úterý 12 prosinec 2017

 

publicita

Nebyla to zatoulaná kráva, byl to los

LIPENSKÉ PROMĚNY

Pokud se častěji touláte lesy v okolí Lipna, můžete se setkat s neobvyklým tvorem. Za ranního šera nebo večerního soumraku se v houštinách může objevit váhavě se pohybující silueta a na první pohled nepoznáte, že jde o losa. Zvíře vysoké jako kůň, krátké tělo s miniaturním ocasem, hrbolem na čenichu s přečnívajícím pyskem, kterému na kráse nepřidá ani obrovský kožní lalok na krku.

Je plachý, na člověka většinou nezaútočí

Nemusíte se ale bát, je plaché a na člověka většinou nezaútočí, protože je prý velký a je si vědom své převahy.
,,Já jsem ho na vlastní oči ještě neviděl, ale zdejší myslivci, lesní dělníci nebo náhodní návštěvníci lesů nám někdy volají, že ho spatřili. Někteří často nevědí, co viděli, takže třeba říkají, že se lesem potuluje velká zatoulaná kráva. Osobně jsem zatím štěstí neměl, viděl jsem pouze jeho stopy, trus nebo okousané větve, kterými se živí,“ říká Pavel Šustr, zoolog Národního parku Šumava.
Losi ale skrývají jedno nebezpečí, v některých případech hlavně ve Skandinávii pro lidi i losy smrtelné. ,,Stalo se, že obrovský los vletěl na silnici a porazilo ho auto, byl hodně polámaný a museli jsme ho utratit. Dnes můžete vidět jeho vycpaninu v informačním středisku Národního parku Šumava v Českých Žlebech,“ říká šumavský zoolog.

Vrátili se před šesti desítkami let

Jinak Lipno, Vltavická brázda, široké údolí, které lipenské jezero z části zaplňuje, je jedno ze dvou míst, kde se v Čechách znovu losi usídlili. „Dnes žije v okolí Lipna asi deset kusů, jedna populace je ještě na Třeboňsku,“ dodává Šustr. Losi byli na našem území vyhubeni během 12. až 15. století a jejich návratem z Polska asi před šedesáti lety začal nový výzkum.
,,Máme v plánu losa odchytit a nasadit mu zvláštní obojek, tak budeme vědět, kde se pohybuje a jak žije. Zatím jsme ho ale nedopadli,“ dodává Pavel Šustr.
Losi jsou lipenská rarita, brzy to ale mohou být třeba i zajíci.
„Každopádně, a to již před naplněním přehrady, byla v tomto koutě Šumavy spousta zajíců, koroptví, bažantů, byli tady i tetřívci. Postupně ale docházelo k jejich úbytku. Ještě v roce 1975 a 1976 se střílelo na honech přes dvě stě zajíců, postupně do deseti let byly hony na zajíce zastaveny, pak byl jeden povolen – střelili se tři zajíci,“ říká František Záhora, kronikář z Černé v Pošumaví a dodává: ,,Po napuštění Lipna v roce 1958 byla velká exploze štik, postupně se stává charakteristickou rybou Lipna mník obecný a v poslední době je to zejména bolen a také sumec. Naopak ubývá štik, kaprů i candátů.“

Dvě zátoky se mají stát rybí rezervací

To by mohla změnit rybí rezervace, kde by se nesmělo rybařit. Rybářský svaz navrhuje, aby chráněná oblast o rozloze asi tři sta hektarů byla na dvou větších zátokách – Kyselovské proti Dolní Vltavici a v Račí zátoce naproti Horní Plané.
Ryby by tak měly více prostoru na rozmnožování a růst, rybáři by zase mohli lovit větší kusy, řekl ČTK Hynek Hladík z jihočeského střediska Českého rybářského svazu.
Jak Hladík dále informoval, rybářský svaz připravuje i projekt s Akademií věd, který by měl v příštích letech vývoj rybí populace na Lipně monitorovat a navrhnout, jaké druhy ryb by se měly v budoucnu v nádrži objevit a které nikoliv.

Foto popis| Mládě losa evropského s matkou.
Foto autor| Foto archív Zoo Brno


10.04.2008 - (PEP) - Jižní Čechy - str. 13

První český farář v Černé

V roce 2005 jsem se pokoušel zjistit některé okolnosti kolem faráře Jana Prachaře, který jako první český farář působil v Černé v Pošumaví v letech 1946 – 1949 a pak uprchl do USA.

Zlatý člověk.

Setkal jsem se s občankou Černé v Pošumaví paní Boženou Rosickou, ročník narození 1920, která patřila mezi velmi dobré známé pana faráře. Do Černé se přistěhovala s rodinou v roce 1946 přibližně v době, kdy nastoupil jako farář Jan Prachař. Podle jejích slov to byl „zlatý člověk“. Nikomu nezpůsobil nikdy žádnou křivdu, pomáhal kde bylo třeba a choval se jako pravý vlastenec.

Páter Jan Prachař byl střední postavy, pohledný, ve věku asi kolem 30 let, nosil rajtky a vysoké boty. Bydlel na faře, na jídlo chodil do hostince k „Tomandlům“, anebo k lidem, kteří ho pozvali. Byl velmi skromný, jedl rád jednoduchá jídla, např. brambory s mlékem. Byl veselý, chodil rád i na taneční zábavy, ale vždy jen do 22 hodiny, pak odcházel domů.

K Rosickým prý chodíval téměř obden, známý byl i s rodinou Tomandlů, Lovětínských a některými dalšími, vesměs však dnes už nežijícími, či staršími lidmi.

Odešel s klíčem.

Na Zelený čtvrtek v r. 1949 odejel na motorce do Horní Plané a odtud pěšky přes louky, lesy a bažiny, uprchl do Německa.Nebylo to prý ovšem snadné, dlouho bloudil, nevěděl kde je, byl hladový, ale přece jen se dostal do Německa, kde hned na první faře mu dali najíst.Ssebou vzal klíč od kostela v Černé v Pošumaví, který 40 let opatroval a při svém návratu, který mu byl umožněn po revoluci, ho v roce 1991 vrátil.

Klíč od kostela z Černé v Pošumaví nechal pan farář v USA pozlatit a po svém návratu ho odevzdal v Černé právě paní Boženě Rosické, která ho uchovávala, o čemž jsem se sám přesvědčil.

Farář Jan Prachař byl za dobu svého působení znám tím, že poskytoval noclehy lidem, kteří prchali přes hranice. Zastavovali se v Černé u faráře, údajně pod heslem „nocleh na faře“. Z tohoto důvodu byl sledován STB a vydatně tomu prý napomáhali i někteří místní občané.

Podle slov samotného p. faráře, ho policajt, který neustále hlídal u plotu fary, před velikonocemi roku 1949, varoval se slovy: „pane faráři, chcete-li si zachovati život, musíte ihned utéct“. Proto se tak rychle rozhodl, ale chtěl údajně ještě předtím provést určité posvěcení v Horní Plané, kam přijel na motorce. Tam byl však upozorněn ať neotálí a ihned uprchne. V Černé pak někteří / minimálně dva/ občané, kteří faráře měli hlídat, nemohli pochopit, jak jim mohl utéct.

Unikl o fous.

Pan farář měl skutečně „ štěstí“, neboť brzy nato začala čistka řadových církevních představitelů, především těch, kteří byli v největší oblibě u věřících.

Jméno policajta, který mu svým varováním dopomohl k útěku však p. farář ani po 40 letech nikomu neřekl, přestože ho dobře znal. Jména dvou místních občanů, dnes již po smrti, však v Černé znal prý téměř každý.

K případu útěku pana faráře se žádné novinové články nenašly a zřejmě ani neexistují. P. Jan Prachař předal klíč paní Rosické ve vší tichosti. Kromě ní a pár zasvěcených neměl nikdo ponětí o jeho existenci.

P.farář Prachař čekal dlouhých 40 let na návrat.Přestože byl prý v USA již 10 let, měl vyřízeno americké občanství, naše orgány ho do republiky nepustily.V USA byl velmi činný, postavil školu a nemocnici a na své působiště v Černé v Pošumaví nikdy nezapomněl. Každoročně o Vánocích sloužil půlnoční mši za občany Černé v Pošumaví. Před odletem z USA zpět mu dokonce prý zaplatili v USA letenku, aby mohl v pořádku klíč vrátit. Zemřel prý ovšem za poněkud záhadných okolností při odletu a mezipřistání ve Vídni.


Duben 2008, František Záhora

Černá v Pošumaví

Sportem ku zdraví

Pokud se člověk rozhodne, že udělá něco pro své zdraví, že se chce lépe cítit, lépe vypadat, zpevnit si své svalstvo, případně zhubnout, tak to je ta nejlepší motivace k tomu, aby začal pravidelně cvičit. A pokud chce vše provádět pod odborným dohledem, pak většinou nasměruje své kroky do některého fitcentra. Tato posilovací střediska dnes existují i v menších obcích, například v Černé v Pošumaví.

Místnost sloužící tomuto účelu zde byla již před několika lety vyhražena v prostoru Mateřské školy, byla vybavena základním nářadím, jako jsou rotopedy, cvičné lavice, sady činek, žebřiny a další.

V loňském roce vzhledem k vyšším požadavkům návštěvníků bylo rozhodnuto posilovnu dovybavit. Obec získala grant v rámci Jihočeských krajských programů na podporu sportu ve výši 70 tis. Kč a po vybavení a přestavbě činily celkové náklady 130 tis. Kč, když zbytek hradila obec Černá ze svého rozpočtu.

Do posilovny tak přibyl např. stroj na posilování dolních končetin / Legpress/, závěsná bradla a hrazda, posilovací gumy, cvičební míče, švihadla, série jednoručních činek, tzv. EZ činka/ prohnutá osa/ a další. V rámci zdokonalení cvičení byla pořízena nová zrcadla, LCD televize, nový přehrávač CD a DVD, takže nakonec vznikla posilovna vybavená nadstandardně na výborné úrovni.

To všechno proto, že si zde návštěvníci nejen posilují a utužují své svalstvo, ale probíhá zde pravidelně jednou týdně relaxační, uvolňující a na břišní svalstvo působící cvičení a rovněž jednou týdně se zde cvičí aerobik, obojí tato cvičení pod vedením místních žen – cvičitelek dobrovolnic.

Navštívíte-li fitcentrum v Černé v Pošumaví ve vyhrazených hodinách, budete vždy vítáni.

František Záhora, 26.4.2008, Českokrumliovský deník

Zdravé a kvalitní pití

Grafitové ložisko na Bližné, jehož těžba byla ukončena v r.1998 a vytěžilo se zde přes čtvrt milionu suroviny, bylo značně zvodnatělé a důlní práce zachytily několikrát silné průvaly vod z rozsáhlých krasových dutin.Již v roce 1963 došlo při nafárání krasové dutiny na dole k průvalu vody na druhém patře.Později v osmdesátých létech byl na třetím patře zjištěn rozsáhlý kras s vydatným pramenem kvalitní pitné vody.Tlaková voda byla různým systémem regulována a čerpána, na dole byla činěna rozsáhlá bezpečnostní opatření, ale to už není námětem tohoto článku.

V r.1999 přichází do oblasti firma, která začíná tuto kvalitní šumavskou vodu komerčně využívat a v říjnu téhož roku stáčí první vodu. V prostoru dolu Bližná čerpá kvalitní pramenitou vodu z vydatného zdroje, nacházejícího se v hloubce 70 m.Voda je potrubím dopravována ke stáčírně, není chemicky upravována a při stáčení se nepoužívají žádné konzervační látky.Voda má optimální obsah minerálních látek a je vhodná jak k přímé konzumaci, tak  k přípravě teplých a studených nápojů pro všechny věkové skupiny obyvatel.

V současné době pracuje při stáčení a plnění pitné vody devět zaměstnanců, kteří všichni jsou občany Černé v Pošumaví. Vedle této své hlavní činnosti musí provádět ještě další potřebné práce, především revize a údržby v podzemí dolu.

Balená pramenitá voda je stáčena do vratných plastových demižonů o obsahu 18, 9 l / tj. 5 galonů /.Demižony jsou vratné plastové nádoby uzavřené bezpečnostním uzávěrem.Rozvoz stočené vody se zajišťuje firemní distribucí, přičemž sklady má firma po celé republice.Kvalita vody musí zůstat stále vysoká, proto je pravidelně  kontrolována  na Zdravotním ústavu v Českých  Budějovicích.

Firma dodává zařízení pro výdej vody zvané aquamat,které je určeno pro ohřev,chlazení a hygienický výdej přírodní stolní vody. Voda a zařízení jsou distribuovány přímo do podniků, firem a organizací a v poslední době ve větší míře i do domácností.

Duben 2008, František Záhora

Černá v Pošumaví

Výročí poštovního úřadu

V letošním roce si obec Černá v Pošumaví připomíná nejen 740 let své existence, ale i řadu dalších zajímavých výročí.

Pohled do historie.

Tak například poštovní úřad byl zřízen v roce 1868, jeho úřední označení bylo „Černá na Šumavě" a byl umístěn v pivovaru. Vůbec prvním zaměstnancem byl poštovní expeditor Josef Beer a to až do roku 1893. Po třiceti letech, v roce 1898 byl poštovní úřad z pivovaru přemístěn do naproti ležící budovy čp. 40, kde bylo ředitelství knížecích schwarzenberských tuhových závodů.

Od roku 1918 bylo úřední označení „Černá na Šumavě - Schwarzbach im Böhmerwald" a v období od 19.do 29. listopadu byla pošta ještě pod správou ředitelství pošt v hornorakouském Linci.

V názvu vedoucích funkcí poštovního úřadu docházelo postupně ke změnám, od poštovního expeditora, či expedientky, přes c.k. poštmistra, vrchního poštmistra až k vedoucímu pošty.

V roce 1890 byl v Černé zřízen telegrafní a v r. 1927 telefonní úřad.

Doprava pošty, t. zv. Jízdy poslů se prováděla až do roku 1892 dvakrát denně do Krumlova a do Horní Plané. Pak až do r. 1916 jednou denně do Frymburku poštovním kočárem a do Dolní Vltavice, kde byla jízda poslů od r. 1923 prodloužena až do Německého Rychnova a jezdila se osobním autem.

Stejně tak byla v r. 1892 zavedena doprava pošty po dráze, kam se zásilky dostávaly nejen jízdami poslů, ale i pěšími posly.

Obvod poštovního úřadu v r. 1930 tvořily obce Černá, Plánička, Nová Ves, Jámy, Boksberg, Jestřábí, Valtrov, Slavkovice, Tuhové závody, Nová Hůrka a Olšovský dvůr. Poštovní zásilky se roznášely v Černé do r. 1904 jednou denně a pak dvakrát denně, v Tuhových závodech, Hůrce, Nové Vsi a Olšovském dvoře jedenkrát denně a v ostatních místech obden.

Statistika.

V r. 1930 bylo např. doručeno 2436 doporučených dopisů, 3228 balíků, vyplaceno 2046 šeků, podáno 528 telegramů. Telefonních účastníků bylo v té době pouze pět, ale bylo zprostředkováno 8819 telefonních hovorů.

Nejrozšířenějšími novinami byly „Vesnický posel", Jihočeské lidové noviny" a „Řemeslník". Vše v německém jazyce.

Poštovní úřad v Černé byl v budově čp. 40 umístěn i po válce a teprve kolem roku 1957 byl přemístěn do dnes neexistující budovy, na jejímž místě stojí  nové Nákupní středisko Baník/ bohužel nefungující/. Vedoucími poštmistry byli postupně pánové Vobr, Václavík a Študlar.

V r. 1970 se začala stavět současná budova pošty, která byla uvedena do provozu před 35 léty. V r. 1979 se stal vedoucím pošty Jan Voldřich, současný starosta Černé v Pošumaví, který tuto funkci vykonával až do roku 1994. Kolem roku 1985 docházelo na poštu deset druhů novin a 50 druhů časopisů.  Z novin byly nejrozšířenější Jihočeská pravda, Zemědělské noviny a Rudé právo, z časopisů pak Myslivost, Rybářství, Zahrádkář, Vlasta a Praktická žena.

Pošta v Černé v Pošumaví je vytížena i v současné době, přestože je zavedeno motorizované doručování pošty z Horní Plané.  Na doručovatelkách spočívá velká tíha zejména v počtu nachozených kilometrů při roznášení velkého množství různých letáků.

František Záhora
Černá v Pošumaví