čtvrtek 24 srpen 2017

 

publicita

Na tragické období našich dějin nesmíme zapomenout

Ve svých historických článcích nemohu opomenout období, které patří k těm nejtragičtějším kapitolám naší národní historie. Připomněli jsme si události z 15. března 1939, a přestože je to již 73 let, stále se nesmazatelně vrývají do paměti nejen těch, kteří je prožili, ale téměř nás všech.

V našich pohraničních oblastech však byla situace vážná a velmi napjatá již prakticky od nástupu Adolfa Hitlera k moci a vyvrcholila podepsáním Mnichovské dohody dne 29. září 1938.

Po velmi masivní kampani v předcházejícím období, kdy byli údajně utiskováni němečtí obyvatelé v českém pohraničí, došlo k připojení pohraničních oblastí k Německu, což mělo za následek postupný vnitřní rozklad a likvidaci Československé republiky a vytvoření Protektorátu Čechy a Morava.

Přijetím Mnichovské dohody však nastalo vyhánění Čechů z tohoto území, které bylo realizováno pod obrovským nátlakem a výhrůžkami. Byli to především státní zaměstnanci jako finanční stráž, úředníci, policisté a další, které Němci doslova nenáviděli. České obyvatelstvo se tak stalo vlastně národnostní menšinou, která neměla žádná práva, byl zakázán český jazyk jako úřední řeč, zrušeny české noviny, zakázán tisk českých knih, stejně jako vysílání českého rozhlasu.

Období před přijetím Mnichovské dohody bylo i podle kronikáře obce Bližná velmi neklidné. Československé orgány v této bouřlivé době vykonávaly své povinnosti, což se obyvatelům nelíbilo. Bylo vyhlášeno stanné právo, v Černé byl silniční zátaras, každý chodec byl legitimován, všechny zbraně musely být odevzdány četnictvu.

Dne 24. září 1938 byla vyhlášena všeobecná mobilizace, která platila i pro všechny koně v obci, musely být odevzdány na četnickou stanici všechny rozhlasové přijímače a uskutečnilo se mnoho dalších opatření.

Přijetí Mnichovské dohody (diktátu) bylo tak, podle kronikáře, přijato obyvatelstvem s velkým ulehčením. Česká vojska musela okamžitě opustit svá území a čekalo se na vstup německé branné moci. Pro ten účel byly všechny domy vyzdobeny květinami a postaveny triumfální oblouky. Od rána 1. října čekalo nadšeně obyvatelstvo na příchod německých vojáků, kteří však přišli až ve 13.30 hodin. První bylo auto s tlampači a filmovací kamerou, pak motocyklisté a po nich nekonečná řada všech druhů vojsk. I letadla přelétávala po 30 kusech v uzavřených formacích obec Bližnou.

Na okraji cest byly okamžitě položeny telefonní kabely a postaveny tabule, na nichž se oznamovalo, že se jezdí vpravo. V samotné Bližné bylo po dobu osmi dní ubytováno 500 alpských myslivců.

Stoupl prý enormně počet automobilů, byl zahájen opět provoz na železnici a o půlnoci 10. října byly všude na okolních kopcích pozorovány ohně z radosti nad připojením k Německu. Začal nový život „po německu“, všeobecná radost čiší i ze zápisu kronikáře.

Kronikář obce Bližná se zmiňuje též o tom, že v souvislosti s událostmi před připojením k Německu mnoho mladých mužů uteklo do Rakouska. Promovaný historik Jiří Záloha později popsal, že jedním z nich byl i občan Černé v Pošumaví František Gramlinger, který bydlel na č. p. 43. Byl povoláním kolář, živnost převzal v roce 1930 od svého otce, byl též účetním a jednatelem Spořitelní a úvěrové pokladny. Důležité je to, že po svém útěku vstoupil do Sudetoněmeckého freikorpsu, což byla vlastně tajná teroristická organizace.

S touto organizací se pak vrátil na naše území a pronásledoval, trýznil a věznil české občany. Zúčastnil se i ozbrojeného přepadení české pohraniční stanice v Kyselově a pochodu smrti s hnanci v Černé v Pošumaví.

Očitá svědkyně paní Marie Lomecká zavzpomínala, že Němci vedli tehdy vězně z koncentračního tábora z Rakouska přes Dolní Vltavici a Černou směrem k Horní Plané. A právě ve vedení vězňů byl i František Gramlinger, který patřil k těm nejhorším.

Vězni prý byli prakticky kostry potažené masem, každý hlídač je popoháněl, tloukl a kopal do nich. Gramlinger si počínal se všech nejhůře. Za veškerou svou činnost byl odsouzen k trestu smrti a 9.dubna 1946 v Českých Budějovicích popraven.

Celé toto tragické období, pro náš stát jedno z nejhorších, skončilo osvobozením v květnu 1945. Jako reakce na druhou světovou válku následoval odsun německých obyvatel z našeho území, násilně připojeného k Německu. Ale to je již jiná kapitola a nutnost nebo morálnost odsunu již nechci hodnotit.

Českokrumlovský deník: Úterý, 20. března 2012, Strana 8, František Záhora