sobota 23 září 2017

 

publicita

Právo, 8. září 2005, Hynek Klimek

Černá v Pošumaví je dnes známa jako jedno ze středisek u Lipenské přehrady. Je tady řada pláží, kempů, pohostinských zařízení. Zejména v letní sezóně je tady pořádně živo.

Dříve, než se tu v 60. letech mi­nulého století po stavbě přehradní hráze v Lipně doširoka rozlilo pře­hradní jezero, byla zdejší oblast od­lehlým krajem, kde řeka Vltava tek­la v hlubokém lesnatém údolí. Čer­ná v Pošumaví byla nevýznamnou farní vsí. V roce 1268 ji purkrabí Hirzo ze Zvíkova daroval cisterci­áckému klášteru ve Zlaté Koruně.Jedinou významnější stavební pa­mátkou je kostel neposkvrněného početí Panny Marie, postavený v le­tech 1799 až 1800 na místě původní dřevěné kaple. Počátkem 19. století byla ke kostelu přistavěna věž a do­čkal se pseudorománské úpravy.

Starší je renesanční zámeček u silnice na Dolní Vltavici. Posta­ven byl v polovině 16. století. V ob­ci je také socha sv. Jana Nepomuc­kého. Pochází z 18. století.

Pověst vypráví, že ještě před far­ní vsí tady bývala osada, nazvaná Brod na Černém potoce. Jednou, když Vltava byla rozvodněná, sem přišla stará babka a sháněla se po někom, kdo by jí pomohl dostat se na druhý břeh. Všichni ji však od­bývali. Dostalo se jí i posměšků.

Až uhlíř, který v lese u osady pá­lil milíře, se nad ní slitoval. Vzal ji na ramena a s pevnou tyčí v ruce ře­ku se svým břemenem přebrodil. Když stařenu sesadil na zem, podě­kovala mu a řekla, že mu nezaplatí penězi, ale dá mu mnohem větší dar. A to, že z celé osady jedině on, jeho žena a děti budou žít dál, ale všichni ostatní zakrátko zemřou.

Pak se od uhlíře, užaslého nad je­jími divnými slovy, odbelhala a on se přebrodil rozvodněnou řekou zpátky ke svým milířům. Na staře­nina slova záhy došlo. V osadě všichni až na uhlířovu rodinu ze­mřeli na mor. Ta podivná stařena byla morová bába, která černou smrt roznášela a je jediné ušetřila.