čtvrtek 19 říjen 2017

 

publicita

Radslavská památná  lípa

             Trasu své občasné procházky po katastru obce Černá v Pošumaví jsem tentokráte volil přes Jestřábí na Radslav a přes Bližnou zpět, bratru téměř deset kilometrů.Počasí toho dne bylo nádherné a tak jsem si vychutnával pohodu tohoto rozkvetlého, jarního, sobotního odpoledne.Ovšem nebyla to pouze obyčejná procházka do přírody, cíleně jsem směřoval především do chatové osady Radslav, kde, řečeno slovy básníka „ …lípa větve rozprostírá….“  již 363 let.

            Lípa velkolistá na Radslavi patří podle údajů  mezi šest památných velkolistých lip v celém českokrumlovském regionu a dokonce jen ke dvěma, které leží na území Chráněné krajinné oblasti Šumava. Ta druhá je shodou okolností rovněž na našem území a to u Stinyho kaple na Dolní Vltavici.

            Radslavská lípa nepatří určitě mezi nejmohutnější, obvod kmene ve výšce 130 cm byl začátkem devadesátých let uváděn číslem 612 cm, nyní, jak jsem si sám změřil, činí 634 cm. I tak je v našem regionu druhá, převyšuje jí obvodem 718 cm pouze lípa na návsi ve Zlaté Koruně.

            V povědomí mnoha obyvatel českokrumlovska je určitě Běleňská lípa, nacházející se v zaniklé osadě Běleň na Malšínsku, která byla do roku 1951 nejmohutnějším stromem na našem území. Její obvod tehdy měřil úctyhodných 1250 cm. V dnešní době je zmlazená, ale věkem přes 800 let patří mezi nejstarší.

V prachatickém regionu je známa Sudslavická lípa, která je v současné době považována za nejmohutnější lípu jižních Čech.

            Lípa na Radslavi stojí před statkem původního čísla popisného 2, t. zv. Maxlovým dvorem a podle údajů byla vysazena u příležitosti ukončení Třicetileté války Vestfálským mírem v roce 1648.Třicetiletá válka přinesla i do naší oblasti velkou zkázu, selský stav byl vyloupený a zadlužený, celé vesnice zničené, pole a louky ležely ladem.

            Dům čp. 2 na Radslavi vlastnil v roce 1600 Maxl Prunner, proto i název Maxl. Dalším vlastníkem byl Daniel Ratschläger, který brzy po této válce, někdy mezi léty 1650 až 1666 postavil dům čp. 3 v Dolní Vltavici a  spolu se svým bratrem Georgem je považován za zakládajícího kolonistu v Radslavi právě po Třicetileté válce. Samotné jméno Radczlav se ovšem objevuje o 250 let dříve.

Úvaha, že vysazená lípa může být jeho dílem je tedy reálná, ovšem, zda to bylo na počest konce války, to tvrdit nelze. V té době právě lidé vysazovali stromy v blízkosti svých obydlí a lípě byla přisuzována jakási ochranná síla, věřilo se, že do ní neudeří blesk, že ochrání stavení před působením démonů a že jejím lýkem je možno spoutat vodníka.Proto lidé tyto stromy chránili jako posvátné, přestože to byly stromy vysazené na památku jakési události, čili dnes označované jako stromy památné. Stejně tak lidé vedle lípy vysazovali i duby a právě tyto dva druhy, víceméně dosti rozšířené, se později staly národními symboly našich sousedících zemí. V obrozenecké době básník Ján Kollár určil lípu jako strom slovanské vzájemnosti a lípa bylaposléze zvolena naším národním stromem. Stejně tak se stal dub národním stromem Německa. V současné době se na řadě míst u nás vysazují aleje lip a dubů jako známka vzájemného soužití a porozumění našich národů.

V katastru obce Černá v Pošumaví se nachází celkem čtyři státem chráněné, památné stromy. Vedle uváděných Radslavské a Vltavické lípy velkolisté je to ještě lípa malolistá, rovněž u kaple Stiny u Dolní Vltavice a právě v osadě Radslav i památný dub letní, který má v obvodu 360 cm.

Památné stromy je potřeba i nadále chránit, neboť jsou významnou součástí naší kulturní krajiny, jsou němými svědky minulosti a poselství, které nám přináší,  musíme předat příštím generacím, které zhodnotí, jak jsme o ně pečovali.

14.5.2011, Českokrumlovský deník, František Záhora