úterý 17 říjen 2017

 

publicita

Černá v Pošumaví v abecedě

Černá v Pošumaví v abecedě

 

Obec v dřívějších letech převážně zemědělská, s určitým průmyslovým potenciálem, je v současné době prakticky ryze turistickou oblastí. Rekreanti a turisté, přijíždějící AUTEM nebo AUTOBUSEM, mohou využít celkem pět AUTOKEMPŮ, z nichž dva jsou pod správou obce.

Ubytují-li se, mohou v blízkosti navštívit osadu BLIŽNÁ, jednu z nejstarších historicky doložených obcí. V blízkém okolí mohou narazit na řadu CÍRKEVNÍCH STAVEB, ať již křížků, božích muk, kapliček, soch a kostela, které byly prakticky všechny po roce 1990 obnoveny a zrekonstruovány.

Samotnou ČERNOU V POŠUMAVÍ protéká ČERNÝ POTOK, z něhož vychází i německý název obce Schwarzbach. Z Bližné lze pokračovat do DOLNÍ VLTAVICE, kde je překrásný výhled na vodní hladinu a možnost provozovat rovněž řadu akcí.

Poněkud stranou leží EMRY, dříve BEDNÁŘE, dnes součást Muckova. Bývalá FARA uprostřed obce doznala podstatných změn, ovšem nemohu opomenout to, že se v současné době zvednul FOTBALOVÝ oddíl mužů, hrající okresní přebor. Velmi mnoho by se toho dalo napsat o GRAFITU, ten obec v dřívějším období dokonale proslavil.

Od již zmíněného Muckova můžeme ve směru na Hořice dojít do HOSTINNÉ LHOTY a o kousek dál na HUBENOV. Toto území je turisticky zajímavé, přestože neleží v CHKOŠ. O všem může turisty informovat od letošního léta nově otevřené INFORMAČNÍ CENTRUM v bývalé faře/ viz obrázek/

alt

Kdo z turistů by neznal JESTŘÁBÍ, kde je centrum vodních sportů, kdo by neznal JACHTING, který rovněž obec proslavil? Někdo si rád zajde v Černé do KOSTELA Neposkvrněného početí Panny Marie, někdo si zajede převozem z Dolní Vltavice na KYSELOV a dále na KOZÍ STRÁŇ. Zde však již, kromě objektu bývalé roty PS, nic nenajde.

V Černé v Pošumaví je pro turisty LIPENSKÁ PŘEHRADA nejširší a po skončení různých druhů sportů lze navštívit jediné digitalizované LETNÍ KINO. Samozřejmě, že výlety po okolí pokračují návštěvou osady MUCKOV, o kterém byla již zmínka, dále osady MOKRÁ, základu Hirzova „mokerského újezdu“. Zaniklou osadu NOVÁ LHOTA však již nikde nenajdou. Musí tedy pokračovat z Mokré na OŘECHOVKU, případně i na OLŠOV, dnes ovšem patřící Horní Plané.

V obci býval dominantou PIVOVAR, který byl v provozu 380 let. Rovněž je nutno zmínit, že na území obce jsou tři PŘÍRODNÍ REZERVACE a řada památek, svou roli v historii sehrála i osada PLÁNIČKA. V již zmíněném jachtingu existuje mezinárodní třída Q OPTIMIST, určená mládeži, kde se stal v roce 1975 přeborníkem ČSSR Přemysl Vycpálek, člen jachetního oddílu Černá v Pošumaví.

Osada RADSLAV je rovněž z roku 1268 a je to poklidná chatařská kolonie. V centru obce se nedobře vyjímá zatím poslední neopravená budova, získaná z restituce, která byla od roku 1951 do roku 1976 sídlem ŘEDITELSTVÍ státních statků. Osadou dnes již zaniklou jsou SLAVKOVICE na trase cyklostezky z Černé do Muckova.

Zmínku však také zasluhuje v blízkosti Dolní Vltavice STINNY KAPLE, postavená v roce 1648, v současnosti státem chráněný objekt. Chráněným objektem je i SOCHA SV. Jana Nepomuckého ve výklenku kostela a významným objektem je i v blízkosti Mokré ŠTOLA JOSEF.

TURISTIKA je v obci základem, stejně jako všechna TÁBOŘIŠTĚ, dnes kempy. Pro turisty byla v obci postavena i UBYTOVNA MNV, pro turisty jsou lákavé VÁPENCOVÉ LOMY u Muckova, ovšem kvůli hrozícímu nebezpečí jsou nepřístupné.

O jachtingu byla zmínka a v souvislosti s ním je nutno zmínit WINDSURFING, hlavní aktivitu na vodě, a rovněž i to, že názvy jachetních oddílů začínají YC (Černá v Pošumaví, Mulda). Lipenská přehrada a Černá v Pošumaví, to patří k sobě, proto se voda vyskytuje i v obecním ZNAKU. Turisté nejezdí jen autem nebo autobusem, ale přijíždí i po ŽELEZNICI, která poskytuje rovněž příjemný zážitek z výhledu na celé okolí.

Pokusil jsem se, poněkud neuspořádaně, projít katastrem obce Černá v Pošumaví podle abecedy, jediné písmenko X se mi nepovedlo zařadit. Takže na závěr konstatuji, že naši občané nikdy nebyly XENOFOBNÍ a na turisty a rekreanty pohlížejí víceméně přátelsky.

Českokrumlovský deník:  František Záhora, 19. Září 2013

Vzpomínky na školu v Dolní Vltavici

Vzpomínky na školu v Dolní Vltavici

Jsou tomu přesně dva roky, v září 2011, kdy jsem v jednom ze svých článků představil paní Eriku Zemanovou a její románovou prvotinu pod názvem Šumava Roklanská hájenka ve vzpomínkách. V ní popisovala historii Roklanské hájenky a celé rodiny Kortusových, která zde žila v letech 1908 až 1933. V knížce se však zmínila i o pobytu jejich rodiny i svém vlastním, v obci Dolní Vltavice v letech 1951 až 1957.

Knížka o Roklanské hájence se setkala s mimořádnou odezvou, což přimělo autorku k pokračování ve své další literární tvorbě, tentokrát právě o Dolní Vltavici. Její zážitky a vzpomínky jsou velmi bohaté a zajímavé z hlediska poznávání naší poválečné historie.

Seznámil jsem se s konceptem její budoucí knihy, kterou hodlá vydat začátkem roku 2014, zatím pod pracovním názvem Dolní Vltavice Vzpomínky na mládí aneb Zatopené domovy. Velmi podrobně zde popisuje život, který poznala před šedesáti lety převážně jako školačka, který byl krásný z hlediska její mladosti, ale také těžký a krušný a poměrně obtížný k žití. Knížka by měla být doplněna mnoha dobovými fotografiemi, najdeme zde však i pasáže ze současnosti, především o místech, které vytvářela historie.

Jelikož probíhá měsíc září, který máme všichni spojeni se začátkem školního vyučování, dovoluji si i tady předložit několik vzpomínek paní Zemanové na školní léta v Dolní Vltavici.

Nejprve je však nutno předeslat, že školní docházku začala v roce 1946 v Chlumci u Chabařovic, že byla ze smíšené rodiny, její nejbližší, babička, děda i tety, byli odsunuti a že při nástupu do školy neuměla česky, což byla velká nevýhoda, s kterou se, i se svým mladším bratrem, dlouho vyrovnávali. Při jejich přesídlení do Dolní Vltavice a nástupu do zdejší školy se vše postupně zlepšovalo, spolužáci byli převážně slovensky mluvící, kteří se rovněž sami učili češtině.

Její první školní učebna byla v obci Kyselov, v prvním patře budovy státního statku. Maličká místnost, kam se vešlo nejvýše osm dětí, která měla maličké okénko, takže se i ve dne muselo svítit elektrikou. Elektrický proud byl však dodáván z vodní elektrárny, která byla v Kyselově vybudována na Mlýnském potoku a generátor vyráběl elektrický proud pro celou Vltavici, ovšem pouze na svícení. Často byla turbína vyřazena z provozu, a tak se svítilo petrolejovými lampami a svíčkami.

Pod učebnou byla stáj, a tak bylo slyšet stálé bučení krav, do třídy pronikal i obvyklý zápach ze stáje, ale na všechno si posléze zvykli. Po příchodu dalších dosídlenců, převážně slovenských reemigrantů z Rumunska, počet žáků narůstal a místnost v budově státního statku již začínala být nevyhovující.

V bývalé německé škole v Dolní Vltavici sídlilo vojsko, orgány MNV postupně dojednaly s vojenskou správou přestěhování třídy do budovy k vojákům. Škola tam získala jednu učební místnost a kabinet, ovšem na záchod museli žáci chodit přes cestu do prázdné a chátrající budovy, kde byl dřevěný záchod nad žumpou, což bylo poměrně nebezpečné.

Prvním učitelem byl Karel Kotlín, ovšem největší vzpomínky má paní Zemanová na pana učitele Františka Nejedlého, s jehož příchodem na školu i do obce se vše měnilo k lepšímu. Škola od listopadu 1951 již sídlila celá v bývalé školní budově, byla to jednotřídka se všemi pěti ročníky. Sem chodili žáci od šesti do čtrnácti let, na druhý stupeň se pak odcházelo do Horní Plané. Ve školní budově byl i učitel a ředitel Nejedlý ubytován, jednotřídka měla od 1. září 1951 celkem 12 dětí a pan učitel Nejedlý byl jejich velkým vzorem, pomocníkem a rádcem i pro řadu obyvatel obce. Postupně zajistil i otevření mateřské školy a školní jídelny.

alt

Jednotřídka v Dolní Vltavici s učitelem Fr. Nejedlým v r. 1952

Pan učitel byl ovšem i velmi přísný. Při hodině museli žáci sedět s rukama za zády a naslouchat výkladu. Žáci byli i trestáni rákoskou i dalšími tresty, které byly tehdy dovoleny, což však prováděl jen v krajním případě. Pro starší děti byl však trest před žáky nižších ročníků ponižující, především stát na hanbě, dostat rákoskou nebo klečet u tabule.

Jednotřídka byla především pro žáky, kteří se učili češtině, dobrým pomocníkem, neboť si například opakovali učivo s nižším ročníkem.

Paní Zemanová si uchovává stále fotografie, které jim pan učitel Nejedlý daroval při ukončení páté třídy v Dolní Vltavici. O prázdninách roku 1955 učitel odešel, nastoupil Karel Havlíček, ten vyučoval do roku 1958, kdy byla škola v Dolní Vltavici ukončena a přesunuta do obce Bližná.

Na školu druhého stupně nastoupila Erika Zemanová do Horní Plané, tehdy 16 kilometrů vzdálené. Autobusy do Vltavice žádné nejezdily, a tak museli celou trasu zdolat sami. Chodili pěšky do Hůrky a pak vlakem do Horní Plané. Později jim rodiče koupili kola a tak cestu zdolávali na kole, při pěkném počasí zkratkou přes Radslav.

Vysvobozením pak bylo, když byl pro přespolní děti otevřen v Horní Plané internát. Od pondělí do soboty byly ubytovány, v sobotu se ve školní jídelně najedly a po obědě vyrazily k domovu. Zde se především vykoupaly, vyměnily náhradní šatstvo, mámy prohlédly hlavy a při problému odvšivily petrolejem.

Zpět na internát se jezdilo podle počasí, buď již v neděli odpoledne, anebo v pondělí ráno. Domovnice s tím již počítala, v kamnech na pokoji zatopila, ráno dostali i snídani. Kuchařka byla velmi oblíbená, dohled na internátě měl třídní učitel František Jindra, od kterého má autorka vepsána do památníku krásné a moudré věnování.

Učitelé na škole byli velmi přísní. Paní Zemanová doslova uvádí: „Jestli byly povoleny ve vyšších ročnících tělesné tresty nevím, ale byla jsem potrestána za to, že jsem nepřinesla domácí úkol. Musela jsem předpažit ruce a měla jsem dostat přes prsty rákoskou, protože jsem však ucukla, učitel mě dal klečet a v předpažení jsem musela držet knihu. Knihu jsem neudržela, tím trest rákoskou dokončil a já už raději neucukla. Po školním vyučování, když jsme měli potkat učitele, přešli jsme raději na druhý chodník, neboť při setkání jsme museli hlasitě pozdravit, a když se učiteli náš pozdrav nezdál dost hlasitý, seřval nás před všemi venku.“

Vzpomínek spojených se školními léty je v připravované knížce zdaleka více, toto je jen menší ukázka toho, co si dnes vůbec nedovedeme představit a je to jen dobře. Jsou ovšem zase jiné školní problémy, které přinesla „nová doba“.

S připravovanou knížkou o Dolní Vltavici paní Zemanové tak trochu pomáhám, a tak doufám, že vše proběhne tak jak má a knížka, po jejím vydání, zaujme opět značné množství čtenářů.

Českokrumlovský deník: František Záhora, 12. Září 2013



 

 



LIPNO FEST 2013

Lipno Fest představí plno zajímavých hudebních jmen

Do Černé v Pošumaví o víkendu dorazí Wild Tide, Chaotic či Neonstream

KRISTINA ZAVALA

Černá v Pošumaví

Jihočeský festival Lipno Fest obsadí už poosmé břehy lipenské vodní nádrže. Zítra festival na pláži Windy Point v Černé v Pošumaví zahájí barmanská show, na které se předvedou mistři barmanského umění Nicolas Saint-Jean a David Neumann. Večer se v letním kině představí studentské filmy z Písku, Plzně a Prahy. V programu se objeví hrané filmy nominované na Českého lva. Stejně tak i dokumentární a animované snímky.

alt Kapela Wild Tides / z archivu pořadatele/

V sobotu a neděli nabídne festival neotřelé české kapely. Návštěvníci uslyší experimentátory Vložte kočku, rock’n’rollové Wild Tide, electro-clashové The Linings, reggae kapelu Chaotic nebo electro-akustické duo Sunday on Clarendon Road, které naživo příliš často nevystupuje, upozornilo ale na sebe výraznou debutovou nahrávkou. Představí se i post-rocková kapela Poscards From Arkham, která je v zahraničí známější než v Česku, nebo kapela Bitosti kombinující elektronickou muziku s jazzem, která předvede v sobotu večer těsně před vydáním svého alba audiovizuální show. Zahraničním hostem bude rakouská experimentální rocková skupina Neonstream, která bude v Linzi na začátku srpna natáčet svou novou desku.

Na festivalové návštěvníky bude čekat i řada doprovodných aktivit. Mohou si vyzkoušet jedno z největších lanových center v Česku, půjčit si jachtu, windsurf nebo kiteboard a mnohé další. V sobotu se mohou přijít podívat na 48. ročník závodu plachetnic Modrá stuha. V okolí je podle pořadatelů pět kempů a dostatek penzionů a hotelů. Vstupné na celý festival je dvě stě korun, pouze na pátek padesát korun.

Českokrumlovský deník: Čtvrtek, 25. Červenec 2013



Obec svírají kleště čtyř koridorů

Obec svírají kleště čtyř koridorů

Podobu Černé určují plány železnice, plynovodu, vodovodu a silnice s cyklostezkou

ZDENĚK ZAJÍČEK

Černá v Pošumaví

„Jsme v kleštích, jinak se to nazvat nedá,“ shodují se nezávisle na sobě jak Petr Beneš, provozovatel jednoho z kempů v Černé v Pošumaví, tak i starostka obce Irena Pekárková. Oba o víkendu řekli prakticky tu samou větu, i když se jich Deník tázal každého na jiném místě a v jiném čase. O co jde? O koridory budoucích staveb, které svazují rozvoj obce úplně stejně jako zmíněné kleště. Ty jsou lidově řečeno nalajnované a teprve budoucí jednání ukážou, zdali sevření obce uvolní i kdyby jen částečně.

Čtenáři Deníku si jistě vzpomenou na koridor Šumavské elektrické dráhy, o němž se v uplynulých měsících hojně mluvilo i psalo. Kraj si v tomto případě nakonec prosadil své a vedení obce dostalo možnost koridor zúžit. „Ať to udělám, jak to udělám, vždycky to někomu ublíží, a i když jsme koridor zúžili, stejně vede přes některé chaty,“ řekla starostka Irena Pekárková.

Ale to zdaleka není všechno. Černou v Pošumaví se totiž táhnou koridory čtyři. Kromě trasy plánované Šumavské elektrické dráhy, o níž navíc vůbec není jisté, že ji někdy někdo vůbec postaví, tu v mapách najdete budoucí trasu plynovodu taženého až do Rakouska, polipenský vodovod a ochranné pásmo silnice na Frymburk, vedle níž by měla vyrůst cyklostezka.

To vše více či méně určuje podobu obce do budoucna a striktně vymezuje místa, kde se asi už nikdy nebude moci nic postavit, lidově řečeno, ve vyšším zájmu.

A nejedná se zdaleka jen o soukromé hotely nebo apartmány. V kleštích jsou totiž i veřejně prospěšné stavby, jako je například základna záchranářů.

V praxi to pak vypadá asi takto: Když Petr Beneš před několika lety jednal s obcí o dlouhodobém pronájmu kempu, který v Černé spravuje, vycházelo se ze studie, která jasně stanovila, co by toto místo mělo do budoucna nabízet. V rámci rostoucího turistického ruchu bylo totiž dříve či později nutné rozšířit kemp ještě o loděnici s kapacitou nejen na uschovávání lodí, plachetnic, windsurfingů, ale i jízdních kol a současně i zázemí pro první pomoc Vodní záchranné služby.

Vodní záchranáři totiž sídlí v Dolní Vltavici a ve chvíli, kdy by se v zátoce u Černé stal nějaký problém, je každá minuta navíc, po níž by sem trval přesun záchranářů, drahá.

Kemp Petra Beneše je pro takové zázemí ideálním.

Také s tím počítá studie, z níž vycházeli při jednáních s obcí jak Petr Beneš, tak i zastupitelstvo. A vedení Černé v Pošumaví pak vše v tomto duchu odsouhlasilo. Jenomže teď je všechno jinak.

„Bohužel, právě dnes mi na stavebním úřadu sdělili, že pro mne nemohou nic udělat. Dvě stě metrů od konce záplavové zóny se nesmí nic postavit,“ konstatoval včera Petr Beneš. Kvůli omezením plynoucím z koridoru Šumavské elektrické dráhy ani loděnici, ani zázemí záchranářů postavit nemůže. Škrt přes rozpočet jak v lidské, tak komerční stránce věci. Takže Petr Beneš je v situaci, kdy nemůže splnit závazek schválený zastupitelstvem obce před třemi lety. Co z toho plyne? Zbývají jednání. Petr Beneš chce požádat Krajský úřad o výjimku. Jak to dopadne, to je nyní otázkou.

V podobných kleštích jsou i jinde v obci, protože ta musí vypracovat nový územní plán. Ten původní jim Krajský úřad vloni zrušil, kvůli několika chybám, které obsahoval. Provizorní zmírnění poskytuje vyhláška, podle níž se různé stavební úpravy v intravilánu obce dělat mohou.

Problémům ale evidentně není konce, protože jak už bylo zmiňováno na začátku, koridory tu vedou čtyři. A jiskřit to může třeba i v případě silnice na Frymburk a s ní sousedící budoucí cyklostezky.

„Cyklostezku beru, budiž, ale proč je tu držený koridor pro silnici na Frymburk, který vede přes tři domy, v nichž lidé žijí už sto let a možná i déle? Ti lidé si také nemohou nic přistavět a změnit,“ naznačila další problematické místo starostka Irena Pekárková s tím, že teprve budoucí jednání ukáží, jak vše dopadne.

Českokrumlovský deník:  Redakce,  2. Červenec 2013