neděle 23 červenec 2017

 

publicita

Byl  pozdní večer - první máj - večerní máj - byl lásky čas. Téměř všem známé verše  lyricko-epického  díla  věhlasného českého básníka nám připomínají, že přichází opět onen čarodějný měsíc, měsíc jara a lásky.

Báseň  Karla Hynka Máchy - „Máj" byla vydána v roce 1836  a inspirovala mnoho generací studentů, kteří příchod jara oslavovali festivalem pod názvem Majáles.

Studentský rej

Ten první poválečný vznikl u nás v roce 1956 a již tehdy vzniklo slavné heslo „Nebojte se Pražáci, ještě jsou tu študáci", které pak bylo i ústředním motem majálesů v šedesátých létech. Přestože jsem nebyl přímým účastníkem žádného majálesu, v té době jsem v Praze studoval a heslo znal. Samozřejmě, že vznikala i jiná hesla a provolání a tak prakticky od samého počátku bylo vše sledováno státními a stranickými orgány, docházelo i k zatýkání  a postupně bylo řízeno pod patronací Československého svazu mládeže / ČSM/.
Osobně však mám stále na studentské máje příjemné vzpomínky. Zejména můj první v roce 1961, který jsme prožívali v Lubenci u Karlových Varů, kde jsme vykonávali osmiměsíční praxi. Byli jsme sice v průvodu, ale už si nevzpomínám na jeho průběh, uvízl mi však v paměti právě onen večerní máj - lásky čas.Ten májový večer byl tehdy opravdu teplý, byli jsme jen v košilích na májové veselici a i to zaláskování tam bylo přítomno.

Následující Máj roku 1962 jsem v Praze prožil v průvodu a protože jsem musel nést transparent / jsa velký, silný a „blbý" /, nijak nadšený jsem nebyl, zejména po skončení, kdy řada jiných spolužáků se věnovala příjemnějším věcem, my s transparenty jsme museli  s nimi zpět a z Letné do Dejvic to přece jen chvilku trvalo. Stále to však bylo ono téměř bezstarostné studentské období, kdy člověk netušil, co může následovat po příchodu do zaměstnání.

První máj u Lipna

Zde bych chtěl připomenout 1. Máj roku 1971, kdy jsem pracoval jako vedoucí hospodářství Bližná na Státním statku Černá v Pošumaví. Byl to můj první máj po příchodu na Statek a hned se „nepovedl". S notným předstihem se tehdy na poradě vedoucích řešilo zabezpečení oslav 1. máje a zejména účast pokud možno všech zaměstnanců. Vedoucí byli přímo zodpovědni za to, že plnou účast zabezpečí a v průvodu půjdou v čele svých podřízených. Byl jsem ve funkci na Bližné od ledna toho roku, přímo v osadě jsem bydlel a tak se i slušelo zúčastnit se některých tradičních akcí spolu se sousedy, potažmo zaměstnanci a mými podřízenými. Začalo to již o velikonocích a poslední dubnová noc, v předvečer prvního máje, nemohla být vyjímkou. Vedle pálení čarodějnic se stavěla májka, ale především jsme se veselili a samozřejmě popíjeli prakticky až do rána. Tak se stalo, že odjezd na májový průvod do Horní Plané jsme nejenom já, ale i někteří ostatní, nestihli. No, lidem to prošlo, já však měl nejenom skvrnu v posudku, ale i ředitelskou výtku a finanční postih. Dodnes nevím, kolik lidí z „mého" hospodářství se oslav zúčastnilo, vím jen, že zvítězila Horní Planá, protože to měli doma a počítal  se každý, i když se díval jen z okna.

Alegorické vozy

V dalších létech jsem se již zúčastňoval, především také kvůli dětem, kteří ještě jako malé se těšily, zejména na alegorické vozy. Většinou jsme prošli Horní Planou náměstím nahoru a zpět dolů, kde byla tribuna a na ní představitelé místního a okresního formátu, samozřejmě, že nechyběl představitel sovětských vojsk dislokovaných v Boleticích. Většinou se všichni těšili na průjezd alegorických vozů, které byly často , zejména u hornoplánských firem, poměrně vtipně připraveny. Z vlastní zkušenosti vím, že projevy představitelů se moc nesledovaly, lidé se zde třeba po nějaké době potkali a tak si povídali mezi sebou, často o jiných tématech než byla prvomájová oslava. Obchody se otevíraly až po skončení projevů a tehdy bylo hlavním úkolem účastníků koupit a přinést domů banány, případně jiné ovoce.

Revoluční zlom

Po roce 1989 skončila i éra těchto průvodů, dobrovolně povinně se již nikam nemusí, jen politické strany oslavují, samozřejmě každá po svém. Přesto všechno vzpomínám na první máje v dobrém a mohu říct, že jsem je měl v podstatě rád, v mládí samozřejmě více, připadal mi ten den jaksi slavnostnější, což o současných, většinou přehlušených sekačkami a motorovými pilami, říci nelze.

Připomeňme si tedy ten letošní nejenom lásky čas, ale i to, že je to od roku 1890 mezinárodní Svátek práce.

PS. Vzkaz obyvatelům Českého Krumlova a ostatních níže položených oblastí: „ Polibte svou vyvolenou pod rozkvetlou třešní, což se nám „ šumavákům", vzhledem k absenci rozkvetlosti jakéhokoliv stromoví, málokdy podaří.

Českokrumlovský deník, 26. 4. 2010, František Záhora