pondělí 26 červen 2017
  • Víte že...

    Kostel Neposkvrněného početí Panny Marie, byl na místě dřevěné kaple z roku 1787 postaven v roce 1799?

  • Víte že...

    V naší obci je nejvýše položené čapí hnízdo v České republice?

  • Víte že...

    V roce 1938, na základě „mnichovské dohody“ byla obec přičleněna k Německu?

  • Víte že...

    Obec založil Hirzo z Klinkerbergu roku 1268?

  • Víte že...

    Grafitové doly byly otevřeny Schwarzenbergy roku 1812?

Těžba grafitu, věhlas obce a zásluha ředitelů

Ve svém dnešním článku se opět vracím do historie, tentokrát té, která je spojena s dolováním a těžbou grafitu.

Tehdejší schwarzenberské tuhové závody v Černé v Pošumaví patřily především na přelomu 19. a 20. století po několik desetiletí k jedním z největších exportérů grafitu na světě. Nespornou zásluhu na tomto stavu měli i do funkce jmenovaní důlní ředitelé, jejichž činorodost a aktivitu bych zde chtěl  vyzdvihnout.

            Přestože již koncem 18. století používali „ mastnou zem“ hůrečtí sedláci k mazání pluhů a dveřních pantů, dal pravý podnět k důlní těžbě ředitel krumlovského panství Ernst Mayer ve své zprávě ze dne 8. března 1811, kdy chtěl zabránit spekulantům, aby nedostali kutací listinu.Tento Ernst Mayer stál společně se zasloužilým důlním správcem Schindlerem u počátků těžby tuhy v Černé.Tito dva však měli mezi sebou neustálé spory a tak Schindler přenechal vedení důlního provozu pouze Mayerovi, který jej však v roce 1826 přivedl na pokraj krachu a sám požádal, aby byl vrchního vedení závodu zbaven.

Do vedení se znovu vrátil, mezitím již do šlechtického stavu a na důlního radu povýšený Schindler a brzy přivedl důlní těžbu k velké vážnosti. V Černé také zřídil vyplavovací závod, kde bylo možno z neprodejného druhu tuhy vyrobit rafinádu vhodnou k prodeji.

V roce 1837 odešel na odpočinek a na jeho místo nastoupil porotce důlního soudu Anton von Weinzierl a administrativa přešla znovu na krumlovské panství. V roce 1852 kníže Schwarzenberk pověřil Weinzierla řízením dolů na stříbro v Ratibořicích a do Černé povolal ředitele adolfských železáren v Holubově  Friedricha Ballinga.Tento ředitel byl znám tím, že přeložil zkušené dělníky a dozorce z Ratibořic do Černé a zavedl zde pořádek, poctivost, píli a spravedlivý mzdový systém.V roce 1859 však náhle zemřel, do vedení tuhových závodů znovu přešel důlní správce Anton von Weinzierl, který v příštím roce rovněž zemřel.

V roce 1860 byl ředitelem tuhových závodů jmenován důlní správce z Postoloprt Ignaz Wessely, který byl zároveň zetěm Friedricha Ballinga a současně převzal vrchní vedení všech knížecích důlních provozů.I. Wessely byl ve vedení až do roku 1876 a právě jemu je připisováno podstatné zvyšování výnosů jednotlivých závodů a opodstatnění světového věhlasu.Wessely rovněž nahradil topení odpadním dřevem z knížecích lesů z oblasti Plešného v parních kotlích, které bylo zavedeno ještě v dobách Friedricha Ballinga staršího,  topením rašelinou z rašelinišť, která byla ve směru proti obci Černá.

Jeho následníkem se v roce 1876 stal jeho švagr Friedrich Balling, syn důlního ředitele Friedricha Ballinga. Ve vedoucí funkci byl až do roku 1896 a jeho hlavní zásluhou je vybavenost a zvětšení závodů.Pro dělníky zřídil noclehárny, lázně a vodovod s pitnou vodou. Kníže Schwarzenberk mu udělil takové pravomoci, že byl úplně nezávislým na ředitelství krumlovského panství, což využil zejména k tomu, že dělníci dostávali takové mzdy, že si mohli postavit vlastní domy. Stavební pozemky obdrželi z důlního bratrstva, materiál z knížecích závodů za režijní ceny, stejně jako dopravu a zbývající peněžní prostředky za nízké úroky.V kronikách se uvádí, že tento ředitel se, pro svou starostlivost o dělníky, těšil největší úctě a nejlepším vzpomínkám.

            Od roku 1896 až do 1. 10. 1925 řídil tuhové doly důlní ředitel Nikolaus Herrmann, který přišel z Leobenu ve Štýrsku.V té době začalo období vzestupu exportu schwarzenberské tuhy do světa, které však na přelomu roku 1900 začalo stagnovat.Ve válečných letech 1914 – 1918 však začala éra největší těžby, exportu i zisku.Doly tehdy byly pod správou c.a k. vojenského vedení. Válečné období bylo z hlediska zisků relativně nejúspěšnějším obdobím za celé působení Schwarzenberských tuhových závodů v Černé v Pošumaví.

Od 1. 10.  1925 nastoupil důlní ředitel Dr. Walter Lex z Gössu ve Štýrsku, který byl od roku 1920 vedoucím provozu tuhových dolů.On v roce 1924 objevil velké ložisko tuhy v dolnorakousko- moravském pohraničí, které dědičný princ Dr. Adolf Schwarzenberk v roce 1927 odkoupil a tuhové závody tak žily z dovozu tuhy z této oblasti.

V roce 1930 načas přestává veškerá těžba grafitu, prováděno je pouze čištění a úprava grafitu z vytěžených zásob ležících na haldách. Postupně probíhají jednání o dalším osudu tuhových závodů až nakonec ústřední ředitel panství knížete Schwarzenberka Dr. Ing. Zdeněk Pícha oznamuje 5. 9. 1937, že provoz tuhových dolů bude definitivně k 1. 10. 1937 uzavřen. Tuhové doly se na základě Mnichovské dohody staly součástí „Třetí říše“ a v letech 1941 – 1942 byly zlikvidovány.

Jejich podíl na historickém věhlasu obce i zásluha jednotlivých ředitelů je však historicky cenná a nezapomenutelná.

 František Záhora, 30.5.2011, Českokrumlovský deník