středa 22 listopad 2017

 

publicita

Nahlédneme-li do historie našich předků, zejména v oblastech s větší četností vodních toků, setkáme se s poměrně velkým množstvím různých zařízení na mletí, drcení, řezání, roztloukání, vrtání a podobných činností, které se všechny nazývaly mlýny. Vlastně všechno, co bylo hnáno vodou, bylo nazýváno mlýnem. Takže např. již před rokem 1590, jak uvádí server ckrumlov.cz, provozovalo svou činnost na českokrumlovském panství celkem 94 oficiálních mlýnů, které měly 140 mlýnských kol a nacházelo se u nich 36 poddanských pil.

V pozdějším období byla řada mlýnů zrušena, ale i tak se uvádí, že  jen mezi Frymburkem a Vyšším Brodem bylo  23 mlýnů a hamrů.

Není tedy divu, že mlýny a vše s jejich činností souvisící, se dostaly do podvědomí našich předků a staly se předmětem řady pověstí a různých vyprávění, k čemuž notnou dávkou přispívali i krajánci, putující od mlýna k mlýnu.

Téměř vždy hráli ve vyprávění důležitou roli vodníci, v každém mlýně prý byl vodník, který při dobré náladě pomáhal mlynáři s prací, ale měl  i  zlomyslnou povahu a tak občas zastavoval mlýnské kolo. Spíše však to bylo tím, že přívod vody byl malý a tak se kolo zastavilo.

V souvislosti s mýny vznikla i řada lidových rčení, např. že „je to voda na něčí mlýn“ anebo, že „mele z posledního“ anebo nejznámější „Boží mlýny melou pomalu, ale jistě“.

Dovolte mi tedy, abych i já „přispěl svou troškou do mlýna“ a zmínil se, co popisují staré kroniky o mlýnech na území dnešní obce Černá v Pošumaví.

V roce 1568, když Jakub Krčín vystavěl v Černé pivovar, založil vedle něho i mlýn, určený pro potřeby sladovny. Již v r. 1595 je uváděn mlynář Girgl, v r. 1880 museli všichni poddaní nechávat mlít své obilí v tomto mlýně.

Hlavní oblastí, kde klapávalo větší množství mlýnů, bylo však okolí Kyselova a Kozí Stráně. Zde protékala nejen řeka Vltava, ale i tři potoky, které se do ní vlévaly a na nich si zde usazení sedláci vystavěli řadu mlýnů.

Již v roce 1332 se uvádí existence jednoho mlýna v Kyselově a v dalších létech, při osidlování území kláštera ve Schläglu, v roce 1457, vzniká nejen vesnice Kozí Stráň, ale připomíná se i Lužní a Bažinný mlýn.

Jako Nivský mlýn / Aumühle/ je uváděn dům čp. 27 v Kyselově, jehož majitelem byl rod Zaumüllerů od roku 1773.

Na Kozí Stráni se nacházel v domě čp. 3 Červený mlýn / Rotmühle/, kde se dají vysledovat předci posledního majitele Otty Perfahla až do roku 1747.

V domě čp.24 se zase uvádí mlýn Reitmühle, který byl vystavěn v roce 1872 a jehož posledním majitelem byl Rudolf Winkler.

Setkat se  můžeme i  s Payerovým  mlýnem  / Payermühle/, kde býval i hostinec, stejně tak existoval i Mechový mlýn, podrobnosti však neznáme.

Mezi válkami byl známý mlýn Franze Fischera z Kyselova čp. 2, který však v r. 1929 vyhořel, majitel ho již neobnovil, ale na jeho místě zřídil parní pilu.

Jako Lužní mlýn bývá též uváděn objekt samoty na Lukavickém potoce, v blízkosti cyklistické stezky ve směru Muckov – Milná, mezi současníky známé jako „Bláznovo údolí“.Podle pamětníků to ve skutečnosti byl hamr, kovárna poháněná vodním kolem.

Rovněž v osadě Radslav býval zřejmě v domě čp. 6 mlýn, polnosti v blízkosti jsou uváděny jako „mlýnská rokle“ / Mühlacker/.

Je tedy vidět, že mlýnů bývalo na poměrně malém území opravdu dost. Nevíme však, zda to všechno byly mlýny na mletí obilí, většinou však byly založeny při selských usedlostech a tak byly poměrně malé, spíše takové „hrkáče“, či „krcálky“, jak se jim v mlynářské hantýrce říkávalo. Své majitele jako samostatné sotva mohly uživit, zejména, když stav vody na Vltavě býval během let značně kolísavý, někdy řeka a s ní potoky úplně vyschly, jindy při povodních zase voda přinášela zkázu.

Mlynářství  je velmi staré řemeslo a při tehdejší, vlastně všude rozšířené zemědělské výrobě, by doprava zrna na velké vzdálenosti byla obtížná a drahá, proto byly mlýny prakticky v každé vesnici, kde byla nějaká řeka, potok nebo rybník. Z našeho dnešního pohledu to byla romantika, tehdy ovšem velmi náročná a tvrdá práce.

Českokrumlovský deník, 11.12. 2010 – Ing. František Záhora