sobota 23 září 2017

 

publicita

Na současném pravém břehu Lipenské přehrady byla v minulosti řada samostatných obcí, které po 2. světové válce a především po odsunu sudetských Němců postupně zanikaly.

Jednou z takových obcí byl i Kyselov, německy  Sarau, kde příčinou zániku byl i vznik přehrady, ale zejména dislokace jednotek pohraniční stráže.

Letos je možno si připomenout dvojí výročí kolem Kyselova. Jednak jeho sloučení s obcí Dolní Vltavice před šedesáti lety a jednak jeho oficiální zánik před padesáti lety.

Tehdejší samostatná obec Kyselov spolu s Kozí Strání přešla k 1. lednu 1950 pod společnou správu Dolní Vltavice, což vyvrcholilo oficiálním připojením k 1.lednu 1953.

Údajný zánik

Z Kyselova bylo v r. 1946 odsunuto šedesát německých občanů, zůstalo zde pouze deset mužů a sedm žen v pěti popisných číslech. Na Kozí Stráni zůstala jedna rakouská rodina, k ní pak přibyl jeden dosídlenec, ovšem i ti se do roku 1948 odstěhovali a vesnice zůstala prázdná. Její údajný zánik proběhl již v roce 1952.

Oficiálně již obec nebyla osidlována, Kyselov osídlili pouze čtyři rodiny, které však v krátké době přesídlily do Dolní Vltavice a tak zde zůstalo pouze několik samot podél silnice. V roce 1947 se uvádí, že v Kyselově byla pouze stanice SNB, pila a celnice. Na jaře 1954 se i poslední zbytky vystěhovaly a obec zůstala prázdná.

Do zátopové oblasti byla obec Kyselov spolu s osadou Kozí Stráň začleněna k 1. 7. 1958, kdy byl ohlášen její úplný zánik, oficiálně však zanikla k 1. 7. 1960. Obec byla tehdy přičleněna k Horní Plané a to jako prázdný katastr, bez osídlení a v roce 1964 pak opět připadla Černé v Pošumaví.

Založení Kyselova se udává rokem 1457, kdy je uváděn v listině spolu s dvaceti leníky z kláštera Schlägl. Ovšem ve skutečnosti, když toto území daroval Jindřich z Rožmberka klášteru Schlägl, byl pověřen jistý Bavorák již v roce 1308 klučením lesa a výstavbou dvora. Ten se objevuje v roce 1332 jako „Dvůr před Vltavou" / Hoch vor Wulda/ , později i dům „ U Boara", který právě onen „Bavorák" vystavěl spolu s mlýnem a jehož jméno se zachovalo až do konce 2. sv. války.To je jednoznačným důkazem, že zde panoval čilý ruch, neboť právě tudy vedla stará soumarská cesta.

Vysídlení obce

V roce 1921 se uvádí v Kyselově celkem 453 obyvatel a 60 domů, v Kozí Stráni pak 208 obyvatel a 31 domů. Ještě v roce 1939 měl celý Kyselov celkem 457 obyvatel, v r. 1950 se zde uvádí pouhých 18 obyvatel.

Po naplnění Lipenské přehrady a vytvoření zakázaného pásma, zůstala na Kyselově pouze jednotka pohraniční stráže. Kyselov patřil a stále ještě , především svým katastrálním územím, patří k obci Černá v Pošumaví, ovšem styk s druhým břehem byl pro většinu obyvatel omezený. Na druhou stranu sice jezdil z Dolní Vltavice lodní převoz, ale kdo neměl propustku, stejně se tam dostat nemohl. Převoz většinou sloužil zemědělcům a lesákům, osobním převozem jezdili vojáci pověření vedením některých kroužků na škole a na Kyselov zase funkcionáři a pomocníci pohraniční stráže.

Pozemky na Kyselově obdělával Statek Černá v Pošumaví, konkrétně hospodářství Bližná, což bylo pro velkou vzdálenost velmi pracné, zdlouhavé a nákladné. Teprve po sloučení se Statkem Frymburk v roce 1976 , zdejší pozemky obhospodařovalo hospodářství Přední Výtoň, respektive Pasečná a na části Kozí Stráně pak hospodářství Zvonková.

Po roce 1989 se uskutečnilo několik setkání představitelů obcí Černá v Pošumaví a Schlägl, buď v rámci předávání Betlémského světla, setkání hasičů a v letních měsících bylo několikrát povoleno otevření hranic pro obě strany. Větší zájem byl ovšem ze strany rakouské, občané Černé moc aktivní nebyli. Poslední větší akcí, kde se spolu sešlo větší množství obyvatel obou obcí, byl náš vstup do Schengenského prostoru. Zde padly poslední překážky ve formě hraniční závory přes cestu.

Obec Černá v Pošumaví se za toto období přičinila i o obnovení několika křížů na Kyselově, stavěla se zde i májka, několik let se usilovalo o otevření hraničního přechodu. To se však nepovedlo a zájem z obou stran postupně zeslaboval.

O Kyselov dnes jeví zájem především turisté z ostatních částí republiky i cizinci. Obyvatelé Černé v Pošumaví se na tato místa vypraví přece jenom o něco méně.

Českokrumlovský deník, 22.ledna 2010, Ing. František Záhora