úterý 30 květen 2017
  • Víte že...

    Grafitové doly byly otevřeny Schwarzenbergy roku 1812?

  • Víte že...

    V roce 1938, na základě „mnichovské dohody“ byla obec přičleněna k Německu?

  • Víte že...

    Obec založil Hirzo z Klinkerbergu roku 1268?

  • Víte že...

    Kostel Neposkvrněného početí Panny Marie, byl na místě dřevěné kaple z roku 1787 postaven v roce 1799?

  • Víte že...

    V naší obci je nejvýše položené čapí hnízdo v České republice?

Osud kostela v Dolní Vltavici

V pátek 13. června jsem byl pozván na menší oslavu zahájení letošní sezony v jednom penzionhotelu v Dolní Vltavici se žádostí uspořádat besedu či přednášku o historii naší obce. Vedle hlavních představitelek obecní samosprávy pozvání přijala a zúčastnila se paní Erika Zemanová, které v nedávném období vyšla druhá knížka, tentokráte o Dolní Vltavici, kde vzpomíná na kus zde prožitého života. Povšimněme si na začátek data uvedeného v úvodu, pátek třináctého má většina lidí zafixován jako nešťastný den. Dokonce existuje fóbie z tohoto data, která má velmi pěkný název paraskavedekatriafobie. Nic takového zde však nebylo ani v náznaku, všichni přítomní byli dle reakcí spokojeni jak s celým programem, tak i s vlastní besedou o historii. Po části jaksi povšechné jsem podrobněji zacílil přímo na Dolní Vltavici, o jejíž historii byl evidentně větší zájem. Zejména té nejposlednější, zániku a zaplavení obce Lipenskou přehradou, o tom, jaké památky se při tom zničily nebo zda se zachovaly, byla věnována závěrečná část besedy. Rozhodl jsem se proto, že v tomto článku přiblížím osud historicky cenné památky, kostela v Dolní Vltavici, který před zbořením a zatopením figuroval na seznamu chráněných památek. Co se týče založení původního kostela, již zde se prameny poněkud rozcházejí. Kronikář Dolní Vltavice uvádí, že kostel se připomíná již v roce 1346 při zřízení pražského arcibiskupství, kdy kostel patřil pod doudlebský děkanát. Podle webu Zaniklých obcí byl založen v roce 1355, další prameny uvádí, že byl založen před rokem 1350 klášterem ve Schlöglu a poprvé připomínán až v roce 1355, kde je uváděn farář Johannes. Tento původní kostel byl postaven v gotickém stylu, podle některých pramenů byl zničen v husitských válkách, ovšem prokázáno to není. Každopádně však byl kostel úplně zničen ve válce třicetileté. Na jeho místě byl pak postaven pouze malý kostelík v barokním stylu v letech 1725 až 1726 a teprve v roce 1767 nechal kníže Josef I. ze Schwarzenberka postavit kostel nový, který byl vysvěcen 22. května 1770. Kostel byl zasvěcen sv. Leonardu (Linhartovi), kterého řád cisterciáků ctil jako patrona oráčů a chovatelů dobytka. Tehdy bylo kostelů zasvěcených tomuto svatému v Čechách velmi málo, a tak byl kostel navštěvován zemědělci ze širokého okolí. Byli totiž přesvědčeni o tom, že když se přimluví u sv. Leonarda, tak ten ochrání jejich zvířata od různých nemocí. Kostel byl spravován premonstráty ze Schlöglu, kteří již v roce 1529 vydaly řád pro poutě konající se v místě zasvěceném sv. Leonardu a jeho součástí byly i slavnosti obětních zvířátek. Proto i v Dolní Vltavici místní kovář vykoval železné figurky obětních zvířátek a kostelník je pak prodával sedlákům za dva až tři krejcary. Dle pramenů bylo chováno ve vltavickém kostele 18 železných obětních zvířátek, které byly majetkem kostela. Přítomní poutníci přicházeli ke skříním, podle velikosti svého majetku si koupili obětní zvířátka, před hlavním oltářem se pak pomodlili a prosili o přímluvu sv. Leonarda. Nakonec vrátili obětní zvířátka zpět do skříně, aby mohli obětovat zase jiní. Tento nový kostel byla 34 metrů vysoká rotundovitá stavba s cibulovitou věží, bylo zde pět oltářů, kopulovitá klenba byla vyzdobena freskami představujícími osm blahoslavených. Chór byl spojen s chrámovou lodí vítězným obloukem, ozdoben hodnotnými stropními freskami. Na chóru po obou stranách varhan byly na zdi obrazy sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého, českých patronů. Okna z olovnatého skla byla ručně malována, cenné varhany byly od Leopolda Breinbauera z roku 1896. Krásu kostela zvyšoval široký žulový vstupní portál. V kostele stávala busta neznámé světice, řezbářská práce z konce 14. století, takzvaná Vltavická madona, jedno z nejstarších gotických děl Šumavy. Podle odborníků pochází ze skupiny umělců kolem mistra Parléře. Na hlavní věži kostela byly dva zvony, malý bez nápisu a ozdob, větší měl na jedné straně vypouklý reliéf Ježíše Krista na kříži a na druhé straně reliéf Panny Marie s Ježíškem v náručí. Tolik velmi stručně o kostelu, kde bylo ovšem ještě mnohem více zajímavých a cenných památek. Prakticky vše se zachovalo až do výstavby Lipenské přehrady. Osud obce Dolní Vltavice byl již zpečetěn, ovšem o kostelu se zpočátku uvažovalo, že zůstane zachován, byl památkově chráněn. Nakonec však ředitelství vodního díla Lipno odkoupilo kostel spolu se hřbitovem, márnicí a dalšími objekty za odhadní cenu 89 957 Kč a vše se připravovalo k demolici. V květnu 1958 byla na kostela rozebrána střecha a pak musel být odstřelen, protože při nízkém stavu vody vyčnívala věž z vody. Údajně dokonce kolovala historka o tom, že když se věž kostela odpálila, jeho cibulovitá báň se stále vracela k místu, odkud téměř 200 let shlížela do krajiny. Zachráněna byla především gotická plastika světice a uložena do sbírek Alšovy jihočeské galerie. Je to plastická socha z lipového dřeva, vysoká 33 centimetrů, poněkud poškozená a dvakrát, v roce 1934 a 1967, byla opravována. Varhany z roku 1896 byly převezeny do kostela ve Vlachově Březí, několik soch z kostela má být údajně v kapli poutního kostela ve Lhotě u Svaté Anny na Strakonicku, obětní zvířátka mají být v městském muzeu v Nových Hradech a ostatní cennější věci v muzeu v Českém Krumlově. Tolik podle pramenů, sám jsem to nikdy nezjišťoval. Dolní Vltavice se od té doby dokonale změnila, pamětníci ubývají, vzpomínky vyprchají. Současní obyvatelé, převážně chataři, chalupáři a majitelé penzionů, restaurací a hotelů, členové ze základny Vodní záchranné služby a mnozí další, spolupracují s obcí Černá v Pošumaví při vylepšení vzhledu osady a možné obnově některých dřívějších památek, čerpajíc přitom ze slavné historie své obce.

Českokrumlovský deník: František Záhora, 26. Červen 2014