 1530, první známá data jsou z roku 1869 pod názvem Kohlgruben, jako osada obce Planles.

Dostáváme se dále k rozcestí, kde na informační tabuli by měl být uveden Pláničský rybník, jako důležitá přírodní rezervace, vyhlášená v roce 1996 a rozkládající se na ploše 15,17 hektaru na katastrálním území nejen Černé, ale i obce Světlík.

Hned v blízkosti je možno uvést informace o přírodní památce Kotlina pod Pláničským rybníkem, rozkládající se na ploše 14,61 hektarů a vyhlášené v roce 1992. Ta je však nyní součástí evropsky význačné lokality Pláničský rybník Bobovec na ploše 407 hektarů. Její součástí jsou i poblíž se vyskytující přírodní památky Olšina v Novolhotském lese a Rašeliniště Bobovec. Informace na panelech by tak nasměrovaly turisty k uvedeným místům, kam sice vede silnička, ale vjezd motorovým vozidlům je zakázán.

My pokračujeme po silnici dále a přicházíme k osadě Plánička, která je dnes pouze rekreační, její založení se datuje rokem 1530 a v roce 1930 se uvádí 230 obyvatel. Dnes je osadou obce Černá, stálí obyvatelé však žijí v druhé části Pláničky, zvané Plánička hájenka. Na křižovatce ve směru na Frymburk je postaven kamenný sloup se čtyřmi obrazy, který byl zasazen až po roce 1990.

Z Pláničky pak pokračujeme ve směru na Černou a přijdeme ke kříži, zastávce nazvané Kamenný kříž ve Volském lese. Ten nechala původně v roce 1890 postavit manželka sedláka z osady Jámy, Josefa Wenzla, který zde zahynul 12.října uvedeného roku.

Poslední zastávkou je Anderlova kaplička, boží muka již v blízkosti obce, kterou postavili Wenzel a Josefa Galistl z čísla popisného 21 a byla zasvěcena Matce Boží s jezulátkem.

Naše putování po navrhované naučné stezce je u konce. Všechny památky na trase jsou nejen hned po roce 1990 opravené, ale jejich rekonstrukce a další opravy pokračují nadále. Trasa naučné stezky by měla splnit svůj účel a přispět k obohacení vědomostí o obci i zdejším kraji všem, kdo se o tato místa zajímají.

VZNIKNE NOVÁ NAUČNÁ STEZKA? Možná podoba jednoho z informačních panelů po vzniku plánované naučné stezky okolím Černé v Pošumaví. Foto a grafika: František Záhora, Černá v Pošumaví

Českokrumlovský deník:  Ing. František Záhora ,20. Duben 2013

Závody ve snowkitingu příště spojí s kulturou

 R0ZHOVOR:

„Odstěhoval jsem se na jih za přírodou a ideálními podmínkami ke sportování,“

říká Petr Beneš

Petr Beneš se synem

Štafeta rozhovorů mezi čtenáři Českokrumlovského deníku zamířila na Lipensko. Petr Urban z Černé v Pošumaví pomyslný štafetový kolík předal Petru Benešovi ze stejné obce.

Říkáš o sobě, že jsi na Lipně „naplavenina“. Odkud tedy pocházíš a co tě sem přivedlo?

Jsem „pepík“ jak poleno. Mládí jsem strávil hraním si na magistrále Legerově a Sokolské ulici na Vinohradech a splavováním Botiče na polystyrénových vorech. Vybavuji si cesty do školy podél kolony stojících aut a smogem. To bylo na denním pořádku, no prostě velkoměsto. Takové mladí bych svému klukovi opravdu nepřál, a proto jsme se odstěhovali na jih, kde je nádherná příroda, podmínky pro provozování sportovního řemesla a šance vytvořit oázu klidu rodinný kemp, která nabídne lidem z města trochu klidu, sportu v přírodě a kontakt s něčím jiným, než jsou beton a McDonald.

Nedávno jsi organizoval nultý ročník závodů ve snowkitingu. Jak se akce podařila? Máš v plánu nějaké podobné akce i do budoucna?

Jak jsi správně uvedl, byl to nultý ročník, tedy jakási testovačka. Ředitel závodu byla moje přítelkyně Veronika. Od našeho působení na Jestřábí I. podporujeme jachting. Pro veřejnost formou půjčovny a školy, pro profesionály pořádáním závodů. Měli jsme tu čest spolupořádat již několik mezinárodních a jedno ME a i tento rok nás čekají atraktivní závody. Naše poloha je pro pořádání jachtařských závodů ideální a není náhoda, že naším sousedem je první Jachtklub na Lipně. Naše zkušenosti z jachtařských závodů Veronika přetvořila pro potřebu snowkite závodů a aplikovala v praxi společně s naším týmem dobrovolníků a kamarádů z jihu, bez kterých si již žádnou sportovní akci nedovedu představit. Bohužel zradil nás vítr. Pro příští rok tedy vyplynulo ponaučení, že kromě sportovní akce budeme ve stejném termínu pořádat i kulturní program rádi bychom pozvali hudební kapely a uspořádali workshop ledových soch.

Jak se ti, jako podnikateli, spolupracuje s obcí? Máš nějaký nápad, co by se mohlo zlepšit?

Současné vedení obce v čele s paní starostkou Pekárkovou má můj respekt jako podnikatele, i jako občana, který v obci žije a vychovává malého syna. V bodech je to osobní nasazení celého zastupitelstva, snaha o vyváženost investic mezi potřeby místních občanů (školka, rekonstrukce bytů, fotbalové hřiště a další) a do rozvoje cestovního ruchu a investičních pobídek pro podnikatele (nové infocentrum, propagační materiály s navigační mapou, podpora konání kulturních a sportovních akcí sochařský workshop atd.). V neposlední řadě je to boj za potřeby místních podnikatelů navenek.

Není nic, kromě občasné ztráty signálu na hořickém kopci, co by narušovalo komunikaci s obcí.

Podnikáš v oblasti, kudy má vést tolik diskutovaný koridor ŠED (Šumavské elektrické dráhy). Co si o tomto projektu myslíš a jak se tě dotýká?

Je těžké mít rád něco, na co nejsou prostředky. Jediný efekt, který ta tlustá černá čára na mapě s legendou ŠED bude mít, jsou blokování rozvoje a nejistota. Jako občan a podnikatel jsem cítil potřebu podpořit finančně žalobu proti ŠEDu, protože cítím mnohem potřebnější kapitoly, např. cyklostezku podél jezera, která by propojila Frymburk a Hůrku a tím vytvořila smyčku kolem celého Lipna. Krajský a následně Nejvyšší správní soud se přiklonil k protistraně. Nyní nezbývá než doufat, že Jihočeský kraj dá obci Černá v Pošumaví možnost najít nejšetrnější cestu vedení šumavské tramvaje přes své katastrální území v rámci nového územního plánu.

Vím, že máš malého synka, který tady chodí do školky.

Máš v plánu se tady natrvalo usadit a vychovávat ho zde?

Počkej, zeptám se ho: “Štěpáne, líbí se ti v Černý na Lipně, chceš tu zůstat?“ Prý ano… (red)

Českokrumlovský deník: Úterý, 19. März 2013, Strana 3

ROZHOVOR: „Je žalostné, jak je fyzička dětí rok od roku horší,“ říká Petr Urban, který v lese vytvořil lanovou dráhu

Byl to Budějičák, ale na Lipně měl díky prarodičům z obou stran druhý domov

Černá v Pošumaví                                                                         

Petr Urban/ viz obr./ je úspěšný podnikatel z Černé v Pošumaví. Mimo jiné zde provozuje lanové centrum. Co ho do Černé v Pošumaví přitáhlo? To a mnohem více se snažila zjistit jeho kamarádka Kristina Štěrbová.

Nepocházíš z Černé, proč sis vybral právě tento region a přímo obec Černou v Pošumaví? Kolik let tu žiješ a od kdy tu máš trvalé bydliště?

Pocházím z Budějc, ale na Lipno jsem jezdil už od malička. Prarodiče ze strany mého otce mají chatu na Radslavi a prarodiče z matčiny strany zase na Slupečné, takže víkendy a prázdniny jsme trávili většinou na Lipensku. Dalo by se říct, že tato oblast byla mým druhým domovem. Podnikat jsem začal s paintballem. Původně jsem chtěl udělat hřiště v Lipně nad Vltavou, ale tam jsem nenašel vhodné prostředí. Objel jsem pak celé Lipensko a nakonec Černá v Pošumaví byla jediná obec, která mi vyšla maximálně vstříc, tak jsem vybudoval hřiště právě zde. Až později mi došlo, jaké jsem měl štěstí. Když jsem později plánoval lanový park, tak jsem měl s výběrem místa jasno a ani na okamžik jsem neváhal. Lesík u letního kina je jako stvořený pro lanové aktivity. To mi s lehkou závistí potvrdili i kolegové z jiných lanových center v jižních Čechách. Trvalé bydliště a místo podnikání jsem si změnil teprve před půl rokem, poté co se dořešil nákup nemovitosti, kde teď bydlím. Beru to ale pouze jako formalitu, za místního se považuji už od té doby, kdy jsem začal se stavbou lanového parku. Tehdy jsem se sem natrvalo přestěhoval s úmyslem, že už tady zůstanu.

Co byl větší hnací motor pro přistěhování? Jiné místo k bydlení, nebo prostor pro tvůj obor podnikání. Nebo snad obojí?

Bylo to spojení všeho dohromady, ale v první řadě to bylo asi podnikání. Až následně se k tomu bydlení přizpůsobilo. Jsem rád, že tu můžu bydlet a jsem v Černé nesmírně spokojený. Bydlím přímo u vody, z okna se dívám na jezero a za domem mám les, kde se prohánějí lišky, srnky a veverky. Do města bych se už zpátky rozhodně nevrátil.

Zapojuješ se jako nováček v Černé v Pošumaví do místních akcí? Spolupracuješ s některými spolky? Byl jsi osloven obcí nebo jsi ji oslovil sám?

Abych řekl pravdu, pro samou práci se moc zapojit nestíhám, ale s obcí spolupracuji každoročně při organizování dětského dne. Děti tak mají možnost vyzkoušet si zdarma nízké lanové překážky v našem Balance Parku. Myslím, že mě v tomto směru oslovila obec první. Vloni v létě jsem naopak oslovil obec já a uspořádali jsme společně akci na propagaci slackliningu přímo u vody, na obecní pláži. Dříve jsem pro obec organizoval paintballový turnaj, který mám v plánu v budoucnu zopakovat s tím, že bychom pozvali i obce z okolí. Jinak dále spolupracuji s vodní záchrannou službou v Dolní Vltavici a několika hotely a společnostmi v širokém okolí.

Outdoor, outdoorové sporty a s tím spojené budování týmů teambuilding. Co je pro tebe pojem outdoor?

Já za outdoor obecně považuji vše, co se děje venku v přírodě, tedy třeba i obyčejnou procházku. V tomto ohledu jsou podmínky na Lipně výborné, protože téměř cokoli, co chcete dělat, tak je venku v přírodě. Obzvlášť pro vodní sporty jsou tady ideální podmínky, protože právě okolo Černé má Lipno největší otevřenou vodní plochu. Co se týče teambuildingu, tak podle mě má už hlavní vlnu zájmu za sebou a obzvlášť po ekonomické krizi hodně firem přestalo tyto akce vyhledávat. Mě osobně víc než teambuildingové akce pro firmy baví organizovat adaptační kurzy pro děti a mládež.

Jsou k outdooru na Lipně či konkrétně v Černé v Pošumaví podmínky?

Okolí je pro tyto aktivity jako stvořené. Jsou tu velká vodní plocha, lesy, cyklostezky, skály… Zkrátka vše potřebné pro rozmanité aktivity, u kterých je potřeba zapojit celé tělo. Když už jsem u těch dětí, tak si neodpustím poznámku o jejich fyzické kondici. V některých případech je to opravdu žalostné a každým rokem je to čím dál horší… Je smutné pozorovat, jak úkoly, které jsem v mládí plnil levou zadní a se zavázanýma očima, dnes dělají většině dětem neskutečný problém. Pokud to půjde tímhle tempem dál, tak se obávám, že za deset let budou děti považovat návštěvu lanového parku za trest nejtěžšího kalibru a možná dokonce i za fyzické týrání.

V čem jsi jako podnikatel na Lipensku jedinečný?

Nepovažuji se přímo za jedinečného podnikatele, pouze zaměřuji své podnikání na aktivity, které v oblasti chybí. Myslím si, že nemá cenu vytvářet konkurenci a prát se o klienty, ale naopak vytvářet nové projekty, které v oblasti vůbec nejsou. Sám mám takových nápadů plnou hlavu, a tak budou mé aktivity postupně přibývat.

Černá v Pošumaví je v létě za hezkého počasí plná turistů. Jak se mohou zabavit? Pořádá obec nějaké akce ať už pro děti, hudební akce, slavnosti, pouť? Je nějaká profilová akce, kterou Černá pořádá, nebo jiná akce, na kterou se vyloženě těšíš?

Bohužel, pro nedostatek času nestíhám všechny akce sledovat, ale vím, že obec připravuje každý rok kulturní program na celé léto, do kterého bych časem také rád přispěl. Zatím je pro mě asi nejzajímavější akcí hudební festival Lipno Fest, který probíhá na přelomu prázdnin v letním kině nad lanovým parkem.

Jinak myslím, že středem kulturních akcí v obci je zrekonstruovaná hasičárna, ale zatím jsem neměl čas se tam nějaké akce zúčastnit. Svojí nejoblíbenější akci zatím nemám, ale až budu mít děti, tak určitě vyrazíme na pohádkové divadlo do letního kina.

Českokrumlovský deník: VÁCLAV VOTRUBA

 Úterý, 12. März 2013, Strana 3

Černá v Pošumaví si v březnu připomene mírně kulaté výročí od svého založení

Píše se rok 1250. Král Václav I., syn krále Přemysla Otakara I., vládne samostatně na českém trůnu již dvacet let, i když jako takzvaný „mladší král“ byl korunován již za vlády svého otce. Ve sporu o moc a území se dostával do konfliktů jak se svým mladším bratrem Přemyslem, tak později se svým druhým synem Přemyslem (Otakarem II.). Především v době povstání syna Přemysla se okruh jeho věrných poněkud zmenšil.

Jedním z těch, kteří však zůstali králi věrni, byl Hirzo, uváděn též jako Hersso, Hereš, Hyrš a i v dalších podobách. Byl původem z Klingenbergu v Porýní, v roce 1241 se již objevuje v roli „Magistra královské kuchyně“. V roce 1250 je zmiňován jako purkrabí na Zvíkově a za své věrné služby králi Václavovi získává svůj vlastní majetek. Jedná se o takzvaný Mokerský újezd, který byl vyčleněn z Boleticka, patřícího královi.

Byl to úzký dlouhý pás od vrchu Hradiště až k Dolní Vltavici. Území nikterak veliké, ale údajně zde byla půda velmi úrodná a středem procházela stezka do Rakous. Ta vedla od Boletic přes celý újezd až k Dolní Vltavici, zde překročila Vltavu a směřovala k rakouskému Haslachu.

Hirzo byl velmi vzdělaný a schopný, což poznal král Přemysl Otakar II. a pasoval ho do rytířského stavu. Byl královým lokátorem, organizoval a platil stavbu měst, hradů a dalších lokálií, z čehož pak pravidelně dostával část daní. Tak řídil celou výstavbu královského paláce na Zvíkově, byl zakladatelem Českých Budějovic, Písku a mnoha dalších měst a obcí, podílel se na výstavbě kláštera ve Zlaté Koruně.

Stejně tak dobře poznal, že na konci Mokerského újezdu se vyplatí založit lokálii. Vystavěl ve velkolepém stylu sídlo s plochou náměstí přes jeden hektar a nazval ho Hirzov, dnešní Dolní Vltavice.

Jestliže Hirzo obdržel majetek Mokerského újezdu kolem roku 1250, lze se domnívat, že v následujících letech začal s výstavbou, některé prameny uvádí, že Hirzov byl postaven v roce 1263. Stejně tak statek na Mokré, nazývaný též Praedium Hirzonsis vlastnil Hirzo již před darováním, podle něho byl dán i název darovanému újezdu.

V Mokerském újezdu bylo tedy osídlení již mnohem dříve, rozhodující je ovšem důležité datum, kterým byl 27. březen 1268, kdy Hirzo se svou manželkou Dařicí odkázal poslední vůlí celé toto území klášteru ve Zlaté Koruně. Vymínili si ovšem, že budou tento „újezd“ užívat až do své smrti. To bylo stvrzeno podpisem krále Přemysla Otakara II. při jeho návštěvě v Písku.

Teprve tady je první zmínka o všech vesnicích patřících do „újezdu“ a tedy i o naší obci. Touto první zmínkou si pak připomínáme rok založení obce Černá v Pošumaví.V listinách jsou uváděny názvy, z nichž je patrné původní slovanské osídlení Natschernerece (Černá), Nabliznich (Bližná), Nemochrich (Mokrá), Naochruhle (Radslav), Nahyrzove (Dolní Vltavice), celkem je uváděno v újezdu 23 osídlení.

Můžeme se domnívat, že počátek osídlení v tomto území, podél staré soumarské stezky, byl mnohem dříve než uvádějí listiny, rok 1268 lze však brát za počátek plánovitého osídlení.

Hlavní obcí hirzovského zboží byla až do 15. století téměř v jeho srdci ležící vesnice Mokrá. Podle daňového a desátkového registru rožmberského důchodkového úřadu v Krumlově z roku 1513 rychta Mokrá spravovala následující osady: Černá, Radslav, Roidschlag, Bližná, Mokrá, Dolní Vltavice, Hubenov, Klackern, Raveň a dvůr v Olšově.

V letošním roce si tedy obec Černá v Pošumaví připomene 745 let od svého založení, respektive od první zmínky o obci. Zvykli jsme si tato výročí od určité doby připomínat. Poprvé až v polistopadových letech různými atrakcemi na hřišti, později oslavou pod pivním stanem, ponejvíce v poslední sobotu v měsíci červnu.

Je to logické, protože už je teplo, což se líbí nejen nám divákům a posluchačům, ale i vystupujícím. Zmiňuji se o tom právě nyní, v březnu, neboť tento měsíc v roce 1268 byl právě tím historickým datem.

Za pět let, v roce 2018, si budeme připomínat 750. výročí naší obce, a to již je skutečně významné datum. V dějinách obce se to hemží samými osmičkami na konci letopočtů, a tak bude určitě na co vzpomínat a co oslavovat, neboť znalost historie oblasti, v níž žijeme, by měla patřit k samozřejmé výbavě každého dospělého člověka. Jedině ti, kteří jsou znalí minulosti, mohou pochopit přítomnost a vytvářet úspěšnou budoucnost.

Českokrumlovský deník: 9. März 2013,František Záhora

Ráda bych prožila svůj malý koncert, a to v kostele

Českokrumlovsko

 Pravidelná rubrika Štafeta je opět na svém začátku. Startuje ji šestadvacetiletá Kristina Štěrbová z Černé v Pošumaví, která se do povědomí dostala jako mluvčí welness zařízení ve Frymburku. Její aktivity jsou ale daleko širší...

Můžeš se na začátek představit?   

Vystudovala jsem jak střední, tak vysokou školu zaměřenou na cestovní ruch. Ale pěkně po pořádku... Základní školu jsem navštěvovala ve Frymburku na Lipně. Ukončila jsem ji v roce 2001. Střední odbornou školu v Jindřichově Hradci jsem absolvovala v roce 2005 a konečně vysoká škola. Nejprve titul Bc. a v navazujícím studiu titul Ing. jsem získala po studiu na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích v oboru obchodní podnikání cestovní ruch, a to v roce 2010. Cestovní ruch mě provází už od dětství, jelikož žiji v jednom z nejnavštěvovanějších regionů České republiky. Cestovní ruch a jeho krásy zde mohu prožívat s ostatními, nebo se do něj mohu zapojit také jako poskytovatel služeb. No není to ideální?

Pocházíš z Černé v Pošumaví. Jaký je život na Lipensku?

Dětství bylo na Lipensku nezapomenutelnou etapou, jelikož jsem byla neustále v hezkém, zdravém prostředí. Když jsme přišli ze školy, mohli jsme jezdit na kole, chodit plavat, ale měli jsme tu také zájmové kroužky, jako například gymnastiku a jiné sportovní možnosti. Ani to, že jsme na vesnici, nám nebránilo v dalším rozvoji... Chci vzpomenout na docházku do základní umělecké školy s pobočkami po Lipensku. Já sama jsem do této školy chodila 10 let a mám na ni hezké vzpomínky. Začala jsem v přípravce a poté jsem se věnovala flétně, klavíru a později také kytaře a zpěvu. Dnes chodím zpívat do sboru Harmonie, který vznikl ve Frymburku. Je to pro mě skvělá relaxace a vždy se na své spoluzpěvačky těším. Povětšinou zpíváme dvojhlas. Svým zpěvem se snažím také zpříjemnit nedělní mši. To jsem však popsala ty třešničky na dortu. Rozvoj turistiky v devadesátých letech mě v myšlenkách, co bude po škole, celkem ujišťoval, že určitě najdu pracovní místo, které se mi bude líbit a budu v něm spokojená. Po třech letech praxe v oboru jsem však své mírně narůžovělé brýle sundala, jelikož i sem přišla celoevropská hospodářská krize a ta zmrazila již zmíněný rozvoj turistiky na Hornoplánsku a v Černé v Pošumaví.

Má pro tebe samotné lipenské jezero ještě vůbec nějaké kouzlo?

Jako rodačka mám svá zamilovaná místa, která jsou jen a jen moje, takže ano, Lipno pro mě má stále velké kouzlo. Ale teď vážněji, jak jsem se již zmínila, v Černé v Pošumaví je dopravní uzel, kde máte možnost jet buď doleva, což je směr bohaté a stále se rozrůstající a turisty pohlcující Lipno nad Vltavou, a nebo můžete doprava, kde je stále až moc klid. Žádné megalomanské projekty, které by strhly pozornost turistů a všech dalších subjektů, které jim umožní se o oblasti dovědět.

Z tvého povídání je patrné, že máš veliký vztah k Frymburku. Čím si tě tento městys tak získal?

Frymburk mám ráda už od dětství, jelikož tu mám babičku a velkou část rodiny. Trávila jsem tu s nimi hezké chvíle třeba na zahradě s výhledem na Lipno, kde je i malé posezení a plno jahod. Ve Frymburku, jak jsem již uvedla, jsem absolvovala i základní školu, takže zde mám hodně přátel. Ve Frymburku jsem také po ukončení vysoké školy nalezla své první pracovní místo a to ve velkém hotelu, kde jsem se snažila uplatnit nabyté vědomosti. Pracovala jsem na obchodním oddělení a vykonávala jsem také funkci mluvčí. Obě činnosti se mi líbily a právě díky podpoře přátel z Frymburka se mi podařily zajímavé projekty, jako byla dětská odpoledne v aquaparku, dětský karneval, otevřeli jsme cukrárnu, kam jsme také mohli zvát vítěze například malířských soutěží. Moc mě těšila účast na dětském odpoledni v dětském koutku, kam se děti přišly pozdravit, vyfotit nebo popovídat s maskoty medvídkem a kapitánem.

Jak už jsi zmínila, ráda zpíváš... Jsi tedy hudebně založená?

Své hudební, snad mohu říci, nadání jsem zdědila po babičce a dědovi. Babička si zpívala doma, ale její hlas byl slyšet i v kostele v Černé v Pošumaví. Děda hrál na harmoniku a také rád zpíval. Moji rodiče jsou velcí tanečníci a moc rádi si zajdou na zábavu či ples. Jak jsem se již zmínila, své hudební nadání jsem podpořila a rozšířila desetiletou docházkou samozřejmě s neodmyslitelnou a velmi potřebnou domácí přípravou. Nyní se nejvíce věnuji zpěvu sborovému, ale stále cítím, že mé srdce touží po větším dobrodružství v této oblasti, a to sice po sólovém zpěvu s kapelou.

Máš nějaký hudební sen?

Ráda bych prožila svůj malý koncert a tím místem bych si přála, aby byl právě kostel, jelikož v tomto svatostánku je, jak jistě mnozí vědí, krásná akustika.

Jsi iniciátorkou frymburského masopustu... Jak podle tebe dnešní lidé vnímají masopusty? Co pro tebe osobně masopust ztělesňuje?

Konkrétně lidé na Lipensku se k této tradici vrátili v posledních dvou letech, i když jsou i výjimky, jako je například město Horní Planá, kde má masopust své místo už léta. Z rozhovorů s lidmi a vlastního úsudku vnímám novodobou historii masopustů na Lipensku jako dobrý počin. Z počátku byla i ve Frymburku cítit nejistota, zda se vůbec do akce pustit a zda bude první ročník natolik zajímavý, že se v dalších letech kolektiv koledníků rozroste. Smysl této akce vidím především v tom, že si mají tento den lidé užít. Letos bylo vidět, jak se koledníci těšili, že si vyzdobí a do posledního detailu připraví svůj kostým. Jak si vezmou rtěnky a malovátka a budou přihlížející dav obdarovávat nejrůznějšími znameními či malůvkami. Jak si zatančí a zazpívají a za své dílo dostanou dobré jídlo a pití. Další velmi důležitou věcí je fakt, že v rámci průvodu mají koledníci mezi zastaveními také čas si mezi sebou popovídat a tím se více poznat. A to bych chtěla zdůraznit, protože společné aktivity lidi sbližují a mám velkou radost, že v loňském roce bylo celkem 23 masek a letos jsme poskočili na číslo 37.

Českokrumlovský deník: VÁCLAV VOTRUBA

Úterý, 5. März 2013

Děti zaplnily hotel Racek na břehu Lipna

Černá v Pošumaví

 Děti přibývají, obec ožívá. To se ukázalo na sobotním maškarním bále v hotelu Racek v Černé v Pošumaví.

Karneval provázely písničky muzikanta Hrdličky

Roztomilý šášula, baletka nebo Batman dováděli v sobotu odpoledne v hotelu Racek v Černé v Pošumaví. Děti i rodiče zcela zaplnili místnost, kde si užívali dětský maškarní karneval, který uspořádala TJ Černá v Pošumaví.

Program byl podobný jako na jiných karnevalech, ale přesto tu byla jedna výjimka. A tou byl muzikant Luboš Hrdlička z Velešína, který dětem hrál české písničky s milými texty pro děti, které přímo vyzývaly k tomu, aby si je všichni zazpívali s ním. Luboš Hrdlička zvládl vše, z pívat i organizovat soutěže, do nichž se děti zapojovaly s nadšením.

„Já sem chodím pokaždé,“ říkal Zdeněk Malý z Černé, děděček sedmileté baletky Aničky. „Bál se mi líbí, stejně tak písničky. I když je tu trochu těsno. Hlavní ale je, že se tu něco děje. My jsme s Aničkou pořád spolu a jakmile tu něco je, hledíme toho využít.“

„Bál je dobrý,“ říkala Ludmila Mouková, maminka 2,5leté Elišky, rovněž z Černé. „Ale líbilo by se mi víc, kdyby bylo větší místo pro děti, méně těch soutěží a víc písniček, aby se vydováděli i ti nejmenší. A je tu hrozné horko, takže jsme většinu času v zadní místnosti.“

Drobné nedostatky si uvědomuje i Kristina Štěrbová, kulturní referentka obce.

„Příště se to budeme snažit vylepšit. Také uvažuji, že dáme pryč ty stoly s posezením, které zabíraly příliš mnoho místa a rozestavíme židle kolem dokola. Ale z počtu dětí je vidět, že Černá zase ožívá a z toho mám radost. Chceme pořádat víc akcí, na nichž se budou lidé setkávat, aby se víc semkli dohromady.“(zuky)

Českokrumlovský deník: Pondělí, 4. März 2013- zuky.

Malá připomínka historie Muckova

V souvislosti s názvem „Mokerský újezd“ nebo také „Hirzův újezd“ se každému, kdo se alespoň částečně zajímá o historii českokrumlovského regionu, vybaví spojení s částí území ležícího dnes převážně v prostoru kolem lipenské přehrady. Jednou z těch obcí je i Černá v Pošumaví, a jelikož v letošním roce si připomene poněkud kulatější výročí svého vzniku, hodlám popsat události oné doby v dalším článku.

V tomto újezdu, který daroval král Václav I. zvíkovskému purkrabímu Hirzovi z Klinkerberku, se nacházely všechny obce, které jsou dnes osadami Černé v Pošumaví, mimo Pláničku a Muckov. Ty ležely mimo dosah „újezdu“ a nebyly také před darováním v majetku krále.

Jestliže tedy první zmínka o obcích ležících v „újezdu“ je v darovací smlouvě z roku 1268, pak první zmínka o obci Muckov, kterou zde připomenu, je v roce 1518. Uplynulo tedy od té doby 495 let, což by mohl být rovněž důvod k malé oslavě.

Muckov, stejně jako ostatní tehdejší obce Bednáře, Jámy, Plánička a Nová Lhota tehdy patřily pod obec Hořice na Šumavě. V té době začínaly v oblasti vznikat takzvané „lesní rychty“.

Odloučením devíti vsí vzniklých na území vyšebrodského kláštera a rovněž patřící obci Hořice, vznikla dle záznamů 10. ledna 1633 „Šumavská rychta pláničská“, uplynulo tedy 380 let. Toto pojmenování se však zavedlo až v roce 1918, do té doby to byla jen Klein-Planles, nebo jen Planles.

Byly-li první názvy obcí viditelně slovanské (například Natschernerece = Černá), pak u Muckova a ostatních obcí je již vidět postupující germanizace. V době, kdy se připomíná vznik obce, je název Muczkarn, v roce 1654 Müczgern a v dalších letech s malými obměnami téměř stejný název, a až do roku 1900 je osadou obce Planles, čili Pláničky.

V letech 1900 až 1910 je samostatnou obcí Mutzgern v okrese Krumlov. Od roku 1910 patří pod krumlovské panství, pod soudní okres Horní Planá. V letech 1921 až 1960 je Muckov samostatnou obcí v okrese Český Krumlov a od roku 1961 je osadou obce Černá v Pošumaví.

Přibližně stejný osud měla i bývalá osada Bednáře, do roku 1949 nazývaná Emry, německy Emmern. Významná zde ovšem byla škola, slavnostně vysvěcena 26. listopadu 1896, která pokračovala jako česká od roku 1948 a skončila školním rokem 1965/1966.

Podle berní ruly z roku 1653 se Emry též nazývaly „Fünf Häuser“, čili „Pět chalup“, nejspíš podle pěti majitelů usedlostí.

Vedle školy nebylo v Emrech prakticky nic, ani krám, ani hospoda. Zato osada ležela přímo na spojnici cest z Černé do Světlíku a do Hořic, takže tam bývávalo rušno.

Autor popisující dobu na počátku 20.století (web Kohoutí kříž) si vzpomíná jak kolem jezdívaly povozy s pivem z pivovaru v Černé do Světlíku, jak Hořičtí si kolem odváželi vyrýpanou a přes léto vysušenou borku domů na otop.

Slavnostní oživení nastalo, když projížděl kolem „nejdůstojnější“ pan prelát ze Schläglu k vizitaci do Světlíku a do Frymburku, neboť ty podléhaly církevní správě v rakouském Mühlviertelu.

K Muckovu patřily nejen Emry, ale i Kramolín, Hostinná Lhota, Vyžbohy, Jámy a Plánička, a tak i počtem obyvatelstva byla tato obec na určité úrovni. V roce 1900 zde žilo celkem 203 obyvatel, v roce 1939 to bylo 188 obyvatel a v roce 1950 jich zde žilo celkově 75.

To již byla obec vyloženě zemědělského charakteru, po JZD začal hospodařit Státní statek a přestože se postavily nové finské domky, Muckov se postupně začal vylidňovat.

K 31. prosinci 2011 zde žilo 49 obyvatel a jsou snahy o rodinnou výstavbu i v této lokalitě, která skýtá klid a krásu okolní přírody, o čemž svědčí přírodní rezervace a několik přírodních památek v blízkém okolí.

Českokrumlovský deník: František Záhora , 28. Únor 2013

Krátký pohled do historie zdravotnictví v Černé

Důležitou součástí národního hospodářství každé země je zdravotnictví, které je současně jedním z nejsledovanějších, ale i nejproblematičtějších sektorů. Úroveň poskytované zdravotní péče je každopádně ukazatelem vyspělosti každého státu.

Ve svém ohlédnutí za historií poskytované zdravotní péče na území současné obce Černá v Pošumaví nehodlám rozebírat systémy, které zde fungovaly za I. republiky ani za období socialismu. Důležité je, kdy a v jakém rozsahu se zdravotní péče o občany dostala do jejich bydliště.

V Dolní Vltavici to bylo v roce 1951, kdy statek Kyselov zřídil na svůj náklad Ošetřovnu červeného kříže, do obce byla přidělena ošetřovatelka, která poskytovala první pomoc a sledovala život v obci po zdravotní stránce. Pečovala o novorozeňata a děti vůbec, pomáhala matkám, ošetřovala menší úrazy.

Jenomže Červený kříž ji po necelém roce odvolal a obec si musela pomoci sama. Zvládli to samaritáni, učitelka, ředitel školy, manželka hajného ti poskytovali první pomoc potřebným. Léčiva byla doplňována z prostředků MNV, Státního statku a Červeného kříže.

Teprve na podzim v roce 1952 se v Dolní Vltavici vytvořilo Ordinační lékařské středisko, kam zajížděl jednou týdně obvodní lékař z Horní Plané a dvě hodiny v obci ordinoval. Středisko však bylo nedokonale vybaveno, a tak se s těžšími případy stejně muselo do Horní Plané nebo do Hůrky. Později, od roku 1954, byl údajně lékař tak vytížen, že zajížděl na Vltavici pouze první a třetí úterý v měsíci.

Jak vzpomíná Erika Zemanová, která od roku 1951 v Dolní Vltavici bydlela, stávalo se často dost úrazů, v lese nebo na poli. Pak nezbývalo nic jiného, než zapřáhnout koně nebo vyhledat pomoc u roty pohraničníků a zraněného odvézt za doktorem nebo až do nemocnice do Krumlova. Autobusy tehdy žádné nejezdily a automobil měl jen hostinský.

V samotné Černé v Pošumaví bylo zdravotní středisko zřízeno až v roce 1958, do té doby fungovalo v Hůrce, kde ordinoval i zubař. Pro tuto potřebu se adaptoval dům č. p. 47, nynější hotel Rex, kde jako první ordinoval MUDr. Maňhal.

O této době a následujících dvaceti letech mi vyprávěla paní Vlasta Žilíková, která pracovala jako zdravotní sestra a pravá ruka všech zde sloužících doktorů. Paní Žilíková je nejstarší obyvatelkou naší obce (v dubnu jí bude 93 let), své myšlenky a tok vyprávění má však dokonale seřazeny a velmi zasvěceně dokáže vše popsat.

       Lékařů se střídalo hodně, nejen na obvodě, ale i při službách. Tím, na kterého však nejvíce vzpomíná, byl MUDr. František Tůma. Byl to typický románový venkovský doktor, znal dokonale svůj obvod, prakticky znal každého, o každém všechno věděl, znal i rodinné problémy obyvatel.

Když zrovna sloužil MUDr. Tůma, tak v obvodě udělal vždy mnohem více návštěv než původně plánoval. Zajel totiž ještě k dalším, podívat se, jak se jim daří, poptat se, jak se cítí, on věděl o každém, s čím marodil, na co se léčil. Byl to prostě správný venkovský doktor. Po přestěhování zdravotního střediska z Hůrky do Černé odešel MUDr. Tůma sloužit do Vyššího Brodu.

Zdravotní sestra Žilíková, která vlastně rovněž znala téměř všechny obyvatele nejen Černé a okolí, ale i Horní Plané, vzpomínala dále na MUDr. Krebse a od roku 1969 v Černé působícího MUDr. Hockého. S ním sloužila až do svého odchodu do důchodu. V té době již jej zastupovala MUDr. Eva Krepsová, která pak na středisko nastoupila trvale. Střídali se zde i další doktoři MUDr. Zrnéčko, znovu MUDr. Maňhal, MUDr. Petlán, MUDr. Pečírka a další.

Vedle obvodního lékaře byla v roce 1964 v Černé zřízena i zubní ordinace, kde zahajoval dentista Josef Lachout. Dlouhou dobu zde pak ordinoval MUDr. Solfronk.

V obci je i ordinace pediatra, pravidelně v pondělí a ve čtvrtek odpoledne zde ordinuje MUDr. Jan Indra. Do obce dojíždí již celých 35 let a je to prakticky nejdéle zde sloužící lékař, nejenom dětský. Spolu s ním tady začínala dětská sestra paní Solfronková, nyní již 18 let spolupracuje s dětskou sestrou Andreou Kukačkovou.

Popsat všechno, co si pamatujeme anebo známe z vlastní zkušenosti o lékařích sloužících v naší obci, prostě nejde. Toto je jen malý výtah, a přestože, jak praví klasik, již včerejšek je historií, období po roce 1990 stále považuji za současnost a tu bude hodnotit za další léta někdo jiný.

Českokrumlovský deník: Sobota, 16. Únor 2013,František Záhora

OHLÉDNUTÍ ZA NEJVÝZNAMNĚJŠÍMI UDÁLOSTMI TÝDNE

Českokrumlovsko

Týden s týdnem se sešel a redakce Českokrumlovského deníku přináší opět ohlédnutí za významnými událostmi minulých dní.

Pondělí

Nezanedbatelná část lidí v Černé v Pošumaví nesouhlasí s takzvanými Zásadami územního rozvoje Jihočeského kraje, které nalinkovaly trasu budoucí Šumavské elektrické dráhy podél pláže a přes soukromé pozemky v místech, která jsou v několika případech zastavěná chatami či penziony. Obec spolu se skupinou dalších lidí a firem loni navrhla zrušení části Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje. Krajský soud v Českých Budějovicích návrh zamítl. Důvod k zásahu nyní nenašel ani Nejvyšší správní soud a zamítl kasační stížnost, která nesouhlasí s projektem železničního koridoru podél Lipenské přehrady.

Deník dodává:

Železnice v obci bude emocemi cloumat ještě pěkně dlouho... Každopádně, strach místních lidí o jejich nemovitosti, o možné klienty, se dá pochopit.

Českokrumlovský deník, 9.února 2013, Václav Votruba