sobota 18 listopad 2017

 

publicita

Válečné a poválečné události - díl 2

 

       

VÁLEČNÉ A POVÁLEČNÉ UDÁLOSTI NA ČESKOKRUMLOVSKU

Po odsunu Němců začalo rabování jejich obydlí (2)

FRANTIŠEK ZÁHORA, kronikář

Černá v Pošumaví

Po odchodu Američanů přišli čeští četníci, kteří měli stanici v Černé v budově dnešního obecního úřadu. A postupně začalo osidlování.

Dosídlenců, podle paní Kholové, zde bylo velké množství. Byli to zpočátku oni zlatokopové, chodili od baráku k baráku, někteří vytahovali i stranické legitimace, snažili se vyrabovat, co se dalo.

Četníci se většinou zajímali o všechny nově příchozí. Němci, kteří zde ještě stále žili, si nestěžovali, většinou byli zalezlí doma.

V další fázi pak již se začaly připravovat odsuny, přijeli noví, neznámí mladí četníci, byla ustanovena komise, která určila, jak, kde a kdo bude odsuny provádět. Němci však prý byli dobře informováni o odsunu, někteří bydlící blíže, například z Dolní Vltavice, Radslavi, Mayerbachu, utíkali sami, převedli i dobytek do Rakouska. To byl ten začátek, pak byly odsuny již přísně organizované. Přestože museli v roce 1938 před nimi utíkat, aby je nezastřelili, přes všechnu hrůzu, kterou jim způsobili, bylo jim odsunutých Němců líto.


 

Po odsunu se ještě více začaly statky rabovat, řada nově příchozích neměla potuchu o hospodaření, často chodili na Jestřábí zeptat se, jak se která práce v zemědělství vlastně dělá.

Teprve v další vlně přišli dosídlenci, kteří vytvořili základ postupného zalidnění obce i hospodaření na opuštěných statcích. Někteří z nich přišli ještě v době, kdy zde byli Němci, většina však až po jejich odsunu.

Hospodaření na vlastních, přidělených pozemcích, nemělo však dlouhého trvání. Jestřábí spadlo do první etapy vyvlastnění a znárodnění, jinde začala vznikat Jednotná zemědělská družstva, současně s nimi Státní statky.

Mimo několik jednotlivců, kteří uměli hospodařit, byla kolektivizace pro řadu ostatních vlastně vysvobození. Hospodařit neuměli a tak vznik JZD vítali.

Českokrumlovský deník: Úterý, 25. Srpen 2015, Strana

DĚDIČNÁ ŠTOLA JOSEF

Památná stavba je zdobená knížecí korunkou a růží

FRANTIŠEK ZÁHORA, kronikář

Černá v Pošumaví

Obec bývala neodmyslitelně spjata s dolováním a těžbou grafitu. Od konce 18. století až do roku 1998 se zde na různých místech a s různou intenzitou tato surovina dobývala. Největšího rozmachu bylo dosaženo na přelomu 19. a 20. století, zdejší doly patřily po několik desetiletí k nejvýznamnějším světovým producentům grafitu.

Jedním z pozůstatků po kdysi významné těžbě je vyústění Schwarzenberské Josefovy štoly nedaleko osady Mokrá. Kamenný portál, nad vyzděným obloukem římsa se slepým vlysem, po stranách s volutami, je zakončen dekorativním podstavcem s knížecí korunkou. Dá se říci, že se jedná o památnou stavbu o celkové délce 2 240 m, která sloužila jako odvodňovací kanál směrem k šachtám v oblasti Mokré a s jejíž ražbou začala Eggertova společnost v roce 1897.

Stavbu potkávalo mnoho problémů, zejména kolem průsaku vody a propadání terénu, takže se vše vleklo až do roku 1937, kdy se zřítila šachta Anna a práce byly zastaveny.

V roce 2001 zde provedla Česká speleologická společnost hydrogeologický průzkum v délce 1290 m. Hlavním doporučením bylo zachovat částečně porušený vstupní portál jako historický objekt. Ten sice leží v katastrálním území Černé v Pošumaví, ta však není jeho vlastníkem. Od doby, kdy skončilo dolování na Mokré se však nikdo o tento objekt nestaral.

Při bližším zkoumání se přišlo na to, že se vlastně neví, kdo je vlastníkem. Nehlásili se ani vlastníci tuhových dolů, ani Lesy ČR, ani památkáři, až teprve Ministerstvo životního prostředí potvrdilo, že objekt vlastní, avšak nemá prý prostředky na opravu.

Obec Černá v Pošumaví považuje Josefovu šachtu za jistý druh památky a tak nemohla nečinně přihlížet, jak objekt chátrá, ale také okolí neskýtá zrovna příjemnou podívanou. Obec si od MŽP portál s částí okolí pronajala a vlastními prostředky jej opravila. Důvodem je též skutečnost, že obec vybudovala naučné stezky, jejichž dvě trasy končí právě u štoly Josef.

Podle pracovníků podnikatele Jana Olžbuta z Č. Budějovic, kteří prováděli rekonstrukci a údržbu objektu, opravy postupovaly následovně: “Především bylo nutno odstranit veškeré polomy, spadlý strom, který ležel přímo na portálu a vyřezat všechny okolní nálety. Celá levá i pravá strana podezdívky se musely rozebrat a opět celé postavit znovu. Původní rozbitá a nevzhledná mříž byla nahražena novou, kterou vykoval umělecký kovář. Stavbu doplněnila pětilistá růže tak, aby byl zachován historický ráz objektu. Dále bylo nutné vyčistit veškeré ornamenty, což je odborná kamenická práce, vše bylo zhotoveno kamenickým strojem, tzv. jehlovým oklepávačem.

Objekt byl silně porostlý mechem a nánosem krusty. Nepoužívaly se, vzhledem k protékající pitné vodě, žádné chemické prostředky, i když jinak objekt by chemické čištění vyžadoval. Vedle samotné stavby jsme doplnili schodiště, opatřené zábradlím, můstek před vchodem, aby bylo možno nahlédnout dovnitř chodby. Vnitřek chodby se vyčistil. Kolem stavby se vše obsypalo kamenem, aby hlína a zem neležely na stavbě. I proto bylo provedeno odvodnění objektu. Objekt je zpevněn železnou konstrukcí.

Přibyla nová příchozí stezka, štěrkovitá v začátku s dřevěným můstkem. Na okraji, kde bude zasazen panel Naučné stezky trasy B a C bude postaven kolostav.

Kanálem protéká čistá, velmi kvalitní voda, 6° C teplá. Je tam v uzavřeném prostoru trkač, kterým se přivádí voda do nedaleké chatové osady Na Výsluní. Je pitná.

Českokrumlovský deník: Středa, 19. Srpen 2015, Strana 2

Válečné a poválečné události - díl I.

VÁLEČNÉ A POVÁLEČNÉ UDÁLOSTI NA ČESKOKRUMLOVSKU

Američtí vojáci z první várky byli velmi přátelští (1)

FRANTIŠEK ZÁHORA

Černá v Pošumaví

Pokládám za velmi cenné, že se mi podařilo uskutečnit rozhovor prakticky s jediným člověkem, který v Černé v Pošumaví žil a poznal život před válkou i po jejím skončení.

Paní Marie Lomecká-Kholová se přistěhovala do tehdejší obce Schwarzbach (Černá v Pošumaví), kde její otec Jiří Adamovitsch zakoupil v roce 1930 od Státního pozemkového úřadu statek Jestřábí, jenž byl vyvlastněn knížeti Schwarzenberkovi.

Zde nastoupila do 1.třídy Obecné české školy v Hůrce, kterou stavěla Pošumavská jednota, na jejíž stavbě pracovali, či se na výstavbu skládali všichni Češi, kteří tehdy mohli.

Po skončení obecné školy odešla na studia do kláštera sv. Josefa v Českých Budějovicích, kde byla až do roku 1940, kdy Němci všechny české školy uzavřeli.

Na statku Jestřábí tehdy pracovali samí Němci, pouze šafáři byli Češi. Vzájemná spolupráce byla prý poměrně dobrá až do roku 1937, kdy přijel do Horní Plané Konrád Henlein.

Ten plamenně řečnil a úplně nainfikoval německé občany tak, že situace začínala být velmi nebezpečná. Mladí chlapci, kteří vytvořili skupiny Hitlerjugend, postupně zvyšovali nenávist k Čechům a dokonce pana Adamovitsche, s kterým dosud dobře vycházeli, chtěli pověsit. Když byla situace již velmi vyostřená, rozhodli se rodiče 28.září 1938 k útěku. Na povozech odjeli nejen šafáři, ale i Slováci, kteří byli na statku na práci a společně odjeli k příbuzným do Plané nad Lužnicí. Zde vlastně všichni přečkali válku až do května 1945.

Během války se však na statku nadále hospodařilo, Němci nadále fandili Hitlerovi. Jakmile však museli odejít na frontu, začali celou hrůzu chápat. Klukům bylo například 23 let, měli za sebou českou vojnu a i přesto, že byli Němci, byli pokládáni za nepřítele. Museli jít na frontu, především na Polsko, či Rusko, protože Hitler prý sudeťákům nevěřil.

Hned v květnu 1945 se paní Kholová jela podívat na Jestřábí. Tam byla umístěna americká armáda, která ji nejdříve nechtěla pustit, napodruhé se to však povedlo. Stále tam bydlela většina Němců, starších, ne tak zfanatizovaných jako byli někteří mladí. Při jejím návratu ji poměrně radostně vítali, se všemi se znala a tak získala i poznatky o životě během války. Rodiče přijeli až v září 1945 a začali znovu hospodařit.

Zkušenosti měla paní Kholová i s americkými vojáky, zejména ti z první várky, ti frontoví, byli velmi přátelští. A když zjistili, že je Češka, která nejenže mluví německy, ale i anglicky, začala dělat tlumočnici a překladatelku.

Vojáci prý měli vždy starost, zda mají dostatek jídla, byli velmi slušní. Když odjeli, přijela jiná armáda, její vojáci byli spíše obchodníci, nebyli přátelští a vstřícní.

S nimi se již nestýkala, byli sice slušní, ale velmi odměření. Velitelství tehdy bylo v Hůrce a Černé, jednak v budově dnešního hotelu Rex a pak v budově bývalé pošty naproti pivovaru.

Samozřejmě, že byla svědkem i transportu smrti, který šel přes Černou v Pošumaví a o kterém byla již zmínka na jiných místech.

Po odchodu Američanů přišli čeští četníci, kteří měli stanici v Černé v budově dnešního Obecního úřadu. A postupně začalo osidlování.

Pokračování čtěte v úterý

Českokrumlovský deník: Úterý, 18. Srpen 2015, Strana 2



ZAVÍTEJTE KE ŠTOLE U MALÉHO LIPNA

Zavítejte ke štole u Malého Lipna

O záchranu technické památky se postaralo vedení obce Černá, i když jí grafitová štola nepatří

ZUZANA KYSELOVÁ

Černá v Pošumaví

Výletníci nyní mají nový tip, kam se vydat za zajímavostmi. Postarala se o to obec Černá v Pošumaví. Okolí obce je prošpikované bývalými doly na těžbu tuhy a toho nyní obec využila. Díky tomu se můžete k jednomu východu z takové štoly podívat. Zajímavý je totiž tím, že je ozdobený krásným kamenným portálem.

Do té doby o tomto místě vědělo pouze několik málo lidí.

„Já jsem věděla, že ten východ někde v okolí je. Ale vždy, když jsem se k němu chtěla podívat, tápala jsem, kde je a někdo mě do těch míst musel zavést,“ líčila včera Irena Pekárková, starostka Černé v Pošumaví, jak a proč k opravě a rekonstrukci vchodu do štoly došlo. „Ten portál chátral, kamení padalo, a to mi přišlo škoda. Východ se však nenachází na pozemku obce, tak jsme hledali, komu to patří.“

V grafitovém dole v Českém Krumlově se dozvěděla, že jde o staré opuštěné důlní dílo, které bylo posléze předáno ministerstvu. „Sáhodlouze jsme hledali řešení. Dostali jsme to do pronájmu a získali povolení, že východ štoly můžeme spravit,“ líčila starostka.

Oslovila místní kameníky, ale ukázalo se, že oprava zase nebude až tak jednoduchá. „Už proto, že bylo třeba sehnat vhodné kameny, které by se na rekonstrukci hodily,“ podotkla Irena Pekárková.

Štola Josef je rovněž zajímavá tím, že je velkým zdrojem kvalitní pitné vody. Proto ze štoly vytéká voda, které se dokonce můžete napít. „V podstatě celá oblast Mokré je velmi dobrý zdroj pitné vody,“ pokračovala starostka. „Tato štola byla v délce zhruba kilometru prozkoumána speleogeology a v tom úseku je v dobrém stavu. Vím, že u Černé jsou štoly dvě. Kromě této i štola Ferdinand, která pravděpodobně končí v Malém Lipně.“ Ovšem podobně krásné východy z jiných štol v okolí už zřejmě nenajdete, neboť jejich východy zalilo lipenské jezero.

Opravený vchod do štoly Josef najdete u jezera, z cesty vás dnes už k němu dovede vysypaná štěrková cestička. „Udělali jsme k ní naučnou stezku, ale ještě bych ji ráda vylepšila a vytvořila z ní okruh, aby se zájemci nemuseli vracet stejnou cestou zpět,“ doplnila Irena Pekárková.

Rekonstrukce kamenného portálu a úprava terénu kolem štoly obec přišla na čvrt milionu korun. „Také bych byla ráda, abychom vytvořili i naučnou stezku na druhou stranu v místech tuhových dolů z Černé směr Bližná a Radslav,“ nastínila Irena Pekárková další plány.

Českokrumlovský deník: Středa, 19. Srpen 2015, Strana 2

PŘIPOJTE SE S MOBILEM V KONTEJNERU

Telefon si skočte nabít do popelnice

A můžete se při tom zdarma připojit na wi-fi, hrát hry nebo pracovat

Černá v Pošumaví

Kontejnery na tříděný odpad se proměnily na odpočívárny, kde si můžete dobít telefon a přitom se připojit na free wi-fi. Využít je můžete od minulého úterý na písečné pláži Windy Point v Černé v Pošumaví, kde budou k dispozici až do konce srpna.

Projekt připravil portál Samosebou.cz propagující třídění a recyklaci odpadů. „Wifi kontejnery jsou symbolickým poděkováním za to, že třídění je pro Čechy samo sebou. Zároveň slouží jako malá připomínka toho, že je důležité třídit i na cestách a během volnočasových aktivit,“ říká Miroslav Ruml ze Samosebou.cz.

Že to byl dobrý nápad, potvrzuje provozovatel pláže Windy Point David Neumann: „Ty kontejnery jsou pořád plné.Vlastně od první chvíle, kdy jsme je sem instalovali, tam jsou lidi a dá se říct, že je využívají od rána do večera.“

Jeho slova potvrzují i dvě návštěvnice pláže, které si zrovna mobily dobíjely: „Je to fantastické. Vůbec jsem o tom nevěděla a hlavně si potřebuji dobít telefon. Takže se to hodí a je to super,“ říká Pavla Šolcová z Českých Budějovic. Za pravdu jí dává i Veronika Eiblová: „Já jsem o tom někde četla a musím říct, že je to fakt dobrý. Hlavně ta wi-fi je tady výborná.“

 

Windy Point je pro speciální wi-fi kontejnery první zastávkou. „K vidění budou až do podzimu i v jiných částech České republiky“, říká Miroslav Ruml. „U nás to má velký úspěch a u lidí je o to zájem, takže já bych byl rád, kdybychom je tady na pláži měli i příští rok,“ říká David Neumann.

Z posledních výzkumů plyne, že třídění odpadu je již pro 72 % obyvatel Česka běžnou součástí života. Průměrná třídící česká rodina za rok naplní čtyři barevné kontejnery papírem, sklem, plasty a nápojovými kartony. Jednotlivec u nás ročně v průměru odnese do barevných kontejnerů přes 40 kg odpadů. (on)

Českokrumlovský deník: Úterý, 11. Srpen 2015, Strana 2