pátek 24 listopad 2017

 

publicita

VÁLEČNÉ A POVÁLEČNÉ UDÁLOSTI NA ČESKOKRUMLOVSKU– DÍLVII.

V prázdných usedlostech zůstala hospodářská zvířata

František Záhora – kronikář

Černá v Pošumaví

V seriálu, který mapuje poválečné období v naší oblasti, lze teoreticky oddělit dvě důležité dějinné události – odsun německého obyvatelstva a následné osídlení. Prakticky se však obojí vzájemně prolínalo, neboť první dosídlenci přicházeli do obce, ve které stále ještě žilo původní německé obyvatelstvo.

Kronikář pan Nekovařík v roce 1947 napsal do obecní kroniky Frymburku: „Je skutečností, že je zde i celá řada lidí, kteří nepřišli do pohraničí s úmyslem trvale se usídlit a založit si nový život a existenci, ale přišli proto, aby se obohatili a po čase odešli. Je to smutný úkaz, ale je to skutečnost. Dochází také k tomu, že domy, které nejsou osídleny, jsou násilně otevírány a vykrádány. Jsou vytrhávány podlahy, rozkopávána kamna a zdi a hledají se nějaké poklady. Dochází tak k velikému ničení a domy a objekty vůbec chátrají a stávají se nepotřebnými a nevhodnými k dalšímu dosídlení“.

Po provedeném odsunu pak byla mnohde situace téměř katastrofická. Např. již dříve citovaný dosídlenec František Novotný z Muckova vyprávěl jak po barácích zbyl veškerý dobytek, drůbež, prasata, koně, ovce. „Nebyl nikdo, kdo by to krmil“, říká Fr. Novotný a pokračuje „ a nebylo ani čím krmit. Tak jsme veškeré zvířectvo odvázali od žlabů a vypustili ven do volné přírody, kde se stádo čítající asi 150 kusů volně páslo až do prvních mrazíků. Nebyla žádná evidence a tak si každý postupně vzal z dobytka, to co potřeboval. Zařezávali se ovce, někdo vyměnil tele za velkou jalovičku. To, co pak zbylo, jsme nahnali do ohrady a po projednání v Krumlově jsme dobytek hnali přes Slavkovice a Černou do Hůrky, kde se nakládal do vagonů na dodávku“, uzavírá František Novotný.

Stejnou situaci popisuje rovněž kronika obce Frymburk, kde se potýkali rovněž s problémem zajištění a nakrmení dobytka v prázdných usedlostech. Tam prý jej podle kategorií svedli do stájí, kde ho museli ošetřovat a krmit dosud neodsunutí Němci.

V Pamětní knize Dolní Vltavice napsal tehdejší kronikář František Nejedlý: „Po odsunu Němců zůstává v obci mnoho budov neosídleno a značná výměra polí neobdělána. Poněvadž na další dosidlování a úplné osídlení obce není naděje, je dobytek z neosídlených hospodářství prodáván, neb posílán na Slovensko a do Slezska, neobydlené budovy ponechány svému osudu.

Rovněž Erika Zemanová ve své knize Vzpomínky na mládí aneb Zatopené domovy popisuje tuto část dolnovltavických dějin: „Všichni Němci, než na ně přišla řada k odsunu, pracovali také v hospodářství, které už bylo bez majitele a starali se o jejich zvířectvo. Po odsunu všech německých občanů zůstala v obci větší část domů neobydlena. Nebyl nikdo, kdo by nakrmil a podojil krávy, a tak byla zvířata ze stájí vyhnána. V přírodě běhala volně celá stáda krav nevydojených i několik dnů, než se rozhodlo, kdo si jich ujme. Zvířata byla pak pochytána a prodána do vnitrozemí“.

Zkonfiskovaný majetek po odsunu německého obyvatelstva dostávali noví vlastníci z vnitrozemí na základě přídělové listiny. V Černé např. dosídlenec Jan Strnad dostal příděl na usedlost čp. 10 a až do odsunu jej obývala jeho rodina s rodinou Němce Johanna Osena, který býval v obci starostou.

V kronice obce Černá v Pošumaví najdeme i text přídělové listiny do obce Mokrá, který zní: - :   Plně slib budovatelského programu Gottwaldovy vlády ze dne 8. července 1946, vydává Národní pozemkový fond při Ministerstvu zemědělství, k dokončení velkého osidlovacího díla tuto     p ř í d ě l o v o u      l i s t i n u , podle níž se uskutečňuje převod vlastnictví zemědělského majetku novým přídělcům, kteří nabyli tohoto vlastnictví dnem převzetí půdy do držby na podkladě dekretů o vlastnictví, jim vydaných.

Jak píše Erika Zemanová – při přídělu dostávali přednost občané, kteří se prokázali odbojovou činností. Další volná místa přišli obsadit jak lidé z vnitrozemí, tak i ze Slovenska, rovněž byly nalákány národnostní menšiny ze zahraničí, většinou reemigranti z Rumunska. Obec Dolní Vltavice se pomalu osidlovala novými lidmi. Postupně byly obsazeny domy, které sloužily ke službě obyvatelstva jako obecní správa, obchod se zbožím, hospoda, pošta. Zemědělské usedlosti zůstaly skoro všechny opuštěné, zájem byl o domy, v kterých byly vybavené řemeslnické dílny. Ty byly převzaty do užívání na krátkou dobu. Když osídlenci zjistili, že se zde neuživí, odešli. Tím zůstala do dalších let většina domu opuštěna. Vystřídali je další, kteří si mysleli, že jdou za lepším. Z původních asi 400 obyvatel v Dolní Vltavici jich osídlilo jen 20 rodin, někteří bez dětí a několik jedinců.

Českokrumlovský deník, úterý 29.září 2015