čtvrtek 27 červenec 2017

 

publicita

Erika Zemanová: od hory Roklan k Dolní Vltavici

 Již několikrát jsem se zmínil o tom, jak inspirativní je pro mě setkání s rodáky

a pamětníky zdejšího kraje, kteří svým vzpomínáním a vyprávěním obohatí dosavadní známé historické poznatky.

Zhruba před rokem jsem poznal jednu starší, ale stále velmi vitální ženu, která byla iniciátorkou setkání svých vrstevnic ze školních let v osadě Dolní Vltavice.

Po padesáti letech zavzpomínali na svá školní léta a na život v obci, která se odsunem německých obyvatel vysídlila a kterou v dalším období čekala úplná likvidace, vzhledem k vytvoření hraničního pásma a následně zatopením lipenskou přehradou.

Výše zmíněná paní se jmenuje Erika Zemanová, v současné době bydlí v Teplicích v Čechách a začátkem letošního září mi poskytla rozhovor a některé fotografie o životě v Dolní Vltavici, kde prožila se svou rodinou období od roku 1951 do roku 1957. Období, zdá se poměrně krátké, ale na zážitky a prožitky dostatečně bohaté, což hodlá v nejbližší budoucnosti autorsky zpracovat.

Paní Zemanová má totiž již první literární činnost za sebou, napsala a vydala knihu pod názvem Šumava – Roklanská hájenka ve vzpomínkách, v níž popisuje dosud neznámou historii nejen Roklanské hájenky, ale celé rodiny Kortusových, která zde žila v letech 1908 až 1933. Vyprávění o 25 letech života ve stavení na konci civilizace, pouhých 1,5 kilometru od druhé nejvyšší hory Šumavy – Roklanu, zpracovala paní Zemanová podle vyprávění své maminky Marie Kortusové, která se zde narodila.

Tuto knihu, proloženou dobovými fotografiemi, jsem přečetl s velkým zájmem a takřka jedním dechem, autorka citově ztvárnila těžký šumavský život ve stylu Karla Klostermanna.

Při psaní knihy se seznámila i se spisovatelem Karlem Petrášem, který psal rovněž o Šumavě a též blízko stylu Klostermanna. Po vydání její knihy jí dopisem poděkoval, zejména za vyplnění historického vakua 25 let v oblasti Roklanské hájenky.

Fotografie Roklanské hájenky hrály též důležitou roli v dokumentu České televize – Karel Klostermann, básník Šumavy a zbudovských blat, jehož natáčení a dalších setkání, zejména v Kašperských Horách, se paní Zemanová rovněž zúčastnila.

Další životní osudy odvály maminku Marii Kortusovou na sever, na Ústecko, kde se provdala, narodil se jim syn Josef a v roce 1940 dcera Erika. V roce 1951 odchází celá rodina Malkusova znovu na Šumavu, tentokrát však budovat pohraničí do oblasti Dolní Vltavice. Dostali přidělen domek čp. 30, který stál naproti poště, ale byl velmi malý, a protože jim bylo povoleno přistěhovat si i koně, ustájili je ve vedlejším stavení.

Paní Zemanová mi pak vylíčila mnoho zážitků z tehdejšího pobytu v Dolní Vltavici, kde si pak našla i svého budoucího manžela. Vzpomínala především nejen na školní léta, ale i na tehdejší obtížný život v obci, problémy se sháněním lékaře, na močály kolem obce, na sušení sena, slavení Prvního máje, na vojáky a mnoho dalšího.

To vše by mělo být námětem jejího knižního zpracování o Dolní Vltavici, kde by však využila i vzpomínek svých vrstevnic a přátel. Na její budoucí knížku se samozřejmě těším a přeji ji, aby i nadále byla plna optimismu a životní vitality.

8.9.2011, František Záhora, Českokrumlovský deník