středa 22 listopad 2017

 

publicita

Historie průmyslu

Lipenská přehrada

Výstavba Lipenské přehradní nádrže byla zahájena v r.1949. V obvodu obce bylo nutno přerušit těžbu tuhy a vybudovat nová těžební pole u Bližné, zaniklo velké rašeliniště v prostoru podél Vltavy, bylo nutno vykácet a vytěžit mnoho hektarů lesa. Byly zrušeny dva hřbitovy, zanikla obec Dolní Vltavice,některé samoty a obec Kyselov,částečně byla demolována i obec Černá. Bližnou, Mokrou, Muckov a Pláničku zátopa nepostihla.
V letech 1955 – 57 probíhaly v katastru obce demolice objektů, zejména těch v těsné blízkosti státní hranice.Při demolicích však zanikly některé celé osady a samoty např. Hubenov, Slavkovice, Lhota, Vyžbohy a další. Řada objektů se začala přebudovávat na rekreační zařízení zejména průmyslových podniků z vnitrozemí.

Pivovarnictví

Jakub Krčín zasáhl významným způsobem do středověké historie naší obce. Tento proslulý stavitel jihočeských rybníků nechal přistavět k původnímu jednopatrovému renezančnímu zámku v r.1568 pivovar, čímž vytvořil jednu z dominant obce. Pivovar sloužil až do roku 1947, kdy došlo ke zrušení, zůstala zde pouze stáčírna a pivo se dováželo. Postupně se pak prováděla konzervace syrupů,sušení hub na export,nakládání hub do octa a především vaření ovocných šťav a výroba limonád a limosyrupů.Závod vešel ve známost jako Sodovkárna nebo Šťavárna a kolem roku 1980 zásobovala provozovna svými výrobky 64O prodejen na okresech Český Krumlov a Prachatice.Po privatizaci v devadesátých letech byla činnost postupně rušena a nakonec zastavena úplně.

Tuhové doly

V roce 1767 byla v okolí nalezena mohutná ložiska grafitu,která se začala těžit v r.1812.V r. 1896 byly otevřeny další doly na Mokré.Největší rozmach nastal na přelomu 19. a 2O. století. V r. 1940 byly vytěžené doly zrušeny a postupně do r. 1958 zatopeny Lipenskou nádrží. Po r.195O začal geologický průzkum na Bližné a v r. 1952 bylo zahájeno hloubení šachty, později nazvané Stará jáma,která byla spolu s jámou Barbora otevřena v letech 1954-58. Byly však situovány do středu ložiska a bránily využití surovinových zásob.Proto byla vyhloubena nová jáma Václav, kde těžba začala v r. 1964. Pozdější průzkum doplněný geofyzikálními měřeními a zejména 300 m hluboký vrt prokázal, že nelze očekávat objev nového grafitového ložiska většího hospodářského významu. Po několik desetiletí patřily zdejší doly k nejvýznamnějším světovým producentům grafitu. Po privatizaci v devadesátých letech se postupně končí s těžbou,až zaniká úplně.

Zemědělství

Po roce 1949 vznikají Jednotná zemědělská družstva a to v Černé,v Muckově a v Bližné.V Černé je předsedou zvolen Antonín Rosický,po něm tuto funkci vykonával Karel Novák a později Josef Bláha.Na Bližné byl předsedou Václav Růžička ml a na Muckově Josef Lang.Družstva však neměla dlouhého trvání a postupně zanikla.Zemědělskou výrobu zde převzaly Státní statky.Nejprve jako národní podniky později pod Státními statky ŠUMAVA..V r.1976 se sloučily statky Černá a Frymburk a vznikl odštěpný závod Frymburk.Samostatný Statek Černá se znovu vytvořil oddělením od Frymburku v r.1992.Postupně je Statek privatizován,vydávají se restituční nároky a Statek a s ním i zemědělství v obci zaniká.Jsou nadále určité snahy na Mokré,Bližné i Muckově,ale o pravou zemědělskou výrobu se nejedná.

Historie obce a osad

Černá v Pošumaví

První zmínka z roku 1268 uvádí jméno “Na černé řece”- psáno česky. Později v letech 1445, 1483, 1495 se obec jmenovala jednoduše “Černá”, opět psáno česky nebo Nachirnie, což byl taktéž slovanský název, s označením “villa” = vesnice.V 16. století se Černá píše jako Schwarzbach – již psáno německy, z čehož vzniklo české “Černý potok”. Navzdory českému jménu a území povolával Hirzo na své panství právě Němce. Později byla Černá jistě ryze německá, což dosvědčují zejména německá jména tehdejších obyvatel (kromě několika českých, která patřila zde působícím vrchnostenským úředníkům).

Původně patřila Černá k rychtě Mokrá, kde měl zlatokurunský klášter dvůr a správce dvora. Za Rožmberků byla sídlem rychty většinou Dolní Vltavice.V roce 1585, tj. v době panování rodu Rožmberků, se objevuje Černá poprvé jako samostatná rychta, protože zřízením pivovaru a mlýna (v roce 1568) získala na významu - ostatně již v roce 1510 byl v Černé rychtář již usedlý. Černá zůstala sídlem vrchnostenského úřadu i za vlastnictví knížecí rodiny Eggenberků a Schwarzenberků.

Území obce

V roce 1445 obnášelo 15 drah (1 dráha = 30 jiter = 16,8 ha), tj. 252 ha; v roce 1585 pouze 11 drah. V 30.letech tohoto století byla velikost katastrálního území obce Černá 5,12 km2. Současná velikost katastrálního území činí 50,4 km2 (5.039 ha).

Růst obce

1.V roce 1585 měla obec (samotná Černá) 16 usedlých, 2 domkáře a 2 hospody.
2.V roce 1595 20 usedlých.
3.V roce 1723 19 usedlých poddaných.
4.V roce 1789 35 čísel s pivovarem.
5.V roce 1840 35 domů s 341 obyvateli, knížecí úřední budova, pivovar, palírna kořalky, 1 hospoda.

6.V roce 1895 39 domů, 507 obyvatel (470 Němců a 37 Čechů).
Škola

Původně patřila Černá školou do Hořic. Vlastní školu měla až po zřízení lokálie. První učitel byl Franz Maurer v letech 1793 – 1795.

Pivovar

V roce 1568 byl založen a postaven Jakubem Krčínem z Jelčan, zdatným úředníkem Viléma z Rožmberka, pivovar a mlýn. Hospody v Horní Plané, Hořicích a Frymburku byly odkázány na odběr piva z Černé. V roce 1605 odebíralo pivo z tohoto pivovaru 48 hospod. Další viz Historie pivovaru.

Do historie Černé významně zasáhla těžba tuhy, zahájená počátkem 19. století a s ní spojená těžba rašeliny. Tuhové závody v Černé byly koncem 19. století jedny z největších exportérů grafitu na světě.


Dolní Vltavice

Nejstarší jméno obce “Na Hirzowe” (něm. Hirschau) bylo uvedeno na darovací listině purkrabímu Hirzovi králem Otakarem II. dne 2. března 1268 sepsané v Písku. V pozdějších potvrzeních o darování z roku 1284,1348 a 1384 je uváděno jméno “Hirzow”, ale v knize biřmovaných z roku 1376 je již uvedeno jméno Wltaua, v seznamu rožmberského panství z let 1457 - 1460 je uvedeno jméno Wultag a v listině kláštera ve Schlä glu z roku 1457 jméno Wulda. Jména Wulda a Unterwuldau se již potom ustálila. Od roku 1918 se obec jmenuje Untermoldau, česky Dolní Vltavice, na rozlišení od Obermoldau, česky Horní Vltavice u Volar.

Zápisy nebo listiny, které by poskytly vyčerpávající přehled o vývoji Dolní Vltavice neexistují, pokud se jedná o údaje před třicetiletou válkou. Různé menší průniky Švédů během války, četné průchody velkých císařských vojsk, způsobily velké škody. Když ale pronikli Švédové v roce 1648 až k Vltavě a byli silným opevněním u Dolní Vltavice odraženi, znamenalo to pro Dolní Vltavici úplnou zkázu. Obecní archiv, všechny od roku 1632 vedené matriky pokřtěných, sezdaných a zemřelých padly za oběť válce. Pouze jediný starý, také již ohořelý a pouze částečně čitelný exemplář matriky sezdaných zůstal zachován a byl uložen na farním úřadě v Dolní Vltavici. Z tohoto bylo zjištěno, že nejméně tucet procházejících žoldnéřů uzavřelo v Dolní Vltavici sňatek. Tento exemplář shořel při požáru fary v roce 1945.

Vedle vlastního statku Mokrá, který byl založen již dříve, byla Dolní Vltavice největším a nejvýznamnějším založeným osídlením purkrabího Hirze. Že Hirzo pojal výstavbu Dolní Vltavice vskutku velkoryse svědčí např. rozměry náměstí . To bylo dlouhé 190 a široké 90 kroků a svou plochou přes 1 hektar by ještě dnes dostačovalo svému účelu, přestože mezitím uplynulo více jak 700 let.

V roce 1350 obdržela Dolní Vltavice práva městyse. S udělením příslušných práv byla spojena povinnost městys opevnit proti vnějšímu nepříteli, to se v Dolní Vltavici ale nestalo. Kostel byl až do 1. světové války obehnán po celém obvodě zdí 2 m vysokou a 1 m silnou. Tak silná zeď převyšuje ostatní opevněné kostely široko daleko. Obezděný prostor okolo kostela poskytoval dostatek místa, aby pojmul všechno obyvatelstvo, a tak je ochránil před přímým nebezpečím proniknuvšího nepřítele.

Po husitských nepokojích byla česká řeč prohlášena za úřední a objevuje se český název obce - Vltavice. Nový pán krumlovského panství, vévoda Johann Christian Eggenberg, povýšil v roce 1669 Dolní Vltavici podruhé na městys. Mezi jinými oprávněními dostala právo pořádat dva veřejné výroční trhy, které bylo později rozšířeno na pět trhů. Tato práva potvrdila Marie Terezie v roce 1747 a Josef II. v roce 1782.

Od roku 1785 byla císařem Josefem II. zavedena daň ze všech polí, luk a lesů. Pastviny, rybníky a vše co náleželo k půdě bylo zdaněno. Když bylo potom vše vyměřeno, platil každý občan podle výměry mezi 1 zlatým až 1 zlatým a 37 krejcary měsíčně. Pro srovnání stál tehdy 1 pár volů 35 až 40 zlatých, l kůň 80 až 100 zlatých.

Že vedle kvetoucího obchodu se ve Vltavici také silně rozvíjela řemesla, je docela přirozené. K tomu lze také přičíst zpracovávání lnu v plátenických provozech. Je dokázáno, že v Dolní Vltavici byl tkalcovský cech, společný i pro Benešov nad Černou, se sídlem v Dolní Vltavici. Když byly cechy časem překonány, dílem i zakázány, sklad cechu převzalo jako následník cechu řemeslnické družstvo, které mělo ve farnosti v roce 1932 celkem 69 členů. Obchod doznal většího rozmachu, když císař Josef II. zrušil koncem l8. století nevolnictví.

V 18. století rozkvetl čilý obchod, který Dolní Vltavici opět pozvedl, byly zde postaveny četné domy obchodníky a řemeslníky, kteří byli poměrně majetní. Jakého vzestupu doznal výměnný obchod přes hranice, ukazuje nám počet celních dozorců. Již v roce 1716 si postavil císařský celní a pro hraniční obchod příslušný dozorce obytný dům pro sebe a svou císařskou kancelář. Ke stávajícím čtyřem celníkům, kteří zde byli v roce 1787 činní byli zde ještě umístěni další dva. Vysoký stav pracovníků na mýtních stanicích lze přičíst tomu, že mnozí obchodníci se nedrželi předepsaných celních cest a oklikami se vyhýbali místním mýtním stanicím. Toto se týkalo zvláště obchodníků se solí a dobytkem, občas i s plátenickými výrobky a na jejich výrobu potřebnou přízi.

Bližná

Jak v Čechách tak i v Bavorsku vznikala města a vesnice, byly zakládány přes lesní pohoří dopravní cesty, z nichz nejvýznamnější byla Zlatá stezka. Podél dopravních cest stáli strážní, kteří dostali k dispozici obydlí a pozemek, který si vyklučili, a tak je lze považovat za první osídlence. Některé tyto osídlené samoty, které mě1y většinou česká jména, byly opět opuštěny, aby byly později opět rozšířeny a obhospodařovány, ale tentokrát německými osídlenci tak, jak se to stalo v Bližné, Černé, Slavkovicích a.t.d.. Vlastní, široce provedené osídlení ve 13. století bylo provedeno výlučně německými kolonisty.

Bližná není od roku 1268, kdy měla jméno “Nablizmerch” až do roku 1445 uváděna, přestože v letech 1284 1348 a 1384 byly vystaveny listiny, týkající se statku Mokrá. Teprve v roce 1445 se opět objevuje pod česko-.německým dvojitým označením: B1yzny - Ekkartslag. Radslav (nyní jedna z chatových osad) vstupuje do dějin teprve rokem 1445. Ještě mladšího data je někdejší poplužní dvůr Jestřábí (dnes významná rekreační lokalita v katastru obce Černá), který není ještě zakreslen na Mullerově mapě z roku 1720, a to znamená, že byl založen později.

Bližná je dnes jednou z osad obce Černá v Pošumaví.

Historické objekty

Kaple u Dolní Vltavice

Tato kaple byla postavena v roce 1648, těsně po třicetileté válce, jako pietní místo, kam byly pochovány oběti morové nákazy. Podle kroniky tuto stavbu financoval pan STINI, majitel domu č.p.26. Kaple byla údajně dřevěná a ve stejné době byly po jejích stranách vysazeny dvě lípy, které zde stojí dodnes. V roce 1753 byla kaple přestavěna do dnešní podoby. Přestavbu financovala paní Teidinger jako dík za zázračné vyléčení z těžké nemoci. Kaple i oba stromy jsou zapsány v seznamu památek chráněných státem. Lípy mají ve výšce 1,3 m nad zemí obvod kmene 510 cm.

Kaple na Mokré

Byla vystavěna v novogotickém slohu v roce 1849 a postupně, především po druhé světové válce, začala chátrat a docházelo k její devastaci. V sedmdesátých letech jí používal tehdejší MNV jako prostor pro sklad stavebního materiálu a nářadí. Na kapličce, která je opatřena mřížovými vraty je nápis Glück auf – Zdař Bůh, vnitřek je vybaven obrazy a ze severní strany postaven kovový kříž.

Kaple prošla úplnou rekonstrukcí. Do kaple byl umístěn zvon, který byl vyroben ve zvonařské dílně Marie Tomáškové-Dytrychové v Brodku u Přerova. Ta také provedla dne 25.3.1999 kolaudaci původu a pravosti zvonu. Výtvarnou výzdobu zvonu provedla ak. sochařka Věra Kunčarová. Na zvonu je z jedné strany nápis Barbara a na protilehlé straně Obec Černá v Pošumaví 1988, pod nápisem je znak rodiny Dytrychovy, kartuše, čili dekorativní výzdoba a větvička thuje. Zvon má hmotnost 28 kg a jeho průměr je 355 mm. Podle certifikace je zvon velmi zdařilý a má jasný, čistý a vyrovnaný zvuk.
Současně s opravou kaple byla opravena i místní návesní kašna.

Kaple na Radslavi

11.dubna 1937 dostala kaple nový zvon. Starý sloužil od roku 1874, byl poškozený a byl převzat zvonolitcem Pernerem, dodavatelem nového zvonu. Kaple byla současně uvnitř i zvenku nově vymalována malířem Adolfem Tussetschlägerem z Dolní Borkové a vysvěcena byla téhož dne dolnovltavickým duchovním děkanem Schwarzbauerem. Náklady na renovaci kaple a zvonu byly uhrazeny ze sbírky mezi obyvateli Radslavi, která vynesla 1 030 Kč. Za zvon bylo vydáno 930,40 Kč a za malíře 200 Kč. Zvon byl naladěn na ton „B“, měl průměr 42,2 cm a vážil 39,8 kg.Za starý zvon, který vážil 32,5 kg obdržela obec 10 Kč za 1 kg.

   
Socha Sv. Jana Nepomuckého umístěná ve výklenku u kostela v Černé.

Mezi farou a kostelem stávala kdysi kaplička, postavená jedním stavitelem a vyzdobena sochou Jana Nepomuckého. Když byla v roce 1903 postavena nová fara, byla kaplička s povolením úřadů zbourána. Socha byla nejdříve postavena mezi stromy na přední straně kostela, odtud musela pryč a byla potom umístěna na vnější zeď (původního) hřbitova (dnes pietní místo před turistickou ubytovnou). Kovářský mistr Johann Tschunko nesouhlasil s nedůstojným umístěním svého patrona a navrhl, aby byl postaven na mostě v obci. Tak se také stalo. V roce 1918 měla jedné noci česká vojenská posádka soše urazit ruku a část kříže. Tyto díly nebyly nalezeny a nebyly dodnes nahrazeny. Socha byla umístěna na mostě až do 70. let, kdy musela ustoupit výstavbě lávky pro pěší a byla přemístěna do výklenku u kostela, kde je dodnes.

V polovině října 2007 se po měsíci vrátila socha sv. Jana Nepomuckého na své původní místo do výklenku kostela z restaurátorské dílny MgA. Lukáše Hosnedla. Po více jak dvousetleté historii existence sochy v Černé v Pošumaví se tato památka dočkala tolik potřebné opravy. V současné době již září ve své plné kráse na podstavci z přírodního kamene.

Kamenná socha sv. Jana Nepomuckého je chráněnou kulturní památkou a je ve vlastnictví obce. Celkové náklady na restaurování sochy činily 133 035 Kč. Část nákladů – 70 000 Kč byla hrazena z grantu Jihočeského kraje, z programu na záchranu nemovitých kulturních památek, zbytek uhradila obec z vlastních prostředků.

Kostel

Kostel Neposkvrněného početí Panny Marie, postavený v roce1799 –1800 na místě někdejší dřevěné kaple z r. 1787. Svou konečnou pseudorománskou podobu získal přestavbou v letech 1901-1904. Tehdy také přibyla věž. Vnitřní zařízení kostela, tj. hlavní oltář, oba postranní oltáře, kazatelna a křtitelnice, je mladší a pochází z 19. a počátku 20. století.

Pivovar

Postavený v roce 1568. Podle vyprávění Franze Gabriela (1851-1892) byla obytná část pivovaru (část souběžná se silnicí na D.Vltavici) loveckým zámečkem. Na východní straně budovy v prvním poschodí – dnes strana do dvora – býval balkon. Z toho balkonu měli dříve páni střílet zvěř, kterou honci přiháněli z pláničských lesů, které (mimo gronetské nebo Gronetovy louky) sahaly až téměř k Černé.
 

Dům č.p. 39

Postavený v roce 1568 jako mlýn Jakubem Krčínem z Jelčan pro potřeby pivovaru a mlečský poplatek. V roce 1880 byl mlýn vyměněn za louku u pivovaru, na níž byl založen horní pivovarský rybník. Od té doby byl mlýn pronajímán různým mlynářům. K opatření peněz na vyplacení úpisu válečné půjčky ze společného majetku v hodnotě 100.000 korun, musel být mlýn s ostatním společným majetkem prodán. V roce 1920 byl mlýn opuštěn a v budově bylo umístěno zařízení na výrobu elektrického proudu Osvětlovacím sdružením v Černé, které ale bylo nedostačující a v roce 1923 bylo opuštěno. Od roku 1926 slouží k obytným účelům, případně k drobnému podnikání (švec).

Portál vyústění staré Josefovské štoly

U Mokré z roku 1897. Ražba této štoly byla dokončena po mnoha přerušeních až v roce 1937 a její celková délka činí 2240 m. Více informací o štole Josef naleznete zde.

Kamenný podstavec kříže - na konci obce Černá

Kamenný podstavec kříže  - na konci obce Černá ve směru na Hořice byl postaven roku 187O jako upomínka na Hanse Kudlicha, který až do roku 1848 bojoval za osvobození sedláků. Pomník tvořila bronzová busta vysoká 6O cm. Tento kámen s bustou byl roku 1870 postaven před Obecnou školou v Račíně a slavnostně odhalen. R.1916 za 1.světové války byla bronzová busta demontována a odevzdána pro výrobu granátů a patron. Roku 1920 byla na tomto kameni umístěna bronzová postava císaře Františka Josefa vysoká 1 m. Také jí však potkal stejný osud jako její předchůdkyni. Za 2.světové války r. 1942 byla roztavena. Téhož roku byly také odmontovány zvony z kaplí  v Račíně a v Radslavi a odevzdány pro válečné osudy.

Roku 1995 našli Anton Kindermann a Johan Schläger tento kámen v houštině v Račíně. Po dohodě se starostou ing. Novákem byl kámen dopraven do Černé, rakouští výše uvedení rodáci jej restaurovali a umístili na současné místo.

Historie farnosti

Obyvatelé Černé byli většinou římsko-katolického vyznání; pouze v 16. století, kdy v Hořicích, do jejichž církevního obvodu Černá patřila, luteránstvím svedení faráři Wenzel Leitl a Johann Schlesinger pečovali o zdejší duše, byla také Černá evangelická. Když ale Vilém z Rožmberka v roce 1588 energicky proti protestantům zakročil, navrátila se opět brzo dřívější víra.

Dne 25. srpna 1787 byla Černá od Hořic odfařena a dostala vlastní kostel a byla vytvořena samostatná lokalie, tj. církevní obvod. Taktéž vedení matrik bylo započato v roce 1787. Kostel byl zasvěcen ke cti “Neposkvrněného početí Panny Marie”; patronem byl náboženský fond, dílo císaře Josefa II.. V roce 1787 byl postaven dřevěný kostel; v roce 1798 kostel kamenný, který byl v roce 1799 vysvěcen. V roce 1902 byl kostel zvětšen a byla postavena nová věž; nově vysvěcen byl dne 3. července 1904.

V roce 1794 byla zahájena výstavba fary, která byla dokončena 22. října 1795. V roce 1903 byla fara, která měla č.p. 30, přestavěna nákladem 24.000 Korun. Stavební náklady hradil ze 3/4 náboženský fond a z 1/4 farnost. Stavba kostela (1901-1904) byla spolu se stavbou fary svěřena staviteli Franzovi Sossnerovi z Krumlova. Z bývalého farního kostela v Sopekau u Mühlhausen byly dne 29.listopadu 1788 přislíbeny dva zvony, které byly do Černé dopraveny dne 9. prosince 1788.

Ke zdejší farnosti byly přifařeny následující obce: Černá, Plánička, Nová Ves, Jámy, Nový mlýn, Kozlí vrch, Slavkovice, z Mokré “Massauer” , Jestřábí, od roku 1894 tuhové doly, nádraží Černá a Lužní závod.

Počet duší ve farnosti:

• původně: 988
• 1894: 1.405
• 1900: 1.363
• 1920: 1248
• 1930: 1.254

V 1. světové válce 1914-18 musela přinést oběti i církev. Dne 23. listopadu 1916 byly odvezeny zvony: velký o váze 572 kg, malý 63 kg, sakristijní 1 kg a místní zvon z Jam 24 kg. Dne 9. září 1917 byl odvezen také ještě střední zvon o váze 300 kg. Do zbrojních továren tak byly odvezeny zvony o celkové váze 960 kg, za které stát vyplatil odškodné ve výši 3.744 Korun. Bída světové války se nezastavila ani před posvěcenými zvony; v té době to bylo obyvatelstvem chápáno jako výstraha, že tyto zvony nemají vyzvánět k vítěznému míru!

Ochota farnosti k obětem pořídila za tyto zvony náhradu. Dne 5. června 1928 byly vysvěceny a zavěšeny v Černé 3 nové zvony. Váha jednotlivých zvonů bez armatury je 558 kg, 318,5 kg a 230 kg. Velký zvon zdobil obraz “Ježíš – král Sv.Florián” a nápis “Od blesku a bouří ochraňuj nás ó pane Ježíši Kriste”. Druhý zvon zdobil obraz “Marie pomocné” a nápis “Maria, pomož nám, tak volá každý zvuk vzhůru k tvému nebeskému trůnu”. Třetí zvon byl vyzdoben obrazem “Sv.Terezie s dítětem a Ježíšem” a nápisem “Nech svoje růže na nás pršet”. Pro opatření zvonů bylo vybráno: dary ve farnosti 25.186 Kč. dary mimo farnosti 3.046 Kč, zvonový fond včetně úroků 4.676 Kč, tj. celkem 32.908 Kč.

Historie zaniklých obcí a míst

Sborník zaniklých obcí

Po roce 1945 došlo k likvidaci některých dříve samostatných obcí na katastrálním území současné obce Černá v Pošumaví. Příčinou byl jednak odsun sudetských Němců, dále vytvoření hraničního pásma v souvislosti s ochranou státní hranice a posléze výstavba přehradní nádrže Lipno.
Nyní se pokoušíme alespoň o teoretické oživení zaniklých obcí, k čemuž přispívá i tento Sborník. V něm jsem se snažil z různých dostupných pramenů získat písemné, fotografické, mapové i jiné podklady a uspořádat vše v jeden celek. Doufám, že v průběhu dalších let se podaří nalézt další informace a postupně tento Sborník doplňovat.

ing.František Záhora, kronikář obce

Seznam zaniklých obcí

V blízkém okolí obce Černá v Pošumaví zcela nebo částečně zanikly následující obce:

• Hostínova Lhota - http://www.zanikleobce.cz/index.php?obec=659
• Hubenov - http://www.zanikleobce.cz/index.php?obec=606
• Rybáře - http://www.zanikleobce.cz/index.php?obec=760
• Jámy - http://www.zanikleobce.cz/index.php?obec=615
• Jestřábí - http://www.zanikleobce.cz/index.php?obec=4007
• Dolní Borková - http://www.zanikleobce.cz/index.php?obec=546
• Dolní Vltavice - http://www.zanikleobce.cz/index.php?obec=3759
• Horní Borková - http://www.zanikleobce.cz/index.php?obec=585
• Kozí stráň - http://www.zanikleobce.cz/index.php?obec=644
• Kyselov - http://www.zanikleobce.cz/index.php?obec=655
• Nová Lhota - http://www.zanikleobce.cz/index.php?obec=704
• Pestřice - http://www.zanikleobce.cz/index.php?obec=721
• Knížecí pivovar - http://www.zanikleobce.cz/index.php?obec=3563

Interaktivní mapa

interaktivni mapa

Virtuální prohlídka