čtvrtek 14 prosinec 2017

 

publicita

 

Pobřeží Lipna zahalil dým. Na pláži totiž vzplála bitva o Černou v Pošumaví

Ve středu zažilo několik stovek návštěvníků nevšední podívanou. Do Černé se sjeli milovníci staré válečné techniky.

ZDENĚK ZAJÍČEK

Černá v Pošumaví „Támhle jsou kluci od es es, ti už vás navedou,“ ukazuje mi německý regulovčík u ohrazeného prostoru na břehu Lipna v Černé v Pošumaví. Ptám se po vedoucím, přesněji po někom, kdo tady velí. Za chvíli má totiž vypuknout bitva o Černou v Pošumaví, střet z posledních dní druhé světové války, konstrukce toho, jak to tady tenkrát asi mohlo vypadat.

Ocitám se v jiném světě. Německý polní tábor, v něm pár pěšáků balících si bagáž. Pěchotní stanoviště s minometem, náklaďáky, polní houfnice, motorka se sajdkárou a kulometem, hlídka německých vojáků pokuřující a bavící se o čemsi mezi sebou. A kolem stany a technika. Převažuje Küblwagen KdF, alias kýblvagón, kaďour, liďák v pozemní i obojživelné verzi. Německý zázrak techniky, jehož autorem byl Ferdinand Porsche.

Klid před bouří.  Ale jen chvíli.

Mezi vojáky

„Tak co, chlapi, co vás na tom baví? Proč to děláte?“ ptám se lidově dvou mladíků v kopřivově zelených uniformách. „Člověk potká nové lidi, pěkná místa, ale hlavně technika. Jsme veterán klub, takže všichni spravujeme nějakou techniku. Já mám zrovna támhletu motorku,“ odpovídá blonďatý mladík a ukazuje k zaparkovanému válečnému skvostu.

Zatím pohoda, napadá mne. Po prvním průzkumu bojem to vypadá na příjemné povídání. Ale přichází studená sprcha, to když se ptám na jméno.

„Proč to chcete vědět? Jsem Radim, víc neřeknu,“ odpovídá. Táži se na důvod. „My máme špatné zkušenosti,“ říká a do hovoru se mísí další český Němec. Oba si postesknou, že jim mnozí lidé dokáží nadšení pro německou techniku pěkně znepříjemnit. Pro leckoho je zkrátka cokoliv německého fašismus a basta.

Ani zaměstnavatelé v práci buď nejsou nijak nadšeni z účasti chlapů na podobných akcích, natož pokud by je na vlastní oči potkali v polních uniformách Wehrmachtu. Někteří to raději před svými šéfy tají.

„My jsme válku nezažili, máme k tomu prostě jiný vztah,“ říká další muž v německé uniformě. „Vemte si, že tahle technika byla svého času světovou špičkou, kterou překonali na konci války až Američani. Většina těchto věcí je i z dnešního pohledu maximálně užitná, ani dnes by v mnoha případech nešla vyrobit lépe.“ U nedaleké dodávky vykládají zbraně rudoarmějci. Ti jsou daleko sdílnější. Jeden z nich, Jakub Kotrch z Vodňan se historicky vojenskému koníčku se věnuje pět let. Pušku má vypůjčenou, ale uniforma pěšáka Rudé armády je jeho vlastní, šitá na míru. „Jak se to nosí? Dobře, je to příjemnější, než německá uniforma. Němci měli kopřiváky, takže pod ně museli ještě nosit spodky, aby je to nedřelo,“ pochvaluje si Jakub Kotrch bavlněnou kopii uniformy.

Podobnou zkušenost potvrzují i dvě ženy v německých uniformách. „Sáhněte si,“ smějí se a nastavují svá saka. Kopřivák je skutečně na omak drsný. Nesmí se vyprat v klasické pračce, jinak kouše. Prý tak nastrouhat mýdlo s jelenem a prát klasicky, ručně. A nebo neprat vůbec.

Dohra

Bitvu o Černou uspořádal Klub vojenské historie Panzergruppe Kleist za spolupráce s dalšími kluby. Petr Jareš z klubu Polního četnictva Budweis, který akci velel, k tomu dodal: „Někdy se setkáme s názory lidí, které nám podsouvají nějaký extremismus, ale my se s ničím takovým v žádném případě neztotožňujeme. Jsme nadšenci do válečné techniky a právě proto pořádáme akce, které mají ukázat, jak to tehdy hypoteticky na konci druhé světové války tady mohlo vypadat. A to bez německé techniky a zbraní prostě nejde.“ Podle Petra Jareše je v mnoha případech zarážející, jaká technika se dokázala ve válečných stresových a stísněných podmínkách vůbec vyrobit. „Bez ní by devadesát procent dnešních technologií neexistovalo,“ shrnul výstižně Petr Jareš.

Českokrumlovský deník: Pátek, 17. Květen 2013, Strana 3

 

GLOSA

Byl to svátek se steyrem

ZDENĚK ZAJÍČEK

Byl to vždycky svátek, když mě jako malého kluka vzal děda do svého steyra. To byl totiž vyhlášený německý válečný vůz. Po válce jej děda získal pro svoji truhlařinu a udělal z něj klasický náklaďák. Ještě mám po něm volant a přední masku. A zbavil mě předsudku, to že auto sloužilo wehrmachtu ještě neznamenalo, že stejně dobře nemůže posloužit i českému truhláři. Maně si vzpomínám na nedávné protesty některých návštěvníků Zemské výstavy ve Vyšším Brodě, po nichž se kurátoři rozhodli odstranit z výstavy sochy, co kdysi patřily do sbírek Adolfa Hitlera. Pár dní pak stály nyní na nádvoří vyšebrodského kláštera jako memento nacistického řádění. Ne, lidé je prostě nevzali. Je to chyba soch? Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Liďák stával 999 marek

Nejen technika, ale i ekonomika může být inspirující. Zmiňovaný liďák je vlastně odvozená verze slavného Brouka. V meziválečném čase totiž přišel Ferdinand Porsche v Německu s nápadem postavit lidové vozítko, levný osobní automobil za 999 marek, dostupný širokým vrstvám obyvatel. Ale nemohl najít fabriku, která by takové vozidlo vyráběla. Pak nastoupil k moci Adolf Hitler, který chtěl ovládat masy lidí a nápad s široce dostupným autem se mu zalíbil. A tak bylo založeno KDF, Kraft Durch Freude. Něco mezi odborovým sdružením a leasingovou firmou.

Každý dělník a nejen dělník, který v něm byl zaregistrovaný, měl svoji spořitelní knížku, na kterou každý týden uložil zhruba pět marek. A pokud si spořili čtyři nebo pět let, dostali Brouka. Toho pak ještě spláceli. Geniálně jednoduchý systém umožnil výrobci získat peníze na investice od svých zákazníků dopředu a díky tomu bylo také možné vybudovat fabriku prakticky na zelené louce.

Zprava přišli Rusové, zleva zaútočila americká armáda           

 alt src=http://www.cernavposumavi.cz/images/stories/30db3b0a2f7a58b61379edbe2fb4f003.jpg                     

alt

Bitva o Černou v Pošumaví začala ve středu po půl páté odpoledne útokem pěšáků Rudé armády směrem od obce. „Za Stalina,“ zařval kdosi a pak už pálili jak Němci, tak Rusové. Němci měli převahu a dva z rudoarmějců se posléze vzdávají. Okamžitě jsou převedeni na přístavní molo a zastřeleni.

Po krátké pauze zazní dunění motorů z opačné strany. Blíží se Američané. Němci otáčejí houfnici a pálí směrem k blížícím se jeepům a náklaďáku. Dva, tři ruční granáty, ohlušující výbuchy, salvy z kulometů.

Američané se kryjí dýmem z dýmovnic. Pro vojáka dobrá věc, horší už pro diváky. Přestřelka s americkou jednotkou trvá déle, ale posléze Američané vítězí. Dva ze zajatých Němců (pravděpodobně původní popravčí četa) jsou odvedeni na molo a zastřeleni vedle svých ruských obětí.

Českokrumlovský deník: Pátek, 17. Květen 2013, Strana 3