Krásný vánoční čas bývá každoročně vyplněn i mnoha setkáními a vystoupeními, zejména dětí z mateřských i základních škol, které chtějí ukázat, nejenom, co se naučily, ale především potěšit v tomto téměř melancholickém období své nejbližší. V Černé v Pošumaví je to především vystoupení na setkání se seniory, ale zejména vlastní program pro adventní koncert, který se každoročně konává v místním kostele, ovšem po zkušenostech, především z poměrně velké zimy v tomto stánku, se tento koncert letos odehrál v prostorách Obecního úřadu. Zde však již účinkovaly pouze děti, které navštěvují První soukromou základní uměleckou školu s.r.o. České Budějovice, která má pobočku právě v Černé v Pošumaví. Umělečtí vedoucí a učitelé hudby Naďa Rolčíková a Vladimír Rolčík, vyučují hudebně nadané žáky v celém lipenském regionu, od Horní Plané přes Frymburk až po Lipno n/ Vltavou. Vyučuje se na klavír, klávesy, zobcovou a příčnou flétnu, saxofon, kytaru, baskytaru i sólový zpěv. Manželé Rolčíkovi vyučují žáky v oblasti Lipenska již deset let a za tu dobu vychovali nesčetné množství dětí, které se i později se svým talentem mohly uplatnit na různých školách. Tato soukromá škola učí žáky samozřejmě i základům rytmického a hudebního cítění, v hudební nauce je seznamuje například s význačnými skladateli, připravují se na řadu vystoupení nejenom doma, ale i v Českých Budějovicích.

V Černé v Pošumaví v současnosti vyučují  celkem sedm žáků, každého jednotlivě a zvlášť ještě tzv. komorní trio, skládající se ze dvou fléten a kláves. Děti pak vystupují na veřejných koncertech v průběhu celého školního roku a většinou na všech kulturních akcích pořádaných obcí a ve spolupráci se základní školou.

Adventní koncert, který se v Černé v Pošumaví konal 19.prosince, bývá vždy jakýmsi vyvrcholením roku, pohlazením na duši všem přítomným i odměnou těm nejmenším hudebníkům, kteří se chtějí svým výkonem pochlubit. Proto jsme od nich letos slyšely básničky, sborově zpívané koledy a pak jednotlivě hrané vánoční písně od známých skladatelů i písně poněkud zlidovělé. Koncert se všem přítomným líbil, a nejenom děti se snažily, o vánoční idylku se postaralo i počasí, kdy ke stávajícím asi deseti centimetrům sněhu lehce přibýval další.

29.12.2008

František Záhora, Černá v Pošumaví

Před nedávnem jsme se rozloučili s rokem 2008, v němž si Obec Černá v Pošumaví připomenula 740 let od první písemné zmínky o svém vzniku.

V této souvislosti proběhly řádné oslavy, při kterých došlo k oficiálnímu představení nového znaku a vlajky obce. Byla to jedna z nejdůležitějších a důstojných, kulturních akcí minulého roku. O oslavách toho bylo v tisku napsáno poměrně dost, rovněž i já jsem některé své články k tomuto výročí nasměroval.

V průběhu celého roku jsem pak měl možnost písemně zachytit i mnoho dalších událostí, které se v obci dařilo uskutečňovat, zejména pokud se týká oprav a rekonstrukcí, zejména obecního majetku.

Střed zájmu

Jako kronikář obce se snažím zachytit a postupně popsat veškeré významné události v obci, mezi které rovněž patří i sledování a vývoj počasí.  A to je právě oblast, o které bych se chtěl v tomto článku zmínit. Pro mnoho lidí je v současné době prioritou úplně něco jiného, žijeme v období hospodářsko-finanční krize, kterou určitě pocítí naprostá většina obyvatel. Počasí je přesto stále středem zájmu a téměř při každém rozhovoru na něj přijde řeč. Ve starých kronikách se kladl na počasí velmi velký důraz a často byl zápis v některém jednotlivém roce pouze o počasí. Nebylo divu, tenkrát, zejména v naší oblasti, kde bylo obživou převážně zemědělství nebo lesy, byli téměř všichni na počasí závislí.

Meteorog amatér

V souvislosti s kronikářskou prací jsem začal amatérsky sledovat počasí v roce 1979, uplynulo tedy právě nyní 30 let. Za tu dobu mám nepřeberné množství záznamů o teplotě a ostatních důležitých meteorologických jevech, což vše zaznamenávám celých třicet let dennodenně. Moje rodina je poučená, a pokud nejsem doma, zaznamenává vše ostatní člen rodiny. Znovu zdůrazňuji, že pouze amatérsky, nemám žádné přístroje, ale pro představu, jaký byl který den v onom roce v obci Černá v Pošumaví, to docela postačuje. Ostatně v Černé v Pošumaví je profesionální elektronicky řízená meteorologická stanice, patřící pod Český hydrometeorologický ústav České Budějovice, o kterou se zodpovědně stará pan Vladimír Rolčík a ta vykazuje výsledky dokonale přesné.

Z mých záznamů je možno například zjistit, že nejteplejšími roky byly 1994, 1995, 1997 a naopak nejstudenějšími 1980, 1981, 1982 a v posledních létech rok 2006. Vůbec nejteplejší měsíc byl červen 2003 a nejstudenější naopak leden 2006, čili nedávno.

Důležitost počasí

Pro naší obec, která je v současnosti vyloženě turisticko-rekreační, je důležité, jaké počasí panuje v letních měsících, neboť na tom závisí i činnost našich podnikatelů v turistice. Porovnal jsem červenec a srpen za celých třicet let a zjistil, že nejteplejší byly v létech 1994, 1992, 1991, řazeno sestupně. Naopak nejchladnější byly tyto měsíce v letech 1984, 1981 a 1980. Červenec a srpen roku 2008 byl dvanáctý nejteplejší, ovšem samotný červenec byl za celé období nejdeštivější.

Stejně tak porovnám-li leden a únor pak nejteplejší byly tyto měsíce v létech 1995, 1994 a též v roce 2007, nejchladnějšími naopak roky 2006, 1982 a 1985. Leden a únor 2008 byly devátými nejteplejšími měsíci. Co se týče celého roku 2008 pak byl ohledně teploty přesně uprostřed, na patnáctém místě a podle mých záznamů v tomto roce ve 107 dnech s různou intenzitou pršelo a ve 22 dnech sněžilo.

Třeskuté mrazy

Vstupujeme do roku 2009 a ten má ohledně počasí rovněž své výročí. Před 8O-ti lety byla 11. února 1929 naměřena zatím nejnižší teplota vzduchu v historii a to v Litvínovicích u Českých Budějovic, jejíž hodnota činila - 42,2°C. Kronikář obce Černá v Pošumaví, tehdy Schwarzbach, popisuje tuto zimu v kronice takto:

Strašná zima 1928/29 postavila všechny poslední zimy za posledních 150 let do stínu Obrovské masy sněhu, které napadly od konce prosince do poloviny ledna, zastavily veškerou dopravu. Pošta byla podle možností dopravována na saních se psím spřežením. To všechno by se bývalo lehce sneslo, kdyby nebyly tyto masy sněhu doprovázeny mrazy, které nabývaly na třeskutosti a asi 8 týdnů se stále klesající teplotou. V lednu bylo zaznamenána teplota  -28° C až - 34° C. Soužené lidstvo doufalo, že s koncem měsíce přijde oteplení, bylo ale počátkem února ve svých nadějích zklamáno velice. Jakoby chtěla svým zničujícím způsobem dodat větší důraz, nasadila zima ve dnech od 2. do 7. února teploty až - 36° C, aby potom na masopustní pondělí nasadila své činnosti korunu s - 41° C při nejostřejším severovýchodním větru.Co v těchto dnech zahynulo zvířat a ptactva je nepochopitelné.Srnčí, zajíci a koroptve byli téměř vyhubeni. Denně se nacházeli zmrzlí docela blízko lidských obydlí. V odborných kruzích bylo zdůrazňováno, že zvěř nehynula hlady a zimou, nýbrž žíznivá zůstala ležet a tak zmrzla. Tato zvířata nebyla před lidmi plachá, bylo ji možno vidět za bílého dne žebrat o potravu u lidských obydlí. Školy byly z úřední moci zavřeny na 14 dní, protože děti nebyly schopny pro mrazy do školy dojít.

Železniční doprava fungovala velice nepravidelně, zpoždění 2 až 3 hodiny nebylo žádnou zvláštností. Veškerý automobilový provoz, který doznal silného vzestupu, byl úplně ochromen. Této době byl odpovídající provoz obchodů během masopustu. Zmrzlé pivo, špatná návštěva bálů.

Byly pořádány veřejné sbírky na krmivo pro ptactvo. Stejně tak byly vydány výzvy ke krmení zvěře. Četní návštěvníci bálů, kteří holdovali o masopustní neděli tanci, přišli v pondělí domu s omrzlinami. Jedna služka ze Staré Huti na jejich následky zemřela. Byla to smutná doba, která pro toho, kdo ji prožil, zůstane nezapomenutelná.

O počasí by toho mohlo být napsáno mnoho, nechci končit svůj článek pesimisticky a doufám, že žádná taková zima nás letos, ani v dalších létech nečeká.

8.ledna 2009 Čk D, František Záhora, Černá v Pošumaví

Rok končící „osudovou" osmičkou máme za sebou. Připomněli jsme si řadu, v historickém sledu jdoucích událostí, které měly ve své podstatě více negativního dopadu na několik generací našich spoluobčanů.

Ovšem ani současně probíhající rok nepřinesl v historii vždy jen to, na co by bylo možno vzpomínat v dobrém. Připomeňme si obsazení Československa v březnu 1939 a vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava, ale samozřejmě těch událostí bylo mnohem více, třeba rok 1969. Snad to, co bylo špatné, zastíní v listopadu dvacáté výročí „sametové" revoluce, zdá se však, že ani to nebude pro řadu občanů důvodem k oslavám.

Stop soukromníkům

Tento článek jsem však nasměroval k výročí jinému. Zanedlouho to bude šedesát let, přesně 23.února 1949, kdy byl přijat zákon o zemědělském družstevnictví, čímž začala postupná likvidace soukromých zemědělců a zakládání Jednotných zemědělských družstev / JZD/. Pro naprostou většinu rolníků na vesnici to byl ohromný zásah do jejich života i do vesnických vztahů. Pamatuji si na tuto dobu i z vlastní zkušenosti, při zakládání JZD v mé rodné vesnici mi bylo dvanáct let , což byl tehdy pro vesnické děti věk, kdy už byly do řady prací v zemědělství  i do probíhajících událostí ve vesnici, poměrně dobře zasvěceny.Po problematických a velmi těžkých začátcích, se však tito vesničtí sedláci, kteří zde hospodařili po několik generací a svému „řemeslu" rozuměli, propracovali postupně na slušnou úroveň, tak jako ve většině družstev v celé republice.

Jiná však byla situace v oblasti současného příhraničí, tedy například i v obci Černá v Pošumaví. Po odsunutých Němcích přicházeli s vidinou vlastní půdy, na základě přídělu, dosídlenci, kteří měli chuť a snahu hospodařit, i když někteří sedláky nebyli a onen potřebný vztah k půdě v nich nebyl zakotven. Hospodaření  jim moc nešlo a tak nebylo divu, že podlehli různým slibům a nechali se přesvědčit o prospěšnosti společného hospodaření. Bylo však mnoho těch, kteří se vehementně vzpírali, hospodařili tak dlouho, dokud to jen pro ně bylo únosné. Dlouho se to však vydržet nedalo, stát jim určoval tzv. dodávkovou povinnost, kterou nakonec jen stěží byli schopni plnit. Na základě jejich dodávek pak stát přiděloval jednotlivým občanům potraviny na tzv. přídělový systém. Ten se však na zemědělce nevztahoval, na příděl dostávali pouze cukr a to jen tehdy, pokud splnili předepsané dodávky.

Těžké začátky

Postupně tak nakonec všichni do JZD vstoupili, někteří zase po čase vystoupili a pokud se neodstěhovali jinam, stejně se  nakonec zase  stali členy družstva. Začátky hospodaření však podle toho vypadaly. Již v roce 1949 vzniklo JZD na Muckově. Přímý účastník pan František Novotný mi již začátkem osmdesátých let vyprávěl, jak družstvo prosperovalo. Cituji: „ Do družstva se nám vůbec nechtělo, pomalu jsme se začali stavět na vlastní nohy a najednou se toho máme vzdát. Není divu, že vznikalo plno hádek a svárů, nakonec se však družstvo založilo a ozimy jsme seli již společně. Moc nám to však nešlo, byli jsme zvyklí na to svoje, každý byl z jiného koutu republiky a najednou máme dělat dohromady. A tak se všelijak šidilo, kradlo, jen aby měl každý co nejvíce pro sebe. Vydrželo to tak jen dva roky a pak nutně muselo dojít ke krachu, funkcionáře zavřeli a vystěhovali, družstvo však pod jiným vedením pokračovalo, jenže stejně to všechno nakonec přešlo pod Státní statky".

Ani v Černé v Pošumaví, / tehdy v Černé na Šumavě/ , bůhvíjak dobře  JZD neprosperovalo. Během jeho existence docházelo k nedostatkům, jak organizačního, tak ekonomického rázu.  Vydrželo však až do roku 1960, kdy bylo převedeno do Státního statku.

Rovněž družstvo v Bližné po jednoroční existenci zaniklo, část členů přešla ke statku do Dolní Vltavice, někteří ještě soukromě hospodařili do roku 1956 a pak se připojili ke statku.

Kolektivizace zemědělství ve formě JZD se v této oblasti moc nevydařila, zemědělství zde pak bylo řízeno systémem Státních statků, které se postupně různými delimitacemi neustále měnily a rozšiřovaly svou působnost. Během dalších let docházelo ke specializaci, dělbě práce, kooperaci, rozvoji mechanizace a zvyšování produktivity a nakonec i přes řadu problémů, sehrály statky v této oblasti svou důležitou roli.

Navzdory násilnému uskutečňování politiky státu při združstevňování, která plně odpovídala totalitním praktikám, další vývoj však ukázal, že družstva byla nakonec schopna prosperovat a úspěšně se rozvíjet. Při připomínce tohoto, pro řadu zemědělců neblahého výročí, je možno však konstatovat, že zemědělci svou svědomitou a poctivou prací dokázali, že toto období nemusí být zařazeno v kategorii těch úplně špatných.

František Záhora
Černá v Pošumaví, Českokrumlovský deník, 30.ledna 2009

Politika uskutečňovaná na celostátní úrovni, prostřednictvím poslanců, senátorů a vlády, je většinou občanů vnímána poměrně negativně. Všichni dobře víme, co bývá hlavní příčinou a tak na základě těchto skutečností je politika považována za špinavou záležitost.

Mnohem bližší je nám však politika uskutečňovaná bezprostředně v našem okolí, v našich obcích, čili politika komunální. Zastupitelstva, která ji uskutečňují, jsme si mohli přímo vybrat a zvolit sami a přestože i zde existují rozdílné stranické názory, většinou se zastupitelé nakonec dohodnou a společně uskutečňují záměry, které přináší celkový prospěch obci.

Je to až na vyjímky většinou všude  stejné a tak z tohoto obrazu se nevymyká ani obec Černá v Pošumaví. Každým rokem se zde uskutečňuje řada akcí prospěšných pro obec a její občany, zejména je to vidět na obecním majetku, do něhož se investují nemalé finanční prostředky. Téměř všechny obecní domy již prošly důkladnou rekonstrukcí, jsou řádně zatepleny a především vytápěny jinými zdroji energie jako tepelnými čerpadly a peletkami.

Další modernizace

V roce 2009 má obec cíl opět realizovat další investiční akce. Ještě stále zbývá dost práce na rekonstrukci zbylého bytového fondu, bude pokračovat výstavba dalších chodníků, připravuje se důkladná úprava veřejného prostranství, rozšíření a oprava veřejného osvětlení a další.

Z několika hlavních akcí o které obec již několik let usiluje, je výstavba Domu pro seniory, výstavba rekreační zóny s tržnicí v prostoru pod panelovou restaurací, dále bude připravovat projektové zajištění pro výstavbu Sběrného dvora a kompletní revitalizaci zeleně v obci a osadách.

Další zajímavou akcí, pro kterou připravuje projekt ,by mělo být zateplení  budovy Mateřské školy a její následné vytápění solárními panely.

Přestože obec každoročně hospodaří s přebytkem, jedná se o akce poměrně rozsáhlé, na které sama nemůže stačit, a tak potřebuje získat dotace, jejichž žádosti již na většinu akcí podala.

Doufejme, že i  přes současně probíhající světovou krizi, se podaří některé, pro obec potřebné akce, uskutečnit.

Českokrumlovský  deník, 10.2.2008, František Záhora

Poznávání historie bývá pro mnohého člověka nejenom zdrojem poučení, ale přináší i jakési uspokojení z poznaného, dá se říci i zábavu a je příjemným koníčkem.

V historických materiálech, kterými jsou bezesporu i kroniky, občas člověk narazí na některé záhady, případně taje a nesrovnalosti.

Kronikář, který zpracovává historii dané obce, ale samozřejmě, a hlavně, současnost, to je většinou historik amatér a události popsané ve starých kronikách přebírá jako fakt a nestuduje jejich pravost. Někdy však narazí na záhadu a rád by věděl, jak to vlastně bylo.

Jedna taková situace nastala, když jsem se probíral v kronice popsaným historickým vývojem obce Bližná, dnes osady Černé v Pošumaví.

Záhadné roky

Bližná, jak uvádí kronikář, byla nejstarší vesnicí farnosti Dolní Vltavice a byla založena stejně jako ostatní obce na statku Mokrá, v t. zv. „mokerském újezdu", královským purkrabím a kuchařským mistrem ,Hirzem z Klingerberku. Založení bylo potvrzeno králem Přemyslem Otakarem II. v roce 1268, má se však za to, že osídlení této oblasti bylo již mnohem dříve. Vždyť tudy přes vltavínský průsmyk procházela stará soumarská cesta a tak počátek osídlení mohl být proveden dříve než se uvádí v listinách.

Každopádně v onom ,pro celou obec Černou v Pošumaví památném roce 1268 ,daroval Hirzo všech 13 stávajících osídlení, včetně Bližné, klášteru Zlatá Koruna. Když pak v roce 1284 král Václav II., v r. 1348 císař Karel IV. a v r. 1384 král Václav IV. znovu tuto darovací listinu potvrzovali, vesnice Bližná tam uvedena nebyla. Čili od roku 1268 až do roku 1445, kdy se Bližná znovu v listinách objevuje, je oněch 177 let záhadných.

Byla opuštěna?

Byla Bližná opuštěna, jak uvádí někteří historici, nechávala se zpustnout a později přivést k rozkvětu?

Podle dalších však tomu tak nebylo, v těch dobách nedocházelo k žádným vážnějším nepokojům, stejně tak mohou být vyloučeny i vnější vlivy. Nelze si prý představit, že by se osídlenci, kteří museli provést ty nejtěžší práce při klučení lesa, vzdali svého osídleného místa.

Celkově převažují názory, že Bližná samozřejmě existovala stále a opuštěná nebyla, i když se připouští, že některé samoty byly opuštěny a pak ve 13.století došlo k většímu osídlení výlučně německými kolonisty.

Písař ji přehlédl

Proč  však nebyla v dalších potvrzovacích listinách Bližná uvedena, to se zase vysvětluje tím, že královský písař tuto osadu přehlédl při sepisování listiny a další písař tuto chybu pak převzal. Tehdejší písaři putovali s králem od jednoho hradu k druhému, k různým přehlédnutím docházelo, mnoho událostí bylo zaznamenáno až za mnoho let, anebo dokonce nebylo zaznamenáno vůbec.

Každopádně se však Bližná představuje v roce 1268 českým jménem „Nablizmerch" a pak v roce 1445 již dvojím česko - německým označením „Blyzny - Ekkartslag". Poslední německé jméno vesnice je pak „Eggetschlag".

(Ne) výhodná poloha

Bližná se pak v dalších stoletích rozvíjela, k čemuž přispívala její výhodná poloha právě na hodně používané soumarské cestě. To jí však na druhé straně vystavovalo všem nebezpečím v dobách válek, především v období třicetileté války, kdy obcí procházelo mnoho vojsk, která rabovala a  loupežila, což Bližnou stálo mnoho obětí.

Řada informací o absenci Bližné v darovacích listinách v její téměř dvousetleté historii, by se dala zjistit i v urbářích uložených v archivu. Sám jsem se k tomuto zkoumání zatím nedostal, ale domnívám se, že řadou historiků i pracovníky archivu jsou dané urbáře dostatečně prozkoumány a že tito odborníci již mají na celou věc ujasněn ten správný náhled.

Českokrumlovský deník, 19.2.2008,   Ing. František Záhora

Téměř v každém městě a obci se můžeme setkat se sochou sv. Jana Nepomuckého. Zdálo by se tedy, že je to socha všední, ale opak je pravdou.

Český patron

Sv. Jan Nepomucký patří mezi české zemské patrony a v období baroka byl jedním z nejuctívanějších světců u nás. Narodil se kolem roku 1340 v osadě Pomuk blízko Zelené Hory a také se podepisoval jako rodilý z Pomuku. Teprve údajně až po jeho kanonizaci bylo toto místo nazváno Ne - Pomukem. Po vysvěcení na kněze vystudoval právnickou univerzitu v Praze, získal titul bakaláře a později v Padově obhajuje doktorát z církevního práva. V roce 1389 je pražským arcibuskupem Janem z Jenštejna jmenován generálním vikářem a časem se dostává do sporu s králem Václavem IV. Podle legendy prý nechtěl prozradit zpovědní tajemství královny Žofie a tak byl posléze mučen a zabit a jeho tělo svrženo do Vltavy. Při nálezu těla pak bylo spatřeno pět hvězd, kterou jsou dnes zobrazovány kolem hlavy světce a údajně ukazovaly, kde ve vodě leží jeho tělo.

Svatý Jan Nepomucký byl 19 března 1729, tedy před 280 léty prohlášen za svatého a od té doby je uctíván jako patron kněží a zpovědníků, poutníků a cestovatelů, ale i lodníků, vorařů, mlynářů a především jako ochránce před povodněmi. Proto byly jeho sochy umisťovány většinou na mosty.

Socha v Černé

Socha sv. Jana Nepomuckého stojí i v obci Černá v Pošumaví, historicky nejdříve byla výzdobou kapličky, která stála mezi kostelem a farou a když byla kaplička zbourána, přemístili sochu na vnější zeď původního hřbitova. Ovšem kovářský mistr Johann Tschunko považoval toto místo za nedůstojné pro světce takového formátu a navrhl přemístit sochu na most v obci, což se uskutečnilo před 100 léty v roce 1909 / viz obrázek /.

Zde byla socha až do poloviny sedmdesátých let minulého století, kdy v souvislosti s rekonstrukcí mostu byla přesunuta do výklenku kostela. Sv. Jan Nepomucký má držet v ruce kříž s Ježíšem, ovšem údajně v roce 1918 příslušníci české vojenské posády část kříže a Ježíšovu ruku urazili.

Socha tedy takto poškozená vydržela až do roku 2007, kdy konečně došlo k její opravě a celkové rekonstrukci. Restaurátorská dílna Lukáše Hosnédla sochu demontovala a odvezla, a ta se po více jak dvousetleté existenci,  dočkala konečně opravy.

Ve výklenku kostela v Černé v Pošumaví stojí nadále, ale na novém podstavci z přírodního kamene, kde je umístěn  i atribut pěti hvězd. Celkové náklady na restaurování činily 133 tis. kč, přičemž 70 tis. Kč bylo hrazeno z programu na záchranu kulturních památek Jihočeského kraje. Zbytek uhradila obec z vlastních prostředků, neboť tato chráněná kulturní památka je jejím vlastnictvím a vytváří část kulturního dědictví obce.

2.3.2009 - Českokrumlovský deník - František Záhora

Mottem tohoto článku by mohl být citát římského řečníka M. T. Cicera: „Zkušenosti ze života a poznatky z dějin jsou dobrou učitelkou života i světlem pravdy".

Ten, kdo si tento citát vybral při sepisování historie i tehdejší současnosti Dolní Vltavice, byl kronikář, učitel, funkcionář a všestranně nadaný, charakterní a svědomitý člověk - František Nejedlý.

Teprve nyní, po dlouhých létech jsem se setkal s jím sepsanou pamětní knihou této dříve bohaté a prosperující obce Dolní Vltavice. Jeho zápisy jsou protkány důležitými morálními aspekty a zásadami, které on jako učitel na jednotřídce vštěpoval všem svým žákům.

Předával zkušenosti

Do Dolní Vltavice nastoupil 1. září 1951 do funkce ředitele, když předtím učil v obci Mokrá, rovněž náležející dnes k Černé v Pošumaví.

Dolní Vltavici, tuto tichou šumavskou vesničku na břehu Vltavy - jak sám popisuje - postupně poznával a sžíval se s jejím životem a stala se mu druhým domovem, kde trávil krásné a spokojené dny.

Po celou dobu svého působení zde, a jsem přesvědčen, že i v celém dalším svém životě, se řídil zásadami - žít a jednat tak, aby svůj čas nepromarnil, aby svůj život nežil nadarmo, ale pracoval tak, aby co nejvíce zlepšil své prostředí a připravil tak lepší život nejen sobě, svým nejbližším, ale celku vůbec. Tyto vysoce morální zásady předával František Nejedlý po celý život jako učitel mnoha generacím dětí, což byla jeho další zásada - předávat zkušenosti druhým, mladším, či méně zkušeným, aby jim se pak snáze a lépe žilo.

Jeho učitelská dráha začala hned po válce v roce 1945 a jeho role, jako každého tehdejšího učitele, nebyla nijak lehká. V těch letech musel učitel nastoupit tam, kam ho poslali a tak než se vlastně dostal do Dolní Vltavice, prošel téměř desítkou škol, kde vyučoval převážně děti rumunských reemigrantů, děti slovenské i rómské a ke všemu ještě všech pět ročníků v jedné třídě.

Poslání

Podle jeho zápisů v pamětní knize však bere toto učitelské povolání jako poslání, stejně tak je pro něho posláním i kronikářská práce. Při ní v závěru kroniky nabádá budoucí sepisovatele dějin - „nechť ruka kronikářova je vždy vedena nezištnou a obětavou láskou k obci".

Při své třicetileté kronikářské práci jsem zaznamenal v novodobé historii celé obce Černá v Pošumaví nepřeberné množství osob, funkcionářů i učitelů, ale žádný na mně neudělal takový dojem jako František Nejedlý. V Dolní Vltavici působil pouhých tři a půl roku, od roku 1952 byl předsedou MNV, knihovníkem, zajišťoval putovní kino a další kulturní podniky v obci. Jako funkcionář úzce spolupracoval se závody v obci a celkově působil jako organizátor a pomocník v celé řadě obecních akcí. To všechno dělal s láskou a jak sám říká, bylo pro něho životním štěstím být učitelem v zapadlé vesničce na rodné Šumavě a učit a k dobrému vychovávat mládež.

Konec třicetileté éry

V roce 1955 odchází František Nejedlý na školu do Jaronína u Brloha a dále se naplno věnuje svému poslání. Štěstí mu však v jeho dalším životě příliš nakloněno není. Po třicetiletém učitelování je s ním rozvázán pracovní poměr, neboť prý, jako hluboce věřící člověk, který pravidelně navštěvuje nedělní bohoslužby, nepůsobil dostatečně marxisticky na své žáky.

Porůznu tedy pracuje a teprve po roce 1990 je rehabilitován, zapojil se plně do veřejného života a především se vrátil ke své lásce - dějinám - kde se podílel na kronice obce Křemže. Jeho poslání skončilo v srpnu 2007, kdy se s ním jeho nejbližší, přátelé a ostatní příznivci rozloučili v křemežském kostele. Vykonal toho za svůj život mnoho a památka na něho a jeho práci zůstává i nám, pokračujícím v jeho kronikářském poslání.

2. dubna 2009 - František Záhora, Českokrumlovský deník

Rád se zabývám historií a snažím se získávat stále nové poznatky z dějin nejen našeho regionu, ale především své domovské obce Černá v Pošumaví.

Historie obce je bohatá a tak i poznávání tradic, obyčejů, různých rituálů a zvyklostí, které se předávají z generace na generaci, k ní přirozeně patří.

Jednou z tradičních akcí, které se především na vesnicích stále udržují, je pálení čarodějnic. Probíhá v noci z 30. dubna na 1. května a ona noc, která se též nazývá Filipojakubská, byla vždy pokládána za magickou. Lidé věřili, že tuto noc se slétají čarodějnice na svůj sabat, že očarovávají lidi i zvířata, stejně tak věřili, že se otevírají jeskyně a různé sluje, aby vydaly svůj poklad.

Tradice se vytrácela

Dnes už jen na málo místech lze vidět to pravé, originální pálení čarodějnic, kdy se na konci vesnice, většinou na vyvýšeném místě vystavěla hranice, kam se přinášelo z domova veškeré haraburdí a zde se spalovalo. Děti měly nasmolená nebo jiným hořlavým materiálem napuštěna košťata, která se pak vyhazovala co nejvýš a co nejdál. Takové bylo i mé mládí  v mé rodné vesnici.

V Černé v Pošumaví, kde se po válce vyměnilo veškeré obyvatelstvo, neměl tento zvyk svou tradici. V obecních kronikách není ani zmínka o čarodějnicích a rovněž jediná pamětnice, která žila před válkou na Jestřábí, paní Marie Lomecká z Hůrky, mi potvrdila, že Němci tento zvyk neznali a nikdy se zde nic takového neprovádělo.

Noví osídlenci obce po čase začali tuto tradici uplatňovat, ovšem postupem doby se vše stalo politickou akcí, která probíhala pod patronací Národní fronty, případně v osadách byl garantem Občanský výbor.

Oficiálně byl slaven t. zv. Oheň vítězství a to vždy 8. května v předvečer státního svátku osvobození republiky.Tomu předcházel lampionový průvod, který procházel obcí a byl zakončen v prostoru autokempu Svazarmu, kde byl po proslovu místního představitele, onen oheň zapálen.

Teprve v posledních letech byl učiněn pokus nejenom tradici obnovit, ale přinést v poněkud jiné, pozměněné podobě. U zrodu nového tradičního pojetí pravidelného sletu čarodějnic, ale i čarodějů, stála manželka současného starosty obce ing. Jana Voldřichová, která je duší i mozkem celé akce i nadále.

První dáma je vzorem

Možná, že většina lidí neví, že existuje Obecně závazná vyhláška č. 1/ 2007 O bezpečnosti létání na koštěti, vydaná Federací čarodějnic. Zde se v základním ustanovení praví, že čarodějnicí rozumíme inteligentní bytost ženského pohlaví, atraktivního zevnějšku a příjemného chování, která ovládá let na koštěti. Všem těmto atributům naše „první dáma" odpovídá a tak není divu, že k této akci přitáhla téměř veškeré děti a dorost, které se právě v tento podvečer dokonale vyřádí, zejména, když je zajištěna, někdy živá, někdy reprodukovaná hudba.

Nechybí ani májka

Součástí sletu čarodějnic je samozřejmě i stavění obecní májky. Rovněž i zde z hlediska historického pohledu, nebylo stavění májky v tento den u našich předchůdců známo. Májka, tak jak ji známe, se stavěla v sobotu před svatodušní nedělí, což je padesátý den po velikonocích a svátky byly označovány jako Letnice, Svatodušní svátky, či Seslání Ducha svatého.

V Černé v Pošumaví se tyto dvě společné akce konají pravidelně na nádvoří hasičské zbrojnice, kde nejenom výstavbu májky a postavení vatry, ale i následné občerstvení pro každého návštěvníka, zajišťují chlapci z místní jednotky dobrovolných hasičů.

Lze si jen přát, aby tato novodobá tradice pokračovala nadále, a časem, tak jako mnoho jiných, nezanikla.

Českokrumlovský deník, 29. 4. 2009, František Záhora

Několik generací školáků nacházelo v učebnicích vlastivědy, zeměpisu, případně v atlasech nerostného bohatství, poznatky o tom, že největší naleziště grafitu jsou v jižních Čechách, v okolí Černé v Pošumaví.

Ložiska zde byla objevena v roce 1767, ovšem tuha tehdy ještě nebyla uvedena v báňském právu a patřila tak majitelům pozemků, což byli hůrečtí sedláci. Začátek těžby se datuje rokem 1812 a největšího rozmachu bylo dosaženo na přelomu 19. a 20. století, kdy po několik desetiletí patřily zdejší doly k nejvýznamnějším světovým producentům a exportérům grafitu. Za první století své existence vytěžily tuhové závody 6 000 000 q suroviny.

Doly zatopilo Lipno

V roce 1940 byly vytěžené doly zrušeny a v roce 1958 zatopeny Lipenskou nádrží. Pokračovalo se pak v těžbě na Bližné, nejprve v letech 1954 - 58 na tzv. Staré jámě a jámě Barbora, které však byly vyhloubeny ve středu ložiska a bránily využití dalších zásob. Proto byla vyhloubena nová jáma Václav, kde začala těžba v roce 1964 a přes mnoho problémů, především s průvaly vod, pokračovala těžba až do roku 1998, kdy došlo k zániku.

Kvalitní podzemní vodu začíná komerčně využívat soukromá firma v roce 1997, která se rovněž po skončení těžby stává majitelem celého areálu.

O tom, že zde býval čilý dennodenní hornický ruch svědčí již pouze těžní věž a pomalu chátrající objekty. Ovšem ani to již dlouho trvat nebude, báňský úřad ve svém plánu zajištění jámy Václav počítá již od roku 2006 s jeho likvidací. Ta se právě v těchto dnech uskutečňuje, což provádí na základě veškerých povolení, výběrovým řízením vybraná firma z Kutné Hory.

Věž bude vystavena

Veškeré podzemní zařízení zůstane nadále v chodu, voda se bude stále stáčet, lezný komín zůstane přístupný, budou se i nadále odčerpávat  zbytkové důlní vody. Těžní věž, která byla až dosud známkou toho, o čem se psávalo v učebnicích, bude postupně zbourána a na místě bude pouze železobetonový poval, aby byl důl stále provětráván.

Dobrou zprávou pro nás všechny, kteří budeme přece jenom nostalgicky na tuto dominantu vzpomínat, je to, že těžní věž nebude zničena a rozřezána na staré železo, ale po dohodě s Grafitovým dolem v Českém Krumlově, bude rozebrána, převezena a vystavena ve skanzenu dolu.

Známky toho, že se v okolí Černé v Pošumaví těžil grafit, najdeme nyní již jen v historických dílech, částečně zatím ještě i v terénu, jako viditelné pozůstatky po bývalé důlní činnosti.

ČkDeník - 9. května 2009 - František Záhora