neděle 17 prosinec 2017

 

publicita

alt                   Už je to historie - Když hospodařil státní statek

Již několikrát jsem zmínil fakt, že historie je mým dlouholetým koníčkem a vším tím, co mi dělá téměř každodenní radost. Snažil jsem se to zhodnotit mnoha články, zejména z oblasti regionální historie, které měl čtenář možnost si přečíst na novinovém papíře okresního periodika.Málem si někdy připadám, že jsem zapomněl, co je vlastně mé původní povolání.Zapomněl? Kdepak. Jsem dosud neaktivním účastníkem toho pravidelného rytmu zemědělských prací, velice často se mi vybavují a vracejí vzpomínky na dlouhá léta prožitá v zemědělském podniku. Pro generaci dnešních třicátníků je to vlastně již historie a tak si myslím, že není na škodu připomenout ve zkratce období hospodaření na polích a ve stájích. V našem polipenském regionu se to týká státních statků hospodařících nejprve samostatně a od roku 1971 pod hlavičkou Oborového podniku Šumava, který se postupně dalšími delimitacemi rozrůstal. Delimitace probíhaly i uvnitř podniku a tak v roce 1976 vznikl sloučením statků Černá a Frymburk velký odštěpný závod Frymburk. Jeho součástí byly nejprve výrobní provozy Černá, Frymburk, Horní Planá, Světlík, Zvonková a Pasečná, později se z Frymburku vydělil provoz Milná a Pasečná se rozdělila na Přední Výtoň a Pasečnou.Vedle toho existovaly provozy pomocné pod názvy Pomocná výroba, Těžká mechanizace, Stavební oddělení a Závodní kuchyně. Výměra zemědělské půdy na celém závodě Frymburk činila přes 10 tisíc ha, na ploše kolem 2 700 ha se pěstovaly obiloviny, na 280 ha stonkový len, závod měl v průměru 3 500 ks skotu, z nichž 2 400 ks tvořily dojnice.Průměrný počet pracovníků byl přes 800, z toho přes 100 osob bylo THP. Předmětem tohoto článku je však pouze provoz Černá v Pošumaví, který v plnění plánované celkové i tržní produkce hrál vždy významnou roli.Obhospodařoval kolem 1800 ha zemědělské a 1200 ha orné půdy, průměrně choval 950 ks skotu, práci zde nacházelo kolem 110 zaměstnanců.Výsledky hospodaření byly v jednotlivých létech různé, do „společného krajíce“ odštěpného závodu však více přispíval v oblasti živočišné výroby.Velice dobře si vedl jak ve výrobě, tak i v dodávce mléka, kterého do mlékárny dodával v průměru přes 1 800 tis.litrů za rok a míval pravidelně i velmi dobré zatřídění podle kvality. Ovšem ani na poli to nebývalo tak špatné, provoz pěstoval kolem 500 ha obilovin, z toho téměř 300 ha jarního ječmene a necelých 200 ha žita / v roce 1981/ a něco málo ovsa. Výnosy se celkově pohybovaly na úrovni 3,2 tuny z 1 ha.Přesto právě uvedený rok nesplnil provoz Černá výrobu ani obilovin, ani objemné píce, ani stonkového lnu. Nejlepšího výsledku v rostlinné výrobě a zejména ve výnosu obilovin dosáhl provoz v roce 1977 ( z 574 ha byl výnos 3,34 t z ha), pod úrovní 3 tuny z ha byl v šesti létech z deseti.Výsledek opět většinou zachraňovala dojivost krav. Svou roli zde, ale i jinde v zemědělství, sehrávalo počasí, které v té době ukazovalo zejména zemědělcům naší oblasti svou nepříznivou tvář. Tehdy se často všude jinde pracovalo na polích, stačilo však vyjet nad Hořice, na katastr Černé a počasí bylo o mnoho procent horší. Ve vzpomínce mi zůstal zejména rok 1984. Tehdy bylo dosaženo nejvyšší výroby obilovin v historii jak v republice, tak v Jihočeském kraji i v Oborovém podniku Šumava. Pro Statek Frymburk to však byl rok velmi neúspěšný. Jako jediný v OPŠ dosáhl nejnižšího výnosu ve sklizni obilovin, nesplnil ani objemnou píci ani stonkový len.Příčina byla již na jaře, kdy bylo nutno zaorat 700 ha ozimého žita, což byla zhruba polovina celkové plochy a nahradit ho jarním ječmenem. Z této plochy jen provoz Černá zaorával 221 ha.Zpočátku průběh vegetace byl poměrně slibný, ještě přede žněmi byla naděje na dobrý výnos. Pak ovšem velmi nepříznivé počasí s malým slunečním svitem a neustálými dešťovými srážkami způsobilo, že žně mohly být zahájeny až 3 září.Jenomže hned následující den začalo znovu pršet a období dešťů trvalo až do 10 října. Na polích statku stálo 80 kombajnů, všichni již měli sklizeno a přijeli na výpomoc, sklizeň se doslova kradla po hodinách.Začátkem října stálo ještě mnoho žita a ječmene a všechny ovsy a tak se vjelo i do podmáčených polí a sekalo se za každou cenu.Obilí o vysoké vlhkosti nestačily sušičky zpracovávat a tak se na všech vhodných místech hromadily zásoby obilí, které se neustále přehazovalo, přesto docházelo k plesnivění a překyselení.Provoz Černá i při této situaci nakonec své úkoly splnil. Vytrhal se i stonkový len, ale neprodal se. Balíky se ukládaly do stohu na poli před Dolní Vltavicí a zůstaly tam i v dalších létech. Čemolen tehdy odmítl celé množství ve výši 22 vagonů lnu vykoupit, neboť byl nedorosený. Nesplnila se též objemná píce na Černé, výpadek činil v přepočtu na krmné období ztrátu 27 dní plného krmení.Živočišná výroba tehdy své úkoly splnila.Počasí a nesplnění úkolů vedlo k vyhrocení situace na provoze, někteří dobří traktoristé dali výpověď, nakonec muselo být přistoupeno k výměně vedoucího provozu. Tolik jen malý náhled na jeden úsek celé bohaté činnosti statků, která postupně skončila po roce 1990 a současný stav již většině připadá normální, pouze pamětníci a tehdejší aktéři mohou vzpomínat.

Českokrumlovský deník, 14.7.2014,František Záhora