Šťavárna, to býval pojem !

Jednou z dominant obce Černá v Pošumaví bývala budova schwarzenberského pivovaru, který v roce 1568 nechal vystavět Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan. Dnes, po 444 letech, je z větší části celého rozsáhlého komplexu téměř ruina, což způsobilo zastavení výroby ovocných limonád po roce 1990 a posléze i ničivý požár. Objekt sice měl po celou dobu určitého majitele, ale jeho starost o svůj majetek byla nulová. Dražbou v nedávných dnech získaly nemovitosti nového majitele, který má konkrétní plány na přestavbu a rekonstrukci, s kterými seznámil starostku obce, takže by mohla svitnout  jiskřička naděje. Každopádně po zkušenostech posledních dvaceti let může být těžko někdo optimistou, ale nechme se překvapit.

Pivovar v Černé byl zrušen v roce 1947, fungoval tedy celých 379 let. Ještě za jeho provozu zde nechal majitel kníže Jan Nepomuk Schwarzenberk zřídit v roce 1910 výrobnu ovocných šťav, aby zhodnotil velké množství malin, jahod a dalšího ovoce, které se v jeho lesích nacházelo. V roce 1917 umístil kníže sklepy na ovocné šťávy do již dříve postavených skladovacích  a kvasných sklepů  podél silnice ve směru na Frymburk.

V uvedeném roce 1947 přešel objekt do vlastnictví Národní správy a pak až do roku 1960 patřil Státnímu statku v Černé v Pošumaví. Bývalý renezanční zámeček i pivovar byly postupně zrekonstruovány na závod vyrábějící ovocné šťávy a limonády. Po Státním statku patřil závod tři roky Okresnímu podniku místního hospodářství a od roku 1963 přechází pod Jihočeské pekárny Vodňany. Až do této doby se vše v provozovně dělalo ručně, ovocné šťávy se vařily z přírodních malin a borůvek, ze zahradních jahod, višní, třešní, pomerančů, citronů a vinných hybridů. Názvy značek jako Šoférka, Rybízová, Pomo, Citro a Šalbeso začínaly být známými v širším okruhu.

Pod Jihočeskými pekárnami Vodňany, přechází provozovna zvaná Výrobna ovocných šťav na automatické technologické linky, začíná stoupat výroba a samozřejmě i počet zaměstnanců, kterých je v té době celkem padesát. Začíná též výroba mačkaných jablek a vyrábí se celkem 13 druhů limonád pod značkami Askona, Kofola, Citrakola, Arakola, Malina, Citro, Šumavanka, Jugo Oranž, Dia, Soda, Chito, Aratoni a Citron S.

            Vedle  toho se v provozovně provádí i sušení hub na export a jejich nakládání do octa.

V této době výrobna / VOŠ/ zásobuje svými výrobky 2/3 okresu Český Krumlov a 1/3 okresu Prachatice, což představuje 640 prodejen. Vyrábí se zde rovněž limosyrupy v množství 680 tun ročně a jimi VOŠ zásobuje 10 dalších sodovkárenských podniků.

Zvyšování výroby je možné dokumentovat na několika číslech. V roce 1963 bylo vyrobeno 13 500 hl limonád a v roce 1980 to bylo již 40 500 hl, k tomu 3 705 tun sirupů a 1 141 tun jablečného sukusu.

Objemově se v této době nejvíce vyrábí Šumavanka v lahvích 0,70 l a Brona v lahvích 0,33l. V lahvích se dále vyrábí Cimo, Pomo, Malina, Citrokola, Kofola a Dia a do 50l sudů pak Kofola, Citrokola a Jablečný.

            V provozovně se pracovalo na dvě směny, postupně se počet zaměstnanců ustálil na čísle kolem 45, v letním období však vypomáhalo vždy 10 – 12 studentů převážně z českokrumlovského Gymnazia. Provozovna má v této době k dispozici celkem 12 aut, z toho tři rozvážejí sirupy a 9 limonády.

                        V roce 1983 byl do provozu uveden nový lis, druhý největší v Jihočeském kraji. Je plně automatizovaný a dokáže za hodinu vylisovat 4 tuny ovoce. Jen během zkušební doby vytlačil lis jablečný sukus ze 62 vagonů jablek. Sukus, čili mateřská jablečná šťáva se sterilizuje, přidají se esence, voda a cukr, vše se povaří a tím je připraven sirup pro výrobu limonád.

Postupně, kolem roku 1984 se zpracovává denně pět vagonů jablek, zabudovala se nová odparka na sukusy, čímž odpadla dovážka do Strakonic, kde se odpařování provádělo.

Od roku 1987 však výroba, zejména vlastních sirupů začíná klesat, převážná část limosirupů značky Olympus se dováží z Fruty Brno.

Po roce 1990 se vše připravuje k privatizaci, částečně jsou určité pokusy některých firem zde vyrábět, či plnit alkoholické nápoje, vše ale postupně končí.

Pro řadu občanů Černé v Pošumaví znamenala VOŠ, nebo Sodovkárna, ale většinou lidově nazývaná Šťavárna, celý jejich život. Skutečnost, že vše končí, byla pro mnohé poměrně bolestivá. Ztráta nejen pracovních míst, ale i hospodářského rozvoje je i určitým mínusem pro obec.

Českokrumlovský deník, 18.6.2012 , František Záhora

Letní kino + sochaři

Na premiéru letního kina přišli místní

ČERNÁ V POŠUMAVÍ:

Na první promítání jediného digitalizovaného letního kina v České republice v Černé v Pošumaví dorazilo v sobotu padesát diváků. Podle provozovatele kina je to na měsíc červen solidní návštěvnost. Mezi diváky byli především místní i obyvatelé okolních obcí. (zaza)

 Na břehu Lipna se sejdou sochaři

JESTŘÁBÍ:

Už od příštího týdne se začnou do Černé v Pošumaví sjíždět výtvarníci ze Sdružení výtvarníků Balance z Čech, Německa, Rakouska a Polska. U Jestřábí pak uspořádají sochařské sympozium na téma čtyř živlů. Dřevo a kámen na tvorbu soch budou mít k dispozici i návštěvníci akce. (zaza)

Českokrumlovský deník, 7.6.2012

Vzpomínka na rodáka z Černé v Pošumaví Jaroslava Smrčku

Zanedlouho si připomeneme 115. výročí narození našeho rodáka, pracovníka v historii a konzervátora Jaroslava Smrčky Říčanského.

Snímek z roku 1979

 Narodil se 12. června 1897 v Černé v Pošumaví v domě č. p. 32 naproti pivovaru, kde také jeho otec pracoval jako správce. Současně byl však i hospodářským správcem tří dvorů a účetním tuhových dolů. Jako schwarzenberský úředník byl však velmi uvědomělým Čechem a svým rodokmenem navazoval na rodokmen určitého typu českého vlastenectví.

Jaroslav Smrčka v později sestaveném rodokmenu se dostal až k Václavu Smrčkovi, soukenickému tovaryši z roku 1616 z Humpolce, o němž se předpokládá, že měl návaznost na rytířský rod Smrčků z Mnichu.

Jaroslav Smrčka však prožil své dětství v Petrově Dvoře a obecnou školu i měšťanku navštěvoval v Netolicích a absolvoval učitelský ústav v Soběslavi. Učitelem se však nestal, válka způsobila, že nastoupil k zeměbraneckému pluku do Lince.

Toužil po vysokoškolských studiích, rodiče ovšem chtěli, aby vystudovali i další sourozenci, a tak se studií vzdal a nastoupil v roce 1919 službu u dopravního úřadu československých státních drah v Třeboni.

Působil však jako úředník i ve Veselí nad Lužnicí, v Soběslavi a Prachaticích a od roku 1931 nejprve na ředitelství státních drah v Praze a pak na Ministerstvu dopravy. Jeho osudem se nakonec staly Říčany, po nichž převzal i své druhé příjmení.

Po dlouhá léta působil v různých mimoškolních výchovně-vzdělávacích činnostech, blízká mu byla i práce umělecká, byl vášnivým ochotníkem, oplýval i hudebním talentem. Se svým bratrem Františkem, narozeným 5. června 1898 rovněž v Černé v Pošumaví, měli svůj komorní kvartet a vystupovali i jako pěvci, oba byli činní i ve sportu.

Jaroslav Smrčka se velmi účinně podílel na kulturním dění v Soběslavi, byl činný v Klubu českých turistů, ve Sboru pro záchranu hradu Choustník, byl funkcionářem Spolku divadelních ochotníků v Prachaticích.

V Praze byl organizátorem spolkového života „pražských Jihočechů“, kteří se sdružovali do spolku Zlatá stezka a do sdružení Kleť.

Celoživotní úctu a obdiv projevoval k Mistru Janu Husovi, jeho zamilovanými tématy byly rozhovory o skladateli Oskaru Nedbalovi, jehož otec Karel Nedbal se narodil rovněž v Černé v Pošumaví, dále o turistickém ruchu na Šumavě a o svém rodišti.

Před 35 lety, v roce 1977, jsem začal psát kroniku obce Černá v Pošumaví. A během měsíce navštívil obec Jaroslav Smrčka. Bohužel zrovna v den jeho návštěvy jsem byl služebně vzdálen, a tak hovořil jen s mou manželkou. Od té doby jsme spolu pak korespondovali, zejména o psaní kroniky, o dalších rodácích z Černé, psal i o svém vlastním životě.

Dozvěděl jsem se tak něco o jeho bratru, vystudovaném právníku a operním pěvci, který účinkoval v Jihočeském divadle, a zejména o jeho dědovi.

František Xaver Smrčka, jeho děd, žil v letech 1816 až 1890, je především známý tím, že byl prezidentem krajského soudu v Táboře. Ovšem předtím působil ve Vídni, v Benátkách, pak byl přeložen do Uher, dnešní Slovensko. V Humpolci, kde se narodil, kandidoval i do říšského sněmu po svém příteli Karlu Havlíčku Borovském.

Na Slovensku se stal jeho velkým přítelem evangelický farář Samuel Novák, s nímž pěstovali česko-slovenskou vzájemnost. Samuel Novák byl zakladatelem Matice Slovenské a spoluvydavatelem Štúrových Národních novin. Jeho největší zásluhou bylo, že spolu s Ad. Medzihradským a Jánkem Matuškou, autorem slovenské hymny Nad Tatrou sa blýska, zachránil pro slovenský národ kežmarského studenta Pavola Orságha Hviezdoslava, když začal vydávat jeho básně.

Korespondence s Jaroslavem Smrčkou však netrvala dlouho, 9. března 1979 ve svých 82 letech zemřel. Přestože jsem se s ním nikdy osobně nesetkal, jeho dílo jsem stále sledoval a na jeho dopisy nezapomněl. Vždy končívaly slovy Pozdravujte můj rodný kraj a buďte zdráv!

Platí o něm slova Adalberta Stiftera: „Člověk sbírá tak dlouho vzpomínky, až se sám stane vzpomínkou“.

Českokrumlovský deník: Pátek, 1. Červen 2012, Strana 8, františek Záhora

Letní kino v Černé v Pošumaví aneb od putovního k digitálnímu

Krátkou sondou do historie můžeme zjistit, že v českých zemích zřídil vůbec první přírodní kino v roce 1905, v pražské zahradě na Klamovce, kouzelník a eskamotér Viktor Ponrepo. Ten také o dva roky později vytvořil první stálé kino s názvem Ponrepo.

První poválečnou filmovou kulturu v tehdejší pohraniční obci Černá na Šumavě začala v roce 1947 zajišťovat Správa státních kin pro zemi Českou a Moravskoslezskou prostřednictvím putovního kina, jehož první představení se uskutečnilo 14. února.

Tehdy ještě nebylo prakticky ponětí o tom, že v budoucnu se tato oblast stane turisticky zajímavou, a tak i kultura, včetně té filmové, odpovídala i možnostem dané obce. Putovní kino časem přestalo zajíždět, obce si pořizovaly vlastní filmové přístroje a v uzpůsobených prostorách se promítalo.

Výstavba Lipenské přehradní nádrže však znamenala i zásadní obrat v životě naší obce. Začali přijíždět rekreanti, bylo nutno urychleně budovat a stavět rekreační zařízení, ale vyvstala otázka i kulturního vyžití.

Zde našlo své uplatnění letní kino, které se vystavělo v pěkném přírodním prostředí v lesíku nad rovněž nově vystavěnou panelovou restaurací. To bylo v první polovině šedesátých let minulého století, kino bylo pod správou Krajského národního výboru v Českých Budějovicích a distribuci zajišťoval Krajský podnik pro film, koncerty a estrády.

Teprve od roku 1975 přešlo Letní kino pod Místní národní výbor v Černé v Pošumaví a pomalu začala obnova celého objektu a jeho vybavení. Nová opěradla a nová sedadla pro celkem 735 sedících diváků, nové promítací plátno, prodejní kiosky, pódium pro možnost účinkování hudebních a estrádních skupin a další úpravy.

Během období od 15. června do konce srpna bývalo promítáno v průměru 65 filmů, distributoři se většinou snažili vybírat pro diváky atraktivní filmy, návštěvnost však často bývala ovlivněna v některém období nepříznivými povětrnostními podmínkami.

Po roce 1990 nastává doba výběrových řízení a pronájmů letního kina, nájemci se často střídají, investiční opravy v kině, které hradí obec, převyšují výnosy získané pronájmem, přesto má kino stále své příznivce a potřebnou oblibu.

Přestože se ještě více rozšířila pódiová plocha, čemuž musely ustoupit přední řady, zůstává stále 570 míst pro sedící diváky, z nichž je jich 120 zastřešeno. Oproti ostatním letním kinům je to v Černé výjimečné tím, že se prakticky hraní vůbec nepřerušuje pro nepřízeň počasí, hrálo se často i v dešti pro méně jak deset diváků.

Modernizace promítání probíhá neustále, v roce 2006 se musela vyřešit technika promítání filmů v takzvané modré stopě, v současné době je na pořadu dne digitalizace kina

Současný nájemce a provozovatel Vladimír Rolčík již v uplynulých čtyřech sezonách dokázal, že letní kino v Černé může být provozuschopné a je na dobré cestě dokázat to i v nově digitalizovaném kině. V nejbližší době bude totiž určenou dodavatelskou firmou provedeno celkové digitální vybavení, a protože vše bude vyrobeno z repasovaných dílů, vyjde oprava mnohem levněji, než by bylo nutno.

Vladimír Rolčík je přesvědčen, že návštěvnost kina bude na přijatelné úrovni, neboť bude možné promítat všechny filmy prakticky v den jejich premiéry. Digitalizace způsobila, že letní kina, nejen v našem okolí, ale vlastně v celé republice, se zrušila.

Letní kino v Černé v Pošumaví tak zůstává jediným digitalizovaným letním kinem v republice!

Digitální zařízení je již hotové a v sobotu 2. června se bude promítat jako premiéra film Líbáš jako ďábel.

Českokrumlovský deník: Sobota, 26. Květen 2012, František Záhora

 Letní kino v Černé v Pošumaví bude jediným digitalizovaným letním kinem v České republice.

GLOSA

Odveta?

ZDENĚK ZAJÍČEK         

Už jednou jsem psal, že současné všeobecné nedůvěře k vládnoucímu establišmentu se není co divit. Aféra stíhá aféru, ať se jedná o pravou či levou stranu politického spektra. Mnoho naplánovaných staveb a investic se po letech ukazuje jako perfektně připravené tunely určené k puštění žilou z veřejných peněz různých rozpočtů.

Podobný názor už má dopředu plno lidí třeba na už mnohokráte zmiňované Šumavské elektrické dráhy. A může být (a třeba i je) úmysl autorů tohoto nápadu čistý jako křišťálová studánka, není jim to v tuto chvíli asi nic platné. Osobně znám jednoho dva lidi, kteří budoucí dráhu vítají. Ale vím nejméně o dvou stovkách těch, kteří jsou proti.

Za to, že první, co leckoho napadne při zprávě, že kraj zrušil územní plán Černé v Pošumaví jako odvetu za žalobu, si mohou politici sami. I když je to věc čistě úřední a teoreticky na politicích nezávislá.

Teoreticky. Ale věřte tomu v době, kdy se v republice jako zázrakem mění víno v peníze a po podlahami se objevují desítky milionů…

Je jen na politicích a úřednících, aby nás přesvědčili. Od toho jsou placení.

Z našich peněz, dodávám.

Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript – 18.května 2012

Je to pomsta, říkají v Černé

Pár dní poté, co podala Černá v Pošumaví žalobu kvůli koridoru chystané železnice, zrušili krajští úředníci obci územní plán

ZDENĚK ZAJÍČEK

Černá v Pošumaví

 Na začátku května podala Černá v Pošumaví správní žalobu na krajský úřad. Důvodem byla nespokojenost obce s chystaným koridorem Šumavských elektrických drah. O několik dní později krajští úředníci obci zrušili územní plán. Náhoda nebo shoda okolností?

Irena Pekárková, starostka Černé v Pošumaví tento postup vnímá jako schválnost. A není jediná. Pocit odvetné rány za žalobu tu má více lidí.

Daniela Řežábková, vedoucí oddělení územního plánování krajského úřadu, zas míní, že v územním plánu měla obec takové chyby, které není možné z hlediska stavebního zákona akceptovat.

Začala tedy mezi Černou a krajem válka, nebo se jedná skutečně jen o náhodu?

Stojí tu tvrzení proti tvrzení. Zkusme se na ně podívat zblízka:

Podle sdělení Daniely Řežábkové, vedoucí oddělení územního plánování, dostal krajský úřad před koncem loňského roku podnět k přezkoumání územního plánu Černé v Pošumaví. Autorka podnětu, údajně majitelka jedné z chat v Černé, si stěžovala, že jí obec nevyhověla v námitce proti územnímu plánu z roku 2009. „V rámci přezkumného řízení jsme zjistili, že územní plán byl skutečně vydán v rozporu se zákonem, proto jsme ho zrušili. Nic jiného nám ze zákona nezbývá,“ konstatovala Daniela Řežábková.

Soupis důvodů a připomínek je dlouhý. Pro ilustraci by mohly stačit tyto:

Při společném projednávání územního plánu nebyly obeslány všechny sousední obce ani dotčené orgány, nebylo v něm respektováno stanovisko krajské hygienické stanice ani Národního parku a CHKO Šumava. Obec v plánu vypustila po stanovisku krajského úřadu koridor pro plynovod. Dále pak nebyly vyhodnoceny všechny připomínky k němu, rozhodnutí o námitkách jsou podle zjištění úředníků krajského úřadu zmatečná nebo dokonce nepravdivá.

„Žádná z vytýkaných chyb není tak závažná, aby byl plán zrušen,“ míní starostka obce

Pokračování ze strany 1

„Například u jedné námitky je zde uvedeno: vyhovuje se, ale ve skutečnosti námitce vyhověno nebylo. Což se stalo například i v případě osoby, která podnět na zrušení plánu podala,“ uvedla další z důvodů Daniela Řežábková.

To, že někteří lidé mohou situaci brát jako vyřizování si účtů mezi krajským úřadem a Černou v Pošumaví Daniela Řežábková odmítla. „Není to záležitost politická, pan hejtman o ní ani neví. Je to čistě a jen postup úřední, který by nastal i kdyby obec postupovala kvůli Šumavským elektrickým drahám vstřícně.“

Jak si ale vysvětlit fakt, že v době, kdy plán vznikal, se k němu krajský úřad jako nadřízený orgán už vyjadřoval a prakticky titíž lidé, kteří jej dnes zakazují, dali tehdy plánu zelenou?

Starostka Irena Pekárková říká: „Všechny podklady má od nás krajský úřad od října loňského roku. Přezkum bych si představovala tak, že se úředníci dotáží, zdali na obci nemáme nějaké podklady, které bychom jim zapomněli předat. Namísto toho plán rovnou zakážou A nejzajímavější na tom je, že to udělali den před koncem tříleté promlčecí lhůty,“ uvedla starostka s tím, že podle autora územního plánu by se případné daly zcela jednoduše napravit, aniž by se plán musel rušit.

„Byť plán vykazuje nějaké chyby, řada z nich jsou chyby drobné. Žádná z nich by neměla být důvodem pro zrušení celého územního plánu,“ souhlasí jeho autor Jaroslav Daněk.„U řady vytčených chyb by bylo možné polemizovat, například o navržených regulativech,“ dodává Daněk s tím, že je schopen a ochoten řadu z argumentů krajského úřadu uvést na pravou míru.

Staronový plán

Jaké další možnosti má před sebou vedení obce? Územní plán je základem, bez něhož není možné v obci cokoliv postavit, změnit, rozvíjet. Jeho absence přináší lidem jen komplikace. Co tedy budou zastupitelé v Černé dělat? V zásadě mají podle Ireny Pekárkové dvě možnosti. Buď se vrátit k původnímu územnímu plánu, který platil před plánem zrušeným, nebo fungovat nějakou dobu bez něj.

„Přemýšlíme o tom, že se proti zrušení plánu odvoláme, byť se v odůvodnění uvádí, že se odvolat nemůžeme, protože nejsme účastníkem řízení,“ shrnula starostka s údivem nad právní formulací.

Českokrumlovský deník: Pátek, 18. Květen 2012

Českokrumlovský deník, 10.května 2012, foto: Zdeněk Zajíček

Projekt železnice v Černé míří k soudu

Lidé z obce podali žalobu proti plánu Šumavských elektrických drah

ZDENĚK ZAJÍČEK

Černá v Pošumaví

 Zrušte koridor Šumavské elektrické dráhy v úseku mezi Lipnem nad Vltavou a Černou v Pošumaví. Tak zjednodušeně řečeno zní žaloba, kterou podala na krajský soud obec Černá v Pošumaví společně s dalšími dvanácti lidmi.

Jak už včera Českokrumlovský deník informoval, navrhovatelé mimo jiné tvrdí, že kvůli takzvaným Zásadám územního rozvoje Jihočeského kraje, které se současnou podobou koridoru počítají, jsou kráceni na svých právech a že část koridoru je v rozporu se zákonem.

V žalobě, jejíž text má 38 stran, se například uvádí, že zásady územního rozvoje vydané krajem v září loňského roku, do kterých je koridor zakotven, nebyly vydány zákonem stanoveným způsobem. V rozporu s požadavky platného stavebního zákona údajně nebylo zpracováno a schváleno ani jejich zadání.

Sama obec pak se zavedením koridoru nikdy nesouhlasila, ale je jeho existencí zkrácena ve svém právu na samosprávu. Podle starostky Ireny Pekárkové podala obec správní žalobu ke krajskému soudu a ten by měl mít nyní tři měsíce na její vyhodnocení.

Krajský úřad se podle mluvčí Kateřiny Koželuhové odmítl k žalobě vyjádřit.

„Obec Černá v Pošumaví má samozřejmě právo podat žalobu. Jihočeskému kraji ani Krajskému úřadu Jihočeského kraje nepřísluší žalobu komentovat. Rozhodnout musí soud,“ sdělila Kateřina Koželuhová.

K aktuálnímu vývoji kolem Šumavské elektrické dráhy (ŠED) mluvčí dodala, že situace zůstává po nedávném veřejném projednávání s občany v Černé stejná.

„Koridor je závazně vymezen v Zásadách územního rozvoje Jihočeského kraje. Jeho vymezení je možné změnit nebo zpřesnit v rámci aktualizace Zásad, která se připravuje,“ shrnula Kateřina Koželuhová.

Mezi ty, kterých se koridor železnice týká, je i městys Frymburk. Jak včera doplnil starosta Oto Řezáč, svoji část koridoru si Frymburští zatím nezúžili.

„Od ledna příštího roku začneme zpracovávat nový územní plán, takže nějaké rychlé rozhodnutí ohledně zúžení nevidím jako potřebné. Zúžíme část koridoru ve vnitřním Frymburku a pak počkáme na to, jak to dopadne v Černé a přizpůsobíme se,“ konstatoval starosta Frymburka Oto Řezáč. Ten přišel také s novým pohledem na celou věc.

„Pojďme se bavit spíše o dopravním koridoru. Nikdo dnes nemůže říci, jestli tu v budoucnu bude ŠED a nebo budeme potřebovat rozšířit i silnici.“ Celou vizi je podle něj nutné do budoucna vnímat spíše komplexně, tedy jak záležitost železnice, tak silniční dopravy.

Projekt Šumavské elektrické dráhy je v podstatě modernizací a rozšířením železničních tratí v Pošumaví na takzvané vlakotramvaje. Celková suma peněz, která by se tak měla na trase mezi Lipnem nad Vltavou a Černou v Pošumaví utratit, je odhadována na osm miliard korun. Pravdou je, že zatím není vůbec oficiálně jisté, že takové peníze na Lipensko vůbec někdy přitečou. Projekt ale nyní blokuje některé pozemky v ochranném pásmu trati, a to až do doby, než si obce koridor zúží nebo až nebude definitivně jasná změna vedení trati. A to může trvat i dlouho. (zaza)

Českokrumlovský deník: Pátek, 11. Květen 2012, Zdeněk Zajíček

Cenné území v regionu: Pláničský rybník a okolí

Asi před dvěma roky jsem v jednom svém článku stručně zmínil lokality chráněných oblastí na území obce Černá v Pošumaví.

V dnešním povídání bych se rád ve větší míře věnoval přírodní rezervaci Pláničský rybník. Jen na okraj bych dodal, že v katastru obce je v současnosti pět přírodních rezervací, z nichž tři leží v katastrálním území Kyselov (Kyselovský les, Kozí stráň a Rašeliniště Borková) a všechny samozřejmě na území Chráněné krajinné oblasti Šumava (ChKOŠ).

Přírodní rezervace Pláničský rybník byla vyhlášena 29. května 1996 a její rozloha je přesně 15,1685 hektaru. Po silnici z Pláničky ve směru na Muckov je jediná odbočující silnička na Jámy, která zájemce přivede až k samotnému rybníku. Je zde ovšem zákaz vjezdu motorových vozidel, neboť se vlastně jedná o cyklostezku spojující území obce s osadou Milná.

Pláničský rybník je také nazýván Kozí, a protože součástí rezervace jsou dva rybníky, jedná se o Velký a Malý Kozí. Rybník je průtočný, leží v přirozené kotlině na soutoku tří pramenných potoků, z nichž nejhlavnější je Lukavický potok, který odvodňuje Pláničský rybník do lipenské nádrže. Hráz rybníka je asi pět metrů vysoká a dlouhá 300 metrů, přítoky ze severní strany přináší do rybníka složky krystalických vápenců z nedaleké přírodní památky Muckovské vápencové lomy. Kotlina pod Pláničským rybníkem je vlastně název vyhlášené přírodní památky (kterých je na území obce Černá v Pošumaví celkem sedm), tvořící soubor lučních rašeliništních pramenišť s poměrně významnou flórou i faunou.

Platí to samozřejmě a především o Pláničském rybníku, kde se nachází bohatá vegetace vodní flory. Především je zde početná populace leknínu bělostného (Nymphaea candida) a velmi vzácného stulíku malého (Nuphar pumila), i když tato v posledních létech klesá. Hojně se vyskytují rdest vzplývavý a rdest světlý, rovněž i ďáblík bahenní, početné bývaly rozsáhlé porosty přesličky poříční, které téměř vymizely, stejně tak byly zničeny porosty ostřice dvoumužné.

V polovině osmdesátých let byl rybník poměrně razantně vyhrnut a odbahněn, čímž došlo ke ztrátě výše popisující vegetace.

Co se týče fauny, je tato lokalita nejvýše položeným místem výskytu rozmnožování skokana hnědého v České republice, částečně bylo zjištěno i rozmnožování ropuchy obecné, skokana hnědého i čolka horského.

Vyskytuje se zde i vzácný příživnický mravenec Formicoxenus nitidulus, a to v hnízdech mravence lesního. Rovněž málo běžné vodní ploštice hladinatka Microvelia reticulata a vodoměrka Hydrometra gracilenta stejně jako z dvoukřídlých hrbilka Spiniphora maculata, mají zde své místo.

Z vodních ptáků je nejrozšířenější kachna divoká a polák chocholačka, zjištěni však byly volavka bílá, čáp bílý, orel mořský, pisík obecný i ledňáček říční.

Pláničský rybník je využíván k extenzivnímu chovu ryb, takže je nasazován především kapr, lín a maréna. Z mysliveckého hlediska patří k honitbě Kozlí vrch, jejímž majitelem je zemědělská firma z Milné.

Na přírodní rezervaci Pláničský rybník navazují další významné lokality ochrany přírody, a to jak ve směru na Světlík, tak i na Milnou. Proto byla v posledním období vyhlášena jako nová kategorie ochrany přírody lokalita Pláničský rybník Bobovec v rozsahu 407 hektarů za Evropsky významnou lokalitu.

Jedná se o komplex vodní plochy, rašelinišť, mokřadního lesa a potočních niv v prostoru mezi osadami Plánička, Milná, Blatná a Světlík, rovněž s význačným výskytem flory a fauny. Například sekáč (klepítník) Ischyropsalis hellwigi, který se vyskytuje v Rašeliništi Bobovec, je uveden v červeném seznamu bezobratlých v České republice, mezi Pláničským rybníkem a Svánkovem je významný slatinný komplex anebo již zmíněný výskyt kriticky ohroženého stulíku malého, jehož populace je v přírodní rezervaci Pláničský rybník nejpočetnější.

Evropsky významné lokality jsou legislativně podloženy v zákoně o Ochraně přírody a krajiny a zapsány do takzvaného národního seznamu a po schválení rovněž do Evropského seznamu. Hodnota těchto území s důležitými zachovalými biotopy je tudíž velmi cenná.

Českokrumlovský deník: František Záhora, 30. Duben 2012, Strana 8

Jednání odpůrců ŠED s představiteli kraje

 V Černé v Pošumaví se v sobotu 21.dubna od 17.hodin uskutečnilo v prostorách před hotelem Racek setkání s hejtmanem a dalšími představiteli Jihočeského kraje.

V pondělí 23.dubna vyšlo  o této akci několik novinových článků, které jsem uspořádal v jeden souvislý celek, který zde předkládám.

Ing. František Záhora, kronikář obce

1 /  V Černé slibům o vláčku nevěří

 Hejtman na setkání tvrdil, že si obec může najít svou trasu pro trať

Černá v Pošumaví

Před obyvateli, podnikateli a chataři v Černé v Pošumaví se v sobotu otevřela nová naděje, že snad uspějí s novým koridorem pro budoucí Šumavskou elektrickou dráhu (ŠED).

To jim slíbil hejtman Jiří Zimola na veřejném jednání o ŠED na břehu Lipna pod hotelem Racek, které si nenechaly ujít více než dvě stovky nabroušených lidí.

Současně navržená trasa koridoru pro trať budoucí vlakotramvaje kolem jezera směrem k Jestřábí a Radslavi se pro ně stala noční můrou. A tak se dostavili k jednání v hojném počtu, aby si to se zástupci kraje od plic vyříkali.

„Přišla jsem, protože pár metrů za naší chatou má vést trať,“ řekla například Marcela Jílková z Českých Budějovic.

„Když jsem se to před několika málo dny dozvěděla, byl to šok. Do lesa budeme chodit přes trať, vlak bude dělat hluk. Kdo ho bude využívat? Lidi si sem jezdí zasportovat a ne si sednout do vlaku,“ dodala Marcela Jílková.

S davem posluchačů, před nějž předstoupili spolu s hejtmanem krajský radní Václav Král, který má na starosti dopravu a regionální rozvoj, a Daniela Řežábková z krajského oddělení územního plánování, cloumaly emoce.

Lidé jsou zděšeni z toho, že by jim měl vlak jezdit přes kempy, těsně za domy nebo v sousedství pláže, pár z nich by dokonce zřejmě kvůli nutné demolici přišlo o objekty.

„Já zažil, co to znamená vyvlastňovat,“ přidal se do debaty inženýr z Horní Plané. „Kdo po záboru těchto lukrativních pozemků bude jejich novým vlastníkem?“

Zástupci kraje se v sobotu odpoledne přímo na místě přesvědčili, že koridor budoucí ekologické železniční dráhy, která má vést z Lipna nad Vltavou přes Frymburk do Černé, má v Černé v Pošumaví opravdu značný problém. A tím je odpor místních obyvatel.

 „Sám jsem si udělal studii, zda má ta dráha smysl,“ říkal například učitel hudby Vladimír Rolčík. „Autem sem jedu s dvacetiminutovým předstihem. Vlakem, který pojede třicetikilometrovou rychlostí, sem dojedu za hodinu. Navíc s sebou vozím různé hudební nástroje a už se vidím, jak někde s nimi čekám ve vánici půl hodiny na vlak,“ pouštěl se do úvahy, proč by měl při dopravě do Černé měnit auto za vlak. „Zkrátka je to naprostá hovadina,“ uzavřel svou řeč za všeobecného souhlasu.

Projekt nazvaný Šumavské elektrické dráhy vznikl v roce 2003. Je zaměřený na modernizaci tratí v Jihočeském kraji a jeho součástí je také zavedení elektrického vláčku, nebo-li vlakotramvaje, která bude v půlhodinových intervalech pendlovat po trati mezi Lipnem a Černou v Pošumaví. A naváže na vlakové dráhy v Lipně nad Vltavou a v Hůrce. Vlak má jezdit rychlostí zhruba 35 km v hodině, v místech, kde to jde, i rychleji. Cílem je napomoci rozvoji turistického ruchu i místních podnikatelských aktivit a zlepšit dopravní obslužnost v oblasti, která je nyní katastrofální.

Studie byla projednávána se všemi obcemi, na každé z nich bylo, kudy si koridor budoucí dráhy přes svůj katastr povede. Černá v Pošumaví tehdy zamítla variantu vedoucí podél silnice přes centrum obce a k nové variantě směrem na Radslav se nevyjádřila. Její mlčení se bralo jako souhlas. A toto pochybení se Černé stalo osudným.

ak jsme již několikrát informovali, lidé v Černé slibovaným kladům ekologické dráhy nevěří. Obávají se, že oblast na břehu Lipna přijde o svůj klid, krásný krajinný ráz a že někdo chce současné majitele připravit o lukrativní pozemky. Navíc je blokuje stavební uzávěra ve vytýčeném koridoru. Zdálo se, že ani sobotní jednání s hejtmanem je nepřesvědčilo o opaku.

Nicméně Jiří Zimola jednání shrnul do důležitého závěru: „Současný koridor o šířce 200 metrů co nejdříve zúžete. Tím se v něm odblokuje stavební uzávěra a bude dán prostor lidem, aby si mohli zajít na hornoplánský stavební úřad a řešit si svoje přístavby a další věci. A souběžně s tím hledejte novou variantu koridoru, třeba tu trasu podél silnice, pro kterou se starostka při nedávném jednání se starosty Svazku Lipenských obcí vyjádřila. Jak jsem slíbil, my na kraji vám s tím opravdu pomůžeme. My také nemáme zájem někomu tady likvidovat pozemky.“

Navzdory tomu mluvčí odpůrců dráhy Vladimír Cnota není spokojen: „Po dnešním jednání to vidím špatně ohledně nějakého konsenzu. Ten nastaven nebyl. I tady se objevily úskočné manévry, které známe a se kterými se ze strany kraje potýkáme už zhruba čtyři pět měsíců a nebere to konce. Budeme čekat na to, až se opravdu stane to, co říkal pan hejtman a doufáme, že dodrží slovo.“

Co nyní podnikne obec? „Teď na základě rozhodnutí lednového zastupitelstva podáme správní žalobu a budeme čekat, co se bude dít dál,“ říká starostka Iva Pekárková. „ My přemýšlíme pouze o variantě koridoru podél hlavní silnice. Byla jsem xkrát na krajském úřadě, kdy jsem chtěla koridor posunout, přišla jsem se třemi variantami, ale vždy mi řekli, že jsou možné úpravy pouze v koridoru. Dnes poprvé zaznělo, že je možné posunout i koridor. Já sama to rozhodnout nemohu, musíme nad to znovu sednout se zastupiteli a vymýšlet nové varianty.“

Foto:      obr.1 –  Bylo plno :  Lidí přišlo na setkání s hejtmanem více než dvě stovky

                 obr. 2 – Zástupci obce: starostka Irena Pekárková, zastupitel Pavel Molák a Ing. Milan Strnad

2/ Potřebujeme změnu rychle

Vladimír Cnota,

zástupce odpůrců dráhy

„My potřebujeme rychle jednat. Tady například o sto metrů dál stojí staré polorozpadlé chatky. Měly se demolovat, měly se tam stavět apartmánové chaty, vizualizace je tam u toho vystavená. Ty chaty jsou zaplacené, stály osm milionů, a ty se teď jenom kvůli tomuto koridoru a stavební uzávěře, která v něm platí, nemohou postavit na jejich místo.

Takových aktivit je tu několik. Jsou rozpracované, jsou do nich vloženy desítky milionů a teď se z toho nemůže dělat vůbec nic. A k tomu navíc má ještě ke všemu pod těmi chatami jezdit vlak. Podle inženýra Babiče, který projekt dělal, sem k Racku má jet ten vlak osmdesátikilometrovou rychlostí, tady dál má jet padesátkou. Říkal mi to zpracovatel, tak budu věřit zpracovateli a ne jihočeským drbům o tom, že to má jezdit třicítkou. V projektové dokumentaci jsou dokonce ještě větší rychlosti: 100 až 120 km za hodinu.

Pro nás je východisko doufat, že eventuálně, když nám nevyjde správní žaloba, kraj v příštím roce splní svoje slova a koridor odstraní a přeplánuje. Správní žalobu podají soukromí vlastníci společně s obcí. Soukromí vlastníci, jimž jsou navrženy demolice. K demolici je určeno deset objektů. Podívejte se, projekt je z roku 2008, tady vidíme červený nápis: demolice chatek u vily Bohemia. Po roce 2008 obec námitky k trase koridoru podávala.

K tomu je také třeba říci, že projekty jsme získali až po schválení zásad územního rozvoje. Do té doby nám paní Řežábková tvrdila, že žádné projekty nemají, s tím se prý rozloučili spolu s bývalým hejtmanem. Takže ty jsme získali až po nabytí právní moci, a ne od Jihočeského kraje, ale přímo od firmy IKP.“

Foto:  na snímku Vladimír Cnota

3/ Dráha znamená jednoznačně přínos

Zdeněk Zídek, starosta Lipna nad Vltavou a předseda Svazku Lipenských obcí

„Projekt ŠED vidím jednoznačně pozitivně. Skutečně to není nový projekt. Tato studie, která navazovala na projekt rozvoje v rámci Velkého územního plánu Šumavy, vznikala v letech 2005 až 2008. Celé tři roky se projednávala s každou obcí jednotlivě. Každá obec si skutečně mohla vést železniční trasu, kudy chtěla. Variant vždy bylo vícero. Tady v Černé v Pošumaví se to zanedbalo. Komunikace s lidmi je tu špatná. Lidé dostávají až lživé informace. Nedokážu to pochopit, je to opravdu zvláštní.

Ale přínos dráhy je podle mne neoddiskutovatelný. Já bych odpor lidí z Černé bral, kdyby argumentovali tím, že se jim tady žije dobře a nechtějí nic měnit. Ale když pobrekávají, nám se tady žije špatně, nikdo tady není, sezona se zkracuje což tu od lidí zaznělo a přitom ani nepřemýšlejí o takovýchto projektech?

Jejich argumenty dnes byly hodně emotivní. Lidé dostali informace, že se jim budou bourat nemovitosti, že nebudou moci stavět, že se nebudou moci rozvíjet, ale to není pravda.

Dráha nabídne spoustu možností. Propojí dosud nepropojená místa. Umožní spojit cyklotrasy do nových okruhů, zkombinovat cyklotrasy s lodní dopravou a železnicí. My nikdy nebudeme žádné horské nebo letní letovisko, Šumava je jaká je, a dráha turistům nabídne možnost vrátit se kdykoliv z různých míst do místa ubytování. Nabídne mnohem větší pestrost. A turisté skutečně pestrost a určité pohodlí vyhledávají.

Je jenom věcí Černé v Pošumaví, kudy trasu povede. Původně ji nechtěla vést přes centrum, my na Lipně ji naopak přes centrum obce vést chceme.

Navíc tato dráha nabízí propojení dvou již fungujících drah. Bylo by to skutečně velice komfortní obsloužení celé oblasti. Tiché, ekologické.

Slyšíte? Právě tu projela motorka. To byl rachot. Ten vlak má polovinu decibelů než ta motorka. A teď si vemte, že tu za půlhodinu projede tramvaj. Během té půlhodiny tu projede kolik aut, padesát? Co je lepší?“

Foto:  na snímku Zdeněk Zídek

4/ Co by teď měla obec Černá udělat

DOPORUČENÍ OD DANIELY ŘEŽÁBKOVÉ.

Aby obec odblokovala ten 200 m koridor stavební úzávěru, je nutné , aby zpřesnila v územním plánu své obce zásady územního rozvoje v měřítku 1 : 50 000. Současně si obec může požádat zastupitelstvo kraje o vyjádření, zda bude souhlasit, pokud přinese prověřenou jinou trasu se změnou trasy. A měla by nalézt novou trasu a upřesnit ji. Aby bylo možné dát novou trasu do zásad územního rozvoje, musí to být trasa reálná, čili ne tlustá čára na mapě. Měla by být projednaná s vlastníky nemovitostí na trase. K tomu doplnit usnesení zastupitelstva, že tak to obec chce.

Foto: Na snímku jsou chátrající chatky, které kvůli uzávěře není možné vyměnit za nové.

Českokrumlovský deník: Pondělí, 23. Duben 2012, Strana 1 a 3, Zuzana Kyselová / text a foto/