úterý 17 říjen 2017

 

publicita

Šlechtic, černý baron, rybář či emigrant

Ještě mnoha dalšími přívlastky se může „honosit" příslušník jednoho významného šlechtického rodu - Kryštof Kolowrat Krakowský - Libštejnský, který před 45 léty krátce žil a pracoval i v Černé v Pošumaví.

Z internetových stránek se lze dozvědět, že kořeny rodu Kolowratů sahají historicky až k samému jádru českého státu. Jejich orlice je doložena již k roku 1205 a stala se znamením všech spřízněných větví Kolowratů. Jejich rodovým heslem bylo „Věrně a stále", což, až na několik vyjímek, dodržovali vůči Bohu, panovníkovi, své zemi, ale i ve vztahu k ženám. Zakladatelem, který vydobyl slávu rodu, byl však až Albrecht Kolowrat / 1347 - 1391/. Kolowratové hráli významnou roli v české historii i politice a zastávali poměrně významné funkce v zemi.

Na jih se vrátil

Kryštof Kolowrat, narozený v roce 1927, studoval lesnickou školu v Písku a později v Trutnově, kde se zúčastnil v únoru 1948 demonstrace proti nastupující moci. Byl za to, těsně před maturitou, vyloučen ze školy, zatčen a poslán k PTP / pomocné technické prapory/. Po návratu byl zaměstnán jako dělník v lese, v tkalcovské továrně, v roce 1953 byl znovu zatčen za protistátní činnost a skončil v dolech, odkud ho vysvobodila amnestie v r. 1954. V dalších létech až do roku 1968, kdy nuceně emigroval do Rakouska, pracoval opět v různých profesích, přičemž od roku 1964 bylo jeho působištěm rybářské oddělení v Černé v Pošumaví. Zde nastoupil jako technik a byl pověřen výstavbou pstruhařství, v dalším období pak s kolektivem ostatních techniků pomáhá budovat pstruhové rybníčky, líheň a celkově se postupně pstruhařství rozrůstá a zvelebuje. Kolektivu je v roce 1966 udělen titul BSP / brigáda socialistické práce/, jehož členem je paradoxně i Kolowrat. Celý tehdejší kolektiv rybářů ho vnímal jako každého jiného zaměstnance, o jakémkoliv titulování nemohlo být ani řeči. Ostatně on sám si na to nepotrpěl a jakoukoliv manuální práci nepovažoval za nic ponižujícího.

Ze strany spolupracovníků se ani nelze divit, již v roce 1918 byly šlechtické tituly zrušeny a v pozdější době byla šlechta vnímána spíše jako něco cizího, nepřátelského a na společnosti parazitujícího. Ony předsudky v nás v určité míře zůstávají stále a míváme všelijaké pocity, zejména nyní při restitučním navrácení majetku šlechtickým rodům.

V této souvislosti si dovolím malou odbočku do svého rodného kraje. V obci Dírná na Táborsku jsou majiteli zámku již přes 400 let Wratislavové z Mitrovic. Velmi dobře jsem znal posledního příslušníka Maxmiliána Oswalda Wratislava, který po únoru 1948 rovněž pracoval v různých profesích, převážně však jako řidič Tatry u Státních lesů. Mezi lidmi byl však „Maxí" velmi oblíbený a prakticky celou socialistickou éru ho většina starších lidí oslovovala„ pane hrabě".Zde tento vztah k příslušníku šlechty, měl jinou podobu.

Černý baron

Kryštof Kolowrat po emigraci do Rakouska zůstal věren svému poslednímu působení v Černé v Pošumaví a založil pstruhárnu, z níž postupně vytvořil prosperující rodinný podnik.

Po navrácení po roce 1989 do republiky uplatnil restituční nároky a bylo mu navráceno mnoho hektarů půdy, rybníků a lesů na Rychnovsku a vedle několika malých zámečků  i jeho rodinné sídlo v Rychnově nad Kněžnou. Při jednom rozhovoru s ním, řekl, že na hraběcí titul si nepotrpí, ale zato se hrdě hlásí k tomu, že je baron - černý baron.

Před deseti léty, v prosinci 1999, Kryštof Kolowrat, jehož působištěm byla i Černá v Pošumaví, zemřel. Péči o rodový majetek převzal jeho syn Jan Egon Kolowrat - Libštejnský.

Českokrumlovský deník, 22. 5. 2009, Ing. František Záhora

Letošní Léto v Černé v Pošumaví začíná už o nadcházející sobotě

V roce 2001 začaly v  obci Historické slavnosti, jejichž obsah se postupně vyvíjel.Za tři roky se poprvé začalo tzv.Léto v Černé v Pošumaví, jehož součástí až do dnešní doby jsou různé formy kulturního vyžití během letních měsíců.

Na různých místech obce vystupují různé hudební skupiny, především jsou vedle filmových představení v Letním kině konány pohádky pro děti.

Loňský úspěch

V roce 2008, kdy obec oslavovala své 740 výročí založení, byla uspořádána téměř celodenní slavnost pod velkým pivním stanem s dechovkou i s jinými hudebními žánry, která měla velký ohlas. Proto i v letošním roce je, právě jakýmsi předskokanem celého Léta v Černé v Pošumaví, podobná slavnost pod pivním stanem v sobotu 27. června.

Dovolil jsem si  k této události tentokrát poněkud zaveršovat, což mi jistě čtenáři prominou.

Veršovaná  pozvánka

Myslím, že je občas nutno, odhoditi starosti,
nemělo by nám smutno, vždyť k nám zase přicházejí
se Slavnostmi radosti,
ať se každý po svém baví, s Létem v Černé v Pošumaví.

Pod tím velkým pivním stanem, v centru naší obce,
od dvou hodin do půlnoci, pojede se s kopce.
Škola, školka, rovněž zuška, připravily si svůj program,
po něm pak už nastupují, dechovka a country,
vše zakončí hudba tvrdší, to již budem rozproudění
a mnozí trochu prudší.

Občerstvení zajištěno, též prodejní stánky,
každý si zde na své přijde, místní i ti cizí,
hlavně ať počasí vyjde, to je naší vizí.

Začátek však obstarají, od půl jedné v kostele,
výborné pěvecké sbory, z Rakouska a Moravy,
a tak zveme všechny lidi, co se rádi baví,
sejdeme se v sobotu, v Černé v Pošumaví.

Českokrumlovský deník, 23. června 2009, Ing. František Záhora

Na čápy v naší obci jsme náležitě hrdí

Podnětem k napsání tohoto článku byl nedávný telefonát redaktorky Českého rozhlasu České Budějovice, která mě požádala o rozhovor na téma čápa bílého, hnízdícího v naší obci.

Českobudějovický rozhlas vysílá totiž od 16. května pravidelnou víkendovou relaci „Čapí návraty", v níž se vydává za čapími rodinami na jednotlivé jihočeské komíny.

K obci Černá v Pošumaví čápi bílí neodmyslitelně patří. Své hnízdo, které postupně dosáhlo délky téměř 1 a půl metru, vystavěli údajně v roce 1958 a od té doby se sem každoročně navracejí další generace jejich potomků.

Hnízdiště čápa bílého v naší obci je podle pramenů jedním ze čtyř hnízdišť na celé Šumavě. Další jsou ve Vyšším Brodě, Volarech a Kašperských Horách. Ovšem to naše je z hlediska nadmořské výšky / 783 m/n.m/vůbec nejvýše položené hnízdiště v celé republice.

Čápi sem přilétají většinou v druhé polovině dubna a v květnu a to vždy nejdříve samec, obhlédne hnízdo, něco poopraví a za několik dní přilétá samice. Zahnízdí,vyvedou  většinou 1 - 2 mláďata a celé prázdniny pak budí obdiv zejména turistů a rekreantů.

Počet kusů v jednotlivých létech bývá různý a dávají o sobě znát zejména v polovině srpna, kdy se houfují a začínají připravovat k odletu. Tak například v v týdnu od 11 do 16. srpna 2003 bylo pozorováno nad obcí kroužení a přelety velkého množství těchto nádherných opeřenců. Kdosi z obce jich údajně napočítal 57 ks, já sám jsem viděl dne 22.srpna nad naším domen celkem 16 čápů.

Problematický byl pro čápy rok 2006. Ve druhé polovině dubna přišla nová zima, napadlo 15 cm sněhu a přestože po několika dnech zmizel, teploty, zejména ranní ,byly nízké, dokonce pod nulou. O čápech v té době ještě nebylo vidu ani slechu. V pátek 5. května 2006 vznikl v prostorách bývalého pivovaru, později sodovkárny, požár, který způsobil devastaci poměrně vzácných prostor, ale především ohořelo i léta čápy obsazované hnízdo.

Přílet čápa do obce byl tohoto roku zaznamenán až 9. května a přestože našel hnízdo ohořelé, přivedl si družku a vyvedli mladé. Ovšem 27. července se toto hnízdo z komína pivovaru úplně zřítilo a spadlo na zem. Na komíně zůstaly zbytky nejspodnější části hnízda, v té době byly stále vidět přelety čápů i s mladými přes obec, což byla známka hledání nového prostoru. Také ve větší míře usedali na různé komíny v obci a přestože jsou vedle další dva komíny, nakonec se rozhodli dostavovat hnízdo na původních zbytcích. Svou stavbu toho roku nedokončili, zmizeli a bylo jen otázkou, zda příští jaro přiletí.

A čápi přilétli znovu, pokračovali v dostavování hnízdiště, vyvedli mladé a tak se to opakuje i v dalších létech.

V roce 2009 přilétli samozřejmě opět, podle očitých svědků vyvedli dva potomky, ale v současnosti zde létá pouze onen starý pár a o mladých se neví, jak skončili. Domníváme se, že vzhledem k současným přílivovým dešťům v hnízdě uhynuli, nebo byli vyhozeni, ale nikdo však nic kolem nenašel.

Čápi opět létají a usedají na různé komíny v obci, čehož je důkazem i čáp na komíně mého rodinného domu, nejnověji ráno dne 17.7.2009.

František Záhora, Českokrumlovský deník, 29.7.2009