čtvrtek 24 srpen 2017

 

publicita

Isidor Stögbauer poněkud zapomenutý

V oblasti současného lipenského regionu se narodila, anebo zde žila a pracovala, řada osobností s uměleckým sklonem.

Nejznámější je jistě hornoplánský rodák, básník Šumavy, spisovatel Adalbert Stifter. Přes jeho velkou lásku k Fanny Greiplové, kterou však nikdy nezískal, se dostáváme do Frymburku, kde se to rodáky s uměleckými sklony jen hemží.

Především Stifterův učitel a významný rakouský pedagog, vědec, ekonom a státník Andreas svobodný pán von Baumgartner. Jeho učitelem byl další slavný rodák, varhaník a hudební skladatel Johann Nepomuk Maxandt. Ten byl zase učitelem Šimona Sechtera, pozdějšího hudebního skladatele a profesora vídeňské konzervatoře, který vychovával slavného hudebního skladatele Franze Schuberta.

Významné místo patří rovněž pedagogovi a spisovateli Jordanu Kajetánu Markusovi, tvůrci pomníku Adalberta Stiftera nad Plešným jezerem. Však si také ve Frymburku těchto osobností váží, jak pamětními deskami, mohylou, ale i názvy restaurací a penzionů po slavných rodácích.

Ve známost vešel i spisovatel, básník a historik umění Johannes Urzidil, který obdivoval dílo Adalberta Stiftera a část svého života pak trávil v oblasti Zadní Zvonkové, kde najdeme i jeho museum. Rovněž Černá v Pošumaví má svého rodáka spisovatele a básníka Adolfa Schimanna, který byl literárně činný především v lesnickém prostředí.

Poněkud ve stínu těchto zvučnějších jmen stojí pedagog, varhaník a hudební skladatel, profesor hudby Isidor Stögbauer (též Stöckbauer). Ten se sice narodil v tehdejší obci Kuschwarda (dnešní Strážný), ale svou působností v regionu se může řadit i mezi důležité osobnosti.

Narodil se právě před 100 lety a stejně tak jako jeho otec se stal učitelem, kde své znalosti předával žákům v Horní Stropnici, Benešově nad Černou, v Rožmitálu na Šumavě a především dvacet let učil ve Frymburku. Bylo to v roce 1914 a tady se stal rovněž regenschorim farního kostela sv. Bartoloměje.

Když v roce 1925 složil na pražské konzervatoři zkoušku pro výuku varhanní a o šest let později i klavírní hudby, postupně se z něho stal klavírní a varhanní virtuos. Komponoval především varhanní, klavírní i orchestrální skladby, písně a sbory. Významné místo v jeho tvorbě zaujímá hudba církevní. Za tyto zásluhy mu byl papežem udělen čestný kříž „Pro Ecclesia et Pontifice“.

Isidor Stögbauer byl od roku 1943 ředitelem hudební školy v Českém Krumlově, poznal varhany několika kostelů a nadále komponoval.

Z hlediska toho, proč jsem se začal o tuto osobnost zajímat, je, že ještě dva roky po skončení druhé světové války byl varhaníkem kostela sv. Linharta v Dolní Vltavici. A právě zde, podle pramenů, byl hudebně velmi činný. Vytvořil zde celou jednu symfonii a deset drobnějších skladeb. Z jeho díla je možno jmenovat například skladby Toccata pro varhany, op. 63; Fantazie a fuga, op. 135; Suita pro klavír, op. 110 a další.

Stöckbauer učil a skládal i po odsunu, usídlil se pak v Linci. Zemřel v roce 1966 a je pochován nedaleko hrobu Adalberta Stiftera.

Českokrumlovský deník:  František Záhora,  30. Květen 2013