čtvrtek 19 říjen 2017

 

publicita

Ve snu viděti…

 Dovoluji si tentokrát předložiti článek, dnes již historický, poněkud naivní, ve stylu sci-fi, který jsem napsal koncem roku 1988 a který byl uveřejněn v tehdejším ZPRAVODAJI č. 1 obce Černá v Pošumaví v březnu roku 1989. Od té doby uplynulo nejen 22 let, ale nastala převratná změna v našem životě i v obci, zda se cosi vyplnilo v mém snu, to si nyní může každý ověřit.

            Toho roku nebylo léto nijak příjemné. Vybíral jsem si polovinu ze svého zákonného nároku na dovolenou a těšil se, jak si pěkně odpočinu. Odpočívám totiž nejraději při aktivní práci, zejména na zahrádce a přitom se snažím, aby hřejivé paprsky sluneční, poněkud zkrášlily mé vybělené tělo. Moje touha však vyslyšena nebyla. Paprsky zřejmě krášlily někoho jiného na jiném místě a na mě se stále zatažená obloha snažila vyzkoušet, co všechno vydržím. Nějaký ten deštík mi nevadí, ale co je moc, to je moc. Tohle přece nemám zapotřebí. Zahrádka – nezahrádka, prostě a jednoduše jsem se sebral a odešel odpočívat neaktivně, v poloze horizontální. A zanedlouho už jsem byl na sice neznámém místě, ale bylo tam krásně. Slunce parádně hřálo, opalovalo mé tělo a já byl rád, že jsem konečně u toho a opravdu jsem si užíval i bez aktivní práce. Jenomže všechno má svůj konec a já se zase musel vrátit. J     ak jsem se dostal na ono místo, to jsem nezjistil, ovšem cesta k domovu mi byla též jen málo povědomá. Již za hranicí Českého Krumlova jsem se ocitl na široké tříproudové vozovce, spolu s řadou vozidel směřujících k Lipenské přehradě. Mohutné poutače u Kájova oznamovaly, že ve vzdálenosti pouhých 15 km leží opravdová perla celého Polipenska – obec Černá v Pošumaví. V mžiku jsem byl před Hořicemi, které jsem minul obchvatovou silnicí a už se přede mnou otevřel nádherný pohled na jezero. Řada poutačů znovu upozorňovala na velké množství moderně vybavených autokempů. Zdálky upoutal pohled na moderní farmu živočišné výroby a již se ocitám před tabulí oznamující – Vítá vás Černá v Pošumaví, obec nekuřáků.

            Místní národní výbor byl na svém místě, ale pod ním se místo rozvaliny tyčila velká budova, v jejímž přízemí byla stylově zařízená restaurace a v prvním poschodí velké, moderní nákupní středisko. Všude kolem vydlážděno a neskonale čisto. Bývalý Černý potok pod zrekonstruovaným mostem byl zregulován a vybetonován, tekla zde průzračná voda. Po levé straně v bývalých bažinách se táhla dozadu řada budov, kterým dominovala stavba Školy v přírodě.

            V místě bývalé sodovkárny fungoval pivovar, kde se vyrábělo 12°pivo Černovar. Oproti pivovaru přes silnici byl rovněž vystavěn komplex budov s příslušenstvím Služeb MNV. V kanceláři mi oznámili, že zde poskytují pro občany celkem 22 druhů nejrůznějších služeb. Vedle kostela který byl jediný v původním stavu, byla postavena rovněž nová budova, kde byl velký sál, stálé kino, knihovna a klubovny, kde svou činnost rozvíjelo všech 25 společenských organizací.

Všude jsem potkával samé mladé lidi a plno maminek s kočárky. Perfektní chodníky po obou stranách široké silnice jim zaručovaly naprostou bezpečnost před velkým množstvím automobilů, zejména Favoritů Lido, který se v té době prodával za 30 tisíc Kčs. Na rozšířeném a nově vybudovaném autobusovém nádraží bylo rušno. Celkem osmnáct autobusových linek vás mohlo odvést téměř do všech koutů naší vlasti.

Moderní osmitřídní škola, která stála mimo silnici, upoutá na první pohled každého. Děti jsou však stále stejné, co křiku vždy nadělají, dokonce slyším hrát hudbu, je stále silnější a silnější. Ale to už není sen, probudil mě místní rozhlas svou hudbou a posléze slyším hlášení vyzývající občany k udržování pořádku a připomínající, že zítra, v sobotu, se koná brigáda na úklid obce.

Českokrumlovský deník,13.6.2011, František Záhora