pátek 23 červen 2017
  • Víte že...

    Kostel Neposkvrněného početí Panny Marie, byl na místě dřevěné kaple z roku 1787 postaven v roce 1799?

  • Víte že...

    V roce 1938, na základě „mnichovské dohody“ byla obec přičleněna k Německu?

  • Víte že...

    V naší obci je nejvýše položené čapí hnízdo v České republice?

  • Víte že...

    Grafitové doly byly otevřeny Schwarzenbergy roku 1812?

  • Víte že...

    Obec založil Hirzo z Klinkerbergu roku 1268?

Uplynulo dlouhých 65 let od doby, kdy skončila zatím jedna z největších světových válečných katastrof.

Stále existuje řada pamětníků, kteří prožili válečná léta nejen v protektorátu, ale přímo v ohnisku německé říše. V Dolní Vltavici bydleli mezi německými obyvateli i někteří Češi, kteří čekali na to, až válka skončí a přijde osvobození.

O této době mi vyprávěla i paní Ludmila Pernerová, která bydlela s rodiči v hájovně, od Dolní Vltavice vzdálené necelých 30 minut chůze. Do Vltavice chodili přes lesy a kolem rašeliniště, kde se kopaly a sušily borky, kterými obyvatelé v zimě topili. Přestože jí tehdy bylo teprve deset let, vzpomíná si na dobu, kdy do Dolní Vltavice přijela americká armáda. Již v noci z pátku na sobotu 5. května 1945 bylo prý slyšet z dálky střelbu z děl, v sobotu, kdy bylo velmi pěkné počasí, však nikde nepadla ani ranka. V neděli 6. května však pršelo a určitý poklid najednou přerušila velká rána. Běžela se s maminkou podívat co se děje a již viděly přijíždět americké tanky.

Německá armáda byla rozložena na dvoře místní fary a když viděla přijíždět z kyselovské strany americké tanky s bílou vlajkou na přídi, začala přestřelka, která pak trvala několik hodin.

Němci mezitím vyhodili do povětří železný most, který spojoval Dolní Vltavici s Kyselovem, čímž na krátkou dobu zastavili americké tanky postupující od Aigenu.

Dlouhá přestřelka pak byla nahražena ze strany Američanů děly, která zasáhla odstavená vozidla na dvoře fary, plameny přeskočily na faru, která spolu se sousedními domy čp.1, čp.4, čp. 29 a čp. 52 úplně vyhořely. Hořela i stará škola i další domky, ale obyvatelé, i když pod palbou, vše uhasili.

Jak píše Johann Studener v článku Dolnovltavický most, uveřejněném na webu Kohoutí kříž, byli obyvatelé tlampačem vyzváni k vyvěšení bílých vlajek na znamení, že se obec vzdává bez dalšího boje.

Odpoledne pak přejela obojživelná vozidla v prostoru mezi zničeným dolnovltavickým mostem a ústím Rožnovského potoka a obklíčila obec. Vojenská policie zatkla starostu, který nejprve musel přijít s bílým praporem a vyhlásit konec války, zatkla i předsedu místní skupiny NSDAP a řídícího učitele, který byl zástupcem velitele Volksturmu.

V noci ze 6. na 7. května pak Američané srovnali se zemí obytná stavení čp. 33 a na kyselovské straně čp. 25, která byla zničena výbuchem, urovnali na obou březích nájezdy a zřídili  přes Vltavu pontonový most. Ten byl však přísně střežen a obyvatelstvo tam nemělo přístup. V následujících dvou dnech pak američtí ženisté postavili dřevěný most na místě vyhozeného mostu železného.

V Dolní Vltavici se pak rozběhly práce na opravě některých poničených domů a začaly práce na znovuobnovení fary, kterou hodlala postavit maďarská ženijní jednotka, která v obci zůstala. Při obnově obce pomáhala řada obyvatel z farních vesnic.

Američané začali se svým odchodem v červenci 1945, školu, kde byli dosud ubytováni, obsadili 16. července partyzáni. Do obce přijíždí jednotky československé armády, přebírají ochranu mostu a brodu, přichází komisaři, finančníci a bezpečnost, po žních pak nastupují první čeští dosídlenci. Začíná nová ,poválečná , svobodná éra, která však zanedlouho přinese mnoho problémů  a útrap, nejenom stávajícím německým obyvatelům, ale i nově přicházejícím osídlencům.

Českokrumlovský deník, 11. 5. 2010 – Ing. Fr. Záhora