středa 13 prosinec 2017

 

publicita

Jak šel čas v Dolní Vltavici

Obec Černá v Pošumaví si v letošním roce připomíná 740 let svého vzniku, přičemž nejvýznamnější roli v tomto období hrála právě dnešní osada – Dolní Vltavice.

Ta byla několik staletí až do čtyřicátých let minulého století mnohem významnější než Černá v Pošumaví.  Byla součástí tzv. mokerského újezdu kam patřila i Mokrá, Bližná, Černá a další obce. Dolní Vltavice byla na konci tohoto území, bylo to hraniční místo a Hirzo rozpoznal, že bude hrát v obchodě se sousedními zeměmi zvláštní a důležitou úlohu, a proto zvolil své místo právě zde. Založil obec ve velkorysých rozměrech a dal jí jméno Hirzow.

Historie názvu

Nejstarší jméno „Na Hirzowe“ je uvedeno v darovací listině purkrabímu Hirzovi králem Přemyslem Otakarem II. dne 27. března 1268, která byla sepsána v Písku. Postupně se objevují jména Wltaua, Wultag, Wulda a od r. 1918 – Untermoldau, česky Dolní Vltavice.

Toto území bylo osídleno již dříve, ale za počátek plánovitého osidlování se považuje právě rok 1268.

Hirzo ještě než v r. 1275 zemřel, daroval veškeré zboží Mokrá – Vltavice a dalších 13 osídlení, klášteru ve Zlaté Koruně. Sám je zde pak pohřben a uvnitř kostela má náhrobní desku.

Vedle jeho statku na Mokré, je Dolní Vltavice největším a nejvýznamnějším osídlením. Hirzo pojal výstavbu Vltavice vskutku velkoryse, o čemž svědčí i velikost náměstí. To bylo dlouhé 190 a široké 90 kroků, což představuje výměru přes jeden hektar.

Vltava zde kolem r. 1250 tvořila hranici s Rakouskem a Bavorskem a od let 1256-58, kdy se přesunovala hranice na současnou linii, zůstala Vltava významným místem českého obchodu, kde bylo za zboží vybíráno mýto pro krále. Rožmberkové pak darovali v r. 1308 toto území klášteru ve Schlöglu a posléze bylo mýto vybíráno právě pro tento klášter.

Vltavice městysem

V roce 1530 obdržela Dolní Vltavice právo městyse, což bylo tehdy spojeno s povinným opevněním města proti vnějšímu nepříteli. Tenkrát se to nepovedlo, ale obezdil se kostel po celém obvodě zdí dva metry vysokou a metr širokou, což neměl tehdy žádný kostel v celém širém okolí. Stačilo to, protože do obezděného prostoru se mohlo ukrýt všechno tehdejší obyvatelstvo městyse.

Dne 27. června 1669 byla pak Dolní Vltavice podruhé povýšena na městys, se svým vlastním erbem a dostala oprávnění pořádat nejprve dva a později pět veřejných výročních trhů. Tato její práva pak potvrdila v r. 1747 Marie Terezie a v r. 1782 i Josef II.

Při příjezdu do Dolní Vltavice směrem od Černé se nacházel vlevo nahoře hřbitov a dále po levé straně jednotlivé domy. Po pravé straně byly zpočátku tři usedlosti a pak následovalo náměstí, kde stával až do r. 1945 pranýř. Vpravo od náměstí byla další výstavba, pod obcí protékala řeka Vltava, na ní byl dřevěný most směrem na Kyselov a vpravo se jezdilo na Radslav.

V r. 1648 nechal postavit tehdejší starosta Stinny nad Vltavicí dřevěnou kapli jako pietní místo obětem morové nákazy a vedle ní dvě lípy. Kaple byla v r. 1753 přestavěna na zděnou a dvě lípy, které se zachovaly, mají dnes 360 let. Jsou ve výšce jednoho metru široké v obvodu 527 cm a jsou zapsány v seznamu památek chráněných státem.

Češi na ústupu

Největší pohromou nejen pro Vltavici byla třicetiletá válka, která znamenala vyplenění, zapálení vesnic a bídu a chudobu. Byl to také konec Čechů a češtiny.

Původní kostel v Dolní Vltavici z období před rokem 1350 byl zničen, v r. 1767 zahájil výstavbu nového kostela kníže Josef ze Schwarzenbergu a kostel byl vysvěcen v r. 1770. Byl zasvěcen sv.Leonardovi/ Linhartovi/. V té době bylo v Čechách málo kostelů zasvěceno tomuto světci, a protože byl ctěn jako oráč a chovatel dobytka, stal se patronem zemědělců a chovatelů, kteří se do Vltavice sjížděli z velkých dálek. Zde pak na oltář obětovali železná obětní zvířátka, která vykoval a prodával za 2-3 krejcary místní kostelník. Církev si tak přišla na slušný peníz a zemědělci byli přesvědčeni o tom, že je tímto způsobem ochráněn jejich dobytek proti různým neduhům a nemocem. Železná obětní zvířátka z Dolní Vltavice jsou uložena v městském muzeu v Nových Hradech.

Kostel byla rotundovitá stavba s čtyřiatřicet metrů vysokou cibulovitou věží, uvnitř s pěti oltáři. V kostele stávala plastika krásné neznámé světice, řezbářská práce skupiny umělců kolem mistra Parléře z konce čtrnáctého století, známá jako „Vltavická madona“, která je dnes uložena v Alšově jihočeské galerii.

Asi uprostřed 18. století byla zde postavena škola. Měla jednu třídu, byt pro učitele, stáj a stodolu. V r. 1842 bylo v devíti farních obcích celkem 316 žáků do Vltavické školy.

V roce 1930 měla Dolní Vltavice celkem 414 obyvatel, kteří bydleli v 63 domech. Ke konci II.světové války je zde uváděno 64 domů, z toho je 14 větších a 10 menších sedláků, dále jsou zde dva pekaři, jeden  řezník, tři hostince, tři obchody se smíšeným zbožím, jeden sedlář, dva kováři, jeden kolář, dva krejčí,dva obuvníci a jeden obchodník s prasaty.

Pohyb vojáků

Dne 6. května 1945 vyhodily ustupující jednotky SS do vzduchu most přes Vltavu a tím poněkud pozastavily postupující americká vojska. Jednotky americké armády toto území osvobodily, ale bylo to náročné. Od odstaveného vojenského auta na farském dvoře shořela fara, dále domy čp. 4 a 29. Další domy a školu se podařilo uhasit.

V červnu 1945 přicházejí jednotky československé armády, přebírají ochranu mostu a brodu přes Vltavu, nastupuje finanční stráž a bezpečnostní složky.

Po žních přichází první Češi, většinou dělníci z vnitrozemských statků a později jsou přiváženi i Slováci.

Odsun německého obyvatelstva začal 27. března 1946, kdy bez jakéhokoliv předchozího oznámení museli vybraní obyvatelé být do hodiny připraveni s 30 kg zavazadlem k odjezdu.  Přesun se prováděl na žebřiňácích na nádraží do Černé a byl ukončen v říjnu 1946.

Od r. 1956 začíná postupná demolice obce v souvislosti s naplňováním budoucí přehrady Lipno. Zůstává jen několik objektů, cenné církevní památky byly částečně přeneseny do muzea v Č. Krumlově ostatní pohřbila voda. Naplněním Lipenské přehrady před padesáti lety začíná nová éra Dolní Vltavice, která se postupně stává významným rekreačním místem.

František Záhora,7. červen 2008, Českokrumlovký deník

 

Barevní se tužili kolem Lipna i v něm

Černá v Pošumaví/ Družstva všehoschopných nadšenců se na víkend sjela do Dolní Vltavice u Černé v Pošumaví. Jejich cílem byly Hry barevných 2008, které pro obce a města, jež mají ve svém názvu obsaženou nějakou barvu, zorganizovala Černá v Pošumaví. Takže Bělotínu patřila barva bílá, Černotínu černá, Zlaté Koruně oranžová, Žlutavě žlutá a domácí Černé modrá. Účastníky čekal turistický branný pochod s plněním úkolů, ale také lanová dráha, střelba ze vzduchovky, slalomová dráha s raftem a vylovení pokladu – piva, řízení motorového člunu či páka s hastrmanem a vílou a jiné radovánky. Ale také výlety a exkurze.

Českokrumlovský deník, 9.6.2008

Hopsadlo letí po hladině jako vážka

DNES, úterý 15. července 2008, Jižní Čechy

Černá v Pošumaví (lim) - Dobrodružství, pocit svobody, adrenalin. Takové pocity zažívají lidé, které zlákaly netradiční vodní sporty z nabídky sportovního centra na pláži u hotelu Jestřábí v Černé v Pošumaví. "Snažíme se nabízet i adrenalinové aktivity jako kiteboarding a aquaskipper, které lákají mladé a pomůžou rozvoji této oblasti, aby neumírala," říká Petr Beneš z Mulda klubu, který centrum provozuje.

Můžete tyto vodní sporty představit?

Vyznavači kiteboardingu se nechávají díky tažnému draku neboli kitu, který je podobný padáku na paragliding, unášet větrem po vodní hladině. K nohám mají připevněnou desku, který připomíná malé surfové prkno. Aquaskipperu se česky říká hopsalo nebo vodní pták. Je to stroj, který pracuje na principu křídla.

Jak létá po hladině?

Vypadá trochu jako tříkolka, která má místo kol plováky. Ve skutečnosti máte pod sebou zhruba dva metry třicet dlouhé vztlakové křídlo, které poháníte vlastní energií, takže nepotřebujete ani vítr jako při kateboardingu. Při jízdě na aquaskipperu se pohybujete na hladině jako vážka a můžete dosahovat

Rychlosti až 35 kilometrů za hodinu. Pohled na jezdce je naprosto úžasný: nikdo nechápe, jak se skelet z několika trubek udrží na hladině, když se při stání na místě potápí.

Není kiteboarding zvlášť pro začátečníky velkým rizikem?

Bezpečnost je pro nás alfa a omega. Jde o to, aby člověk příjemně strávil volný čas a měl zajištěnou maximální bezpečnost. Kitař musí vědět, jak reagovat, když se dostane doprostřed Lipna a nejednou přestane foukat vítr. O jejich bezpečí se nám pomáhá starat i vodní záchranná služba.

A co když už naučíte borce s kitem tolik, že mu začne být Lipno malé?

To je důvod, proč v určité fázi výcviku lidem doporučujeme účast v zahraničním kempu. Říkáme jim, teď znáte základní prvky, jste soběstační, a pokud chcete růst rychle a bezpečně, je nejlepší cesta přijet za námi do německé Rujany.

Je to sport jen pro mladé?

Teď máme v kempu na Rujaně chlapíka, kterému je 43 let, kluka, kterému je šestnáct. Ale také lidi, kterým bylo šedesát. Pokud jde o dívky, v neděli začal speciální dívčí kemp, kam mají kromě instruktorů muži přístup zakázán. Je to proto, že chlapíci se předhánějí, srovnávají, kdo byl déle na vodě, a tím mohou ženám ubírat elán. Tím, že zůstanou jen mezi sebou, postupují společně dopředu, a tím pro ně začíná být ten sport zajímavý.

Jaké služby ještě nabízíte?

Snažíme se pokrýt sporty na naší největší vodní nádrži, takže půjčujeme lodičky, šlapadla i kanoe. Máme také katamarány či plachetnice. Přitom čeští návštěvníci Lipna se dělí na dvě skupiny - ti skalní, kteří přijedou na rekreaci, stojí o zažité služby, hlavně šlapadla a lodičky. A druhá skupina přijíždí přímo za námi kvůli adrenalinovým sportům. Fakt je, že na výuku kiteboardingů či jachtingu přijíždí hlavně kluci z Holandska a Německa.

Co říkají vašim cenám?

S tím je trochu problém. Klienti vyspělých západních zemí nás pořád vnímají jako země třetího světa a očekávají, že ceny budou podstatně nižší. Ale je potřeba, aby si zvykli, že když jde servis nahoru, ceny tomu budou dopovídat. A také, že jsme rovnoprávní členové Evropské unie a žádná podřadná země.

Stojí o kvalitnější nabídku i Češi?

Je příjemným zjištěním, že česká klientela už začíná být zhýčkaná a začíná si vybírat kvalitní věci. Mám v loděnici dva nádherné mořské kajaky, před třemi lety bylo nemyslitelné, že by si je host půjčil. Dnes jsou stále na vodě. Přitom pronajímáme okolo tisícikoruny, zatímco šlapadlo se dá na hodinu pořídit za stovku.

Obec Černá v Pošumaví oslaví 740.výročí od svého vzniku

Zhruba před půlrokem jsem vstoupil na stránky Českokrumlovského deníku a stal se čtenářem – reportérem. I když vlastně čtenářem jsem byl od samého počátku a dokonce ještě mnohem dříve v době všech předchůdců dnešního Deníku, i v době, kdy noviny byly ženského rodu a přinášely pouze „pravdu“.

Jako tzv.reportér jsem chtěl svými články přiblížit čtenářům obec Černou v Pošumaví, která si v tomto roce připomíná výročí první písemné zmínky o svém založení v roce 1268.

Články zaměřené na tuto skutečnost již mohou být ukončeny, vše bude prakticky završeno malou obecní oslavou, která se uskuteční v sobotu 28. června. V obci se zejména v posledním období mnoho změnilo k lepšímu a tak připomenout si toto výročí společně se všemi občany, nemůže být na škodu.

Oslavy jsou tak trochu „soukromou“ akcí obce a jejích občanů,  následující dva měsíce zvýšeného turistického ruchu, přinesou návštěvníkům obce řadu kulturních, sportovních a dalších veřejných akcí v rámci každoročně pořádaného „Léta v Černé v Pošumaví“.

V předvečer oslav, v pátek 27.6 se představí v hotelu Rex „Lyrové trio Délos“ se svým koncertním vystoupením. Přítomní uvidí a uslyší v jejich přednesu české a moravské lidové písně, irské písně a tance a součástí tohoto bloku bude i jazz & blues v úpravách pro lyry a baskytaru.Členy tohoto vystoupení jsou Jan Braunstein, Jan Chromeček a Tomáš Matys, muzikoterapeuti z Ateliéru Délos, který má v Černé v Pošumaví svou pobočku.

V sobotu odpoledne pak začne vlastní oslava, pro kterou bude na parkovišti u autobusového nádraží přichystán velký pivní stan.

Úderem čtrnácté hodiny provede starosta obce Jan Voldřich slavnostní zahájení, přítomným občanům v krátkosti nastíní další vývoj v obci a především představí nový obecní prapor, který může nyní obec při takovýchto příležitostech spolu s novým obecním znakem, používat.

Pak už v téměř pětihodinovém maratónu se představí malá dechová kapela Pavla Havlíka, která určitě přinese všem přítomným hodně radosti a pozvedne náladu svými písničkami nejen z oblasti dechové hudby, alei populární a swingové.

Večer pak až do půlnoci zase pro poněkud mladší účastníky vystoupí skupina Tabasco – Rock.

Občerstvení po celou dobu sobotních oslav zabezpečí personál hospody „Na rozcestí“ spolu s místními hasiči a organizačně spoluzajišťuje p. Luděk Štěpánek z Horní Plané.

Nezbývá tedy nic jiného než si přát, aby se vše vydařilo, aby všichni byli spokojeni a těšili se na další oslavy, třeba za deset let, kdy si obec připomene již tři čtvrtiny tisíciletí svého trvání.

 

František Záhora, 24.6.2008 Českokrumlovský deník

Černá se pokouší o teoretické oživení zaniklých obcí z okolí

Českokrumlovský deník, 17.7.2008

Většina lidí se samozřejmě nezabývá historií, dokonce mnoho jich o historii své obce a národa nejeví téměř žádný zájem. Přesto znalost historie nám umožňuje poučit se z chyb minulosti, poskytuje nám příležitosti k přemýšlení o tom, co vlastně bylo dobré a co ne, co bylo morální a mravné a co nemravné.

Teprve nyní, po šedesáti létech si začínáme uvědomovat dosah všeho toho, co toto období přineslo. Snahy o oživení a nápravu některých zdevastovaných, zejména sakrálních památek, se objevovaly již počátkem devadesátých let minulého století. Na území obce Černá v Pošumaví došlo v té době a postupně i v dalších létech k rekonstrukcím kostela, kaplí, božích muk a křížů a to za vydatné pomoci bývalých rodáků německé národnosti.

Nyní, tak jako ve většině míst republiky se rozjíždí akce na oživení historie obcí, které zanikly po roce 1945. Hledají se materiály, staré fotografie i pamětníci, abychom daly dohromady obraz tehdejšího osídlení. Obec Černá v Pošumaví se rovněž této problematice věnuje a na svých webových stránkách eviduje celkem čtrnáct obcí, které zde různým způsobem zanikly. Zánik znamenal samozřejmě i značný úbytek obyvatelstva, jen u evidovaných zaniklých obcí se jednalo o 2100 obyvatel, ovšem i u obcí, které zůstaly, došlo k velkému poklesu.

Co bylo příčinou? To všichni dobře víme a je to všeobecně známo. Především se jednalo o odsun sudetských Němců, kteří ze své strany hovoří o vyhnání. Vesnice v naší oblasti byly v naprosté většině německé a tak se jedná vlastně o největší příčinu. Důvody odsunu jsou rovněž dobře známy, možná, že to nebylo úplně morální, ale vzhledem k tehdejší situaci to bylo nutné.

Následné dosidlování nepřineslo potřebný efekt, zejména v možnosti dosídlit právě vzdálenější obce, protože o ty nebyl zájem. Ovšem stejně pak později došlo k likvidaci a demolici tehdejších vesnic zejména s prováděnými opatřeními k zajištění ochrany státní hranice. Na území naší obce tak došlo k lividaci obcí Kyselov a Kozí Stráň, které však byly převážně německé a obyvatelé již byli dříve odsunuti. Celkově však likvidace téměř všeho živého ze zakázaného pásma je poměrně diskutabilní. V hraničním pásmu sice část obyvatelstva zůstala, ale různá omezení jim podstatně ztrpčovala život.

Poslední příčinou byla pak v naší oblasti výstavba přehradní nádrže Lipno. Právě tehdy zanikla významná obec Dolní Vltavice a části dalších obcí, zanikly dva hřbitovy, bylo nutno přerušit těžbu tuhy, zaniklo velké rašeliniště, bylo nutno vykácet a vytěžit mnoho hektarů lesa.

Toto je jen zlomek toho, co by se o příčinách vylidnění dalo napsat. Snažíme se najít co nejvíce různého materiálu k zdokumentování zaniklých obcí, což není vůbec jednoduché, neboť právě záznamů o těchto obcích je velmi poskrovnu.

František Záhora