pondělí 25 září 2017

 

publicita

Knížecí Schwarzenberský pivovar založil a postavil roku 1568 Jakub Krčen z Jelčan, nejzdatnější úředník Viléma z Rožmberka. V roce 1605 odebíralo z tohoto pivovaru pivo 48 hospod. Až do 70.let 19. století byla v provozu sladovna systému “Poupě”, i když systém výroby sladu zůstal až do konce výroby piva stejný. Proto mělo pivo kouřovou příchuť. Podstatné změny tehdy postihly pouze zkvašování zeleného sladu. Potřebné obracení sladu bylo od elektrifikace pivovaru v roce 1909 prováděno automatickými obraceči.

Mlýn, který sloužil především potřebám pivovaru (sladovny) byl právě tak založen Jakubem Krčínem v roce 1568. V letech 1880 byl tento mlýn, včetně vodního práva, vyměněn za louku společného majetku a na této louce byl založen hořejší rybník pro těžbu ledu. Všichni poddaní museli v tomto mlýně nechat mlet svoje obilí, stejně tak odebírat svoje pivo z pivovaru z Černé, a to proti vysokým trestům za porušení této povinnosti.

Chmelnicepro pivovar vznikly u Mokré a u Olšovského dvora; byly opuštěny koncem roku 1788.

Palírna kořalky (knížecí) je uváděna v provozu v letech 1791 a 1841.

Založení rybníků pro těžbu ledu:

Po roce 1568 vyměřil Krčín pod pivovarem také dva rybníky, které měly velikostí překonat Olšovský rybník; tento plán se ale nerealizoval. Tehdy se právě vracel Olšovský rybník zpět zlatokorunskému klášteru a proto nastala potřeba za něj pořídit náhradu pro získávání ledu. Před rokem 1880 byl založen dolní rybník o rozloze 1.150 m2 a v roce 1880 horní rybník o rozloze 1.650 m2. V roce 1931 bylo k dispozici šest sklepních prostor s obsahem 5.000 m3, které byly každý rok naplněny ledem z obou pivovarských rybníků. Potřebné množství činilo 400 až 500 železničních vagonů. K těžbě ledu bylo přijímáno až 40 dělníků a náklady na zásobení pivovaru ledem se pohybovaly od 10.000 do 20.000 Kč.

Výroba piva:

Množství vyrobeného piva z jedné várky se postupně zvyšovalo, a to z 24 sudů (cca 12 hl) v roce 1603 až na 30 hl v roce 1880 a dalších.

Ročně bylo vyrobeno:

Ječné červené pivo, Pšeničné bílé pivo, Patoky


• 1650 - 430 hl, 390 hl, 255 hl
• 1700 - 850 hl
• 1800 - 1.490 hl
• 1900 - 19.980 hl
• 1930 - 20.500 hl
K výrobě piva byla odebírána (a nadále i k výrobě šťáv a limonád) voda z “Bílé studny”, která leží na “kostelní stezce” směrem na Jámy. Pramen této studny vyvrhuje bílý písek, odtud jméno “Bílá studna”. Voda z ní je k výrobě piva vhodné, avšak o dva stupně tvrdší oproti ideálnímu stavu. Prameniště bylo zakoupeno od společného majetku obce Slavkovice.

V roce 1879/80 byly vystavěny nové skladovací a kvasné sklepy. Tím se uvolnily staré, nevyhovující sklepy na frymburské silnici, do nichž byly v roce 1917 umístěny sklepy na ovocné šťávy.

Výroba piva byla ukončena po druhé světové válce a nadále zde zůstala výroba ovocných šťáv a limonád.

Výrobna ovocných šťáv

Výrobna ovocných šťáv byla zřízena roku 1910 ke zhodnocení, ve vlastních knížecích lesích se hojně vyskytujících malin, borůvek a i jiného ovoce. Ovocné šťávy se vyráběly až do začátku 90tých let.

Historické záznamy o pivovarnictví

Várečné a sladovnické právo bývalo dříve všeobecné a teprve později bylo započítáváno “k městské obživě”. Toto várečné a sladovnické právo bylo ale brzo citelně omezeno tzv. mílovým právem, privilegiem, které propůjčovali králové jejich městům, pozemkoví páni svým poddaným městům a městysům, a to určovalo, že určitá zaměstnání a řemesla uvnitř okruhu jedné míle kolem města jsou vyhrazena měšťanům tohoto místa k ”městské obživě”. Mezi jiným nesměla být trpěna v okruhu jedné míle hospoda, nesmělo se vařit pivo a vyrábět slad. Názor, že vaření piva je privilegium a žádné právo, získával stále více na platnosti ve 14. století – byl to ovšem názor nesmyslný, využívaný pouze k prospěchu šlechty.

Velký rožmberský ekonom Jakub Krčín z Jelčan viděl zvláště v monopolizaci várečného a sladovnického práva nejlepší zdroj příjmů pro knížecí pokladnu. Tak byl mezi jinými roku 1568 zřízen knížecí pivovar v Černé. Okolo ležící obce byly odkázány na odběr piva odtud – i Hořice a Horní Planá. Poslední mohla vařit pivo vyjímečně v zimě roku 1569, když cesty do Černé byly zaváty sněhem.

Založením pivovaru v Černé byly právě v roce 1568 poškozeny pivovary náležející klášteru Vyšší Brod ve skelné huti (Skláře) a v Hořicích. V roce 1590 požadoval Vilém z Rožmberka od vyšebrodského kláštera přenechání práva vaření piva na doživotí a opat Anton Flaming musel dát souhlas také k opuštění klášterního pivovaru ve skelné huti. Celé hořické okolí bylo odkázáno na odběr knížecího piva z Černé.

V roce 1651 nechal tehdejší opat vyšebrodského kláštera Georg Wondschuh v nově postavené skelné huti opět vařit pivo a zde vyrobené klášterní pivo bylo ke škodě pivovaru v Černé čepováno v okolí Hořic. Kníže Eggenberg si na toto stěžoval u císaře. Tento dne 3.listopadu 1674 rozhodl, aby kníže ponechal klášteru staré právo čepování piva. Tu sáhl kníže ke svépomoci. Dne 6.prosince 1674 asi o půlnoci vnikli knížecí trubač spolu s vrchním lovčím a ještě jinými sloužícími, každý s párem pistolí v rukou a s nimi dobře 100 mužů do skelné huti, vtrhli do sklepa a nechali vytéct všechno pivo. Na rozbřesku dne přišel zase pivovarský písař z Černé s asi třiceti sedláky a obsadili blízký mlýn. Tento, následující léta trvající spor, mezi panstvím Krumlov a klášterem Vyšší Brod byl ukončen 20.září 1714 s tím, že v městyse Hořice, v rychtě Plánička má být čepováno pivo z Černé. Smlouva byla dne 16.září 1715 potvrzena císařem Karlem VI.

Nad pivovary na rožmberských statcích měl vrchní dozor regent nebo zámecký hejtman, zatímco každý pivovar měl svého pivovarnického písaře, který se staral o finanční vedení pivovaru.

Pivo se v Černé vařilo až do roku 1948.

Interaktivní mapa

interaktivni mapa

Virtuální prohlídka