sobota 23 září 2017

 

publicita

Ve středu v podvečer pokračovala šňůra setkávání kandidátů SPOZ s Jihočechy, tentokrát ve Vimperku.

V debatě s Vimperskými zazněla řada zajímavých postřehů a námětů. Vybíráme tři dotazy, které kandidátům SPOZ položil v diskusi bývalý ředitel Národního parku Šumava Ing. Ivan Žlábek. Ten vedl park vedl devět let, ve funkci skončil v roce 2003, dnes mj. chová koně pro práci v šumavských lesích a o životě na Šumavě, s níž spojil svůj profesní život, ví své…

Všichni hovoří o nových pracovních místech. Ale jak je chcete vytvořit na Šumavě a vůbec v příhraničí?

„Já žiji u Lipna celý život. A měla jsem obrovské štěstí, že jsem tu našla práci, která mne naplňuje a ještě k tomu v oboru, který jsem vystudovala. Ale mladí lidé, moji vrstevníci, z příhraničí spíš odcházejí do měst. Šumava byla schopná uživit své obyvatele vždy, tak proč by to nešlo teď? Jenom jí musíme naslouchat a porozumět tomu, co nám nabízí. Proto považuji doslova za zločin, když vidím, jak se největší bohatství Šumavy v podobě kvalitní dřevní hmoty vyváží do zahraničí. Namísto toho, aby zůstalo u nás doma a dřevo jsme nejen těžili, ale i zpracovávali a jeho bohatství tak dokonale využili, raději jsem ničili celý navazující průmysl, pily a dřevozpracující a nábytkářské podniky. Dřevo živilo chlapy nejen na Šumavě, ale i v dalších částech jižních Čech odjakživa. Jenom při likvidaci následků řádění kůrovce a zpracování kůrovcového dřeva, které se nyní vyváží, se přímo na Šumavě najdou desítky pracovních příležitostí. A další stovky, pokud obnovíme jihočeský dřevozpracující průmysl, který zanikl i proto, že šumavské dřevo bylo nedostupné,“ soudí devětadvacetiletá inženýrka z Černé v Pošumaví  Kristína Štěrbová.

Českokrumlovský deník: Pátek, 11. Říjen 2013